Socha vysoká 119 cm je dilem měkkého stylu pozdní gotiky, a patří do okruhu tzv. krásných madon. Je určena pro pohled ze tří stran. Ze zadní části je dřevo hluboce vydlabané, aby se zabránilo jeho popraskání. Představuje Marii držící nahého Ježíška, který v ruce svírá jablko. Madona stojí v kontrapostu, její zlacený svrchní plášť má hluboké příčné záhyby od pasu až na zem, rukávy jsou bohatě řasené v kaskádách svislých záhybů. Předpokládá se, že socha Madony byla určena pro jeden z krakovských kostelů a v 17. století byla nahrazena barokními sochami a přestěhovala se do vesnického kostela v Krużlowé.
Dřevěný kostel Narození P. Marie ve Wyżné Krużlowé
První písemná zmínka o soše se datuje k roku 1607, další k roku 1766. Původně byla součástí hlavního oltáře, později umístěna v předsíni a nakonec pro napadení červotočem uschována v podkroví. Svrchní nátěr se opakovaně odlupoval a byl často obnovován. Za války ji v letech 1942–1943 odborně restauroval a opatřil novým nátěrem jistý Němec jménem Kneisel.
Od roku 1947 do roku 1994 byla Madona vystavena v krakovském Domě Szołayských. V letech 1995–2007 byla součástí výstavy středověkého umění na Wawelu. Od října roku 2007 je socha ve sbírkách Biskupského paláce Erasma Ciołka v Krakově.
Galerie
Literatura
Krzysztof Mordyński, Piękna Madonna, „Spotkania z Zabytkami“, 2008, nr 12, s. 16–17.
Andrzej M. Olszewski, Styl Pięknych Madonn w Małopolsce [w:] Sztuka około 1400. Materiały Sesji Stowarzyszenia Historyków Sztuki, Poznań, listopad 1995, Warszawa 1996.
Zygmunt Kruszelnicki, Piękne Madonny – problem otwarty, Teka Komisji Historii Sztuki VIII, Toruń 1992, s. 31–105
Karl Heinz Clasen, Der Meister der Schönen Madonnen, Walter de Gruyter, Berlin, New York, 1974, s.149, 208, 409, 410
Tadeusz Chrzanowski, Marian Kornecki, Sztuka Ziemi Krakowskiej, Kraków 1970.
