Kronika takzvaného Beneše Minority je latinsky psaná kronika pocházející ze 14. století. Líčí nejstarší české dějiny od 9. století až do roku 1492. Jediný rukopis této kroniky se zachoval v tzv. wolfenbüttelském rukopisu ze 16. století.[1]
Historička Marie Bláhová usuzuje, že kronika vznikla buď na konci padesátých let 14. století, anebo na počátku let šedesátých téhož století. Bláhová se také domnívá, že byla kronika sepsána v minoritském klášteře u sv. Jakuba v Praze.[2] Za autora byl Gelasiem Dobnerem dříve považován pražský kanovník Beneš Krabice z Weitmile, později však František Palacký tento text připsal blíže neznámému Benešovi Minoritovi. Podle Palackého byl tento spis rovněž pouhou kompilací údajů z odlišných pramenů.[3] Současná historiografie (např. Marie Bláhová[2] či Jana Nechutová[3]) ovšem spíše zastává názor, že obsahuje i informace z nedochovaných pramenů, které jsou zřejmě spolehlivé. S dodatky od různých osob z prostředí měšťanů, katolíků či kališníků byly zápisky dovedeny k roku 1492.[2]
Odkazy
Reference
Literatura
- DUŠEK, Ladislav. Kronika tzv. Beneše Minority a její pokračování. In: Minulostí Západočeského kraje. Plzeň: Archiv města Plzně, 1990. ISBN 80-7088-043-0. ISSN 0544-3830. S. 7–112.
