Kryštof Guarinoni Fontanus

Kryštof Guarinoni Cristoforo Guarinonius Fontanus
Portrétní rytina od Aegidia Sadelera
Narození	1540 Trento Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	1601 (ve věku 60–61 let) Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Katedrála sv. Víta, Praha
Bydliště	Trento, Urbino, Praha
Národnost	italská
Vzdělání	Univerzita v Padově
Povolání	lékař, filozof
Zaměstnavatelé	Della Rovere a Rudolf II.
Titul	Dr. med.
Období	renesance
Rodiče	Nikolaus Guarinoni (otec)
Příbuzní	Bartolommeo Guarinoni (bratr) Hippolyt Guarinoni (synovec)
Citát
"Quo tot emensa labores". "Non Aluit Minus Extulit Aura"
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kryštof Guarinoni, též Cristoforo Guarinoni Fontanus nebo Christophorus Guarinonius Eques Fontanus (1540–1601) byl italský šlechtic, lékař a přírodovědec, s pracovními počátky na dvoře vévodů rodu Della Rovere v Urbinu a diplomatickými styky s vévody z Mantovy, lékař, filozof a dvořan římského císaře Rudolfa II.^[1] a strýc učence Hippolyta Guarinoniho

Život

Guarinoni se narodil jako syn zlatníka Nikolause Guarinoniho v Tridentu. Studoval filozofii, přírodní vědy a medicínu na univerzitě v Padově^[2]

Začínal jako dvorní lékař vévody Francesca Marii II. della Rovere v Urbinu. krátce působil také ve Veroně, Mantově a v Tridentu, podobně jako jeho bratr Bartolommeo a synovec Hyppolit. Mezi léty 1585-1612 je doložen jako jeden z lékařů císaře Rudolfa II. v Praze, kde také jeho bratr Bartolomeo Guarinoni (1534–1616) provozoval medicínu, filozofii a alchymii.^[3] Za své zásluhy byl povýšen do rytířského stavu s titulem Fontanus.

V Praze si založil vlastní lékařskou školu, zvanou Academia medica. Při cestě do Říma byl čestně přijat papežem Klementem VIII., který jej chtěl zaměstnat, ale Guarinoni se vrátil do Prahy, kde zemřel. Byl pohřben v katedrále sv. Víta. Na pilíři proti chórové kapli sv. Jana Křtitele se dochoval jeho mramorový náhrobní kámen.^[4]

Dílo

Napsal tři knihy o aristotelské přírodní historii, filozofii a medicíně, které všechna vyšly posmrtně ve Frankfurtu nad Mohanem do jednoho roku od jeho smrti, a šest pojednání.

Knihy

• Disputatio de Methodo doctrinarum ad mentem Aristotelis
• Sententiarum Aristotelis de anima seu mente humana disputatio
• Commentaria in primum librum Aristotelis De historia animalium

Ostatní

• Sermones quatuor de natura humana
• De intellectu agente
• Explicatio locorum apud Aristotelem de animarum immortalitate
• De generatione viventiumetiam naecentium ex putredine
• De methodo disciplinarum
• De principio venarum (O původu žil)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christopher Guarinonius Fontanus na anglické Wikipedii. (zčásti)

1. Georgius Matthias, Conspectus historiae medicorum chronologicus. Göttingen, 1761, s. 413.
2. Stefano Perfetti, Aristotle's Zoology and Its Renaissance Commentators, 1521-1601. Leuven 2000, s. 215.
3. R. J. W. Evans, Rudolf II and His World. Thames and Hudson London, 1997, s. 203-204.
4. Václav Michal Pešina: Stručné popsání Pražského hlavního chrámu Svatého Víta, jakožto hrobovního kostela sv. Jana Nepomuckého. Praha 1868, s. 13

Literatura

• Divišová Bohdana: Emperor personal physician Christophoro Guarinoni (1534-1604), his colleagues and eminent patients. In: Časopis lékařů českých, roč. 153, č. 1, 1.1.2014, s. 31–35.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kryštof Guarinoni Fontanus na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Guarinonius v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích svazek X, s. 564–565 (uvádí rok úmrtí 1604).
• Guarinonius ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích J. Malý, Praha 1877

Portály: Česko | Historie | Itálie | Lidé | Medicína