Šamanismus byl po tisíciletí v korejské pospolitosti vnímán jako součást tradiční kultury a přirozeného řádu jednotlivých kmenů. I když později dominoval vliv buddhismu a taoismu, šamanistické Rity a praktiky zůstaly nadále rozvíjeno a vlivné. Šamani (kor. Mudang) hledali řešení lidskýchproblémů prostřednictvím navázání kontaktu s duchovním světem.
Korejští buddhističtí myslitelé probírali ideje z Číny, přičemž jejich dále řešily a v pozměněné podobě odevzdávali do Japonska. Je možné říci, že čínský buddhismus byl na Západě přes Japonsko popularizovaný jako významně ovlivněn a přebudovaný korejským myšlením. Takto se představila západnímu světu například zenová buddhistická varianta. V Koreji se nachází mnoho buddhistických chrámů, přičemž několik z nich jsou součástí korejského národního kulturního dědictví.
Vliv konfucianismu
Jeden z podstatných vlivů na korejský intelektuální vývoj měl konfuciánské myšlenkový systém, jehož příchod na Korejský poloostrov byl důsledkem kulturního vlivu sousední Číny. Dodnes zůstává právní a ideový systém konfucianismu fundamentální součástí korejské společnosti, morálky, způsobu života, sociálních vztahů mezi mladými a staršími a také vysoké kultury obecně. Konfuciánské vliv nebyl odstraněn ani při novodobé modernizaci korejského právního řádu.
V roce 1392 začala na Korejském poloostrově vládnout dynastie Čoson, která spravovala Koreu až do jejího anexeJaponskem v roce 1910. V tomto staletích období byl vliv buddhismu vojensky záměrně umlčování, přičemž do popředí se programově dostával neokonfucianismus. Za zlatý věk korejské náboženské filosofie lze označit období tvorby rozsáhlých komentářů k dílům čínského filozofie Ču Si. Nejvýznamnějšími představiteli tohoto období jsou Yi Hwang (1501–1570) a Yi I (1536–1584). Yi Hwang zakládal v zemi množství vyšších škol a připravoval pro pedagogickou praxi mnoho mistrů a učitelů. Jeho metafyzika byla dualistická, rozlišující ideální principli a materiální princip čchi. Důraz kladl na tvůrčí, formující princip li, čímž se lišil od komentátora Yi I, který upřednostňoval bytostný, materiální a existenční princip čchi. Každopádně u obou filozofů oba principy tvořily podstatu hybné síly celého univerza. V době dominantního neokonfucianizmu rostly na významu v Koreji typické kulturní a náboženské hodnoty a ideály, zejména věrnosti, shovívavosti, piety a důvěry.
Filozofie v 20. století
Současně s masovým protijaponským hnutím se počátkem XX. století rozvíjelo buditelské hnutí, jehož cílem bylo provedení společensko-ekonomických reforem. Jedním z pramenů filozofických a sociologických koncepcí korejských buditelů byly materialistické tradice školy sirhak. Někteří korejští buditelé byli pod vlivem názorů školy Wang Jang-mingovy, jehož učení po více než dvě století bojovalo proti neokonfuciánskému dogmatismu Ču Siho, který tehdy byl v Koreji vládnoucím učením. Koncem XIX. a počátkem XX. století začala do Koreji pronikat i západoevropská filozofie. Bylo to evoluční učení Darwinovo, teorie francouzských osvícenců a také pozitivismus.[1]
