PROFILBARU.COM

Klouzek strakoš
	Klouzek strakoš
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	stopkovýtrusné (Basidiomycota);
Pododdělení	Agaricomycotina;
Třída	Agaricomycetes;
Řád	hřibotvaré (Boletales);
Čeleď	klouzkovité (Suillaceae);
Rod	klouzek (Suillus);
Binomické jméno
	Suillus variegatus; (Sw.) Kuntze
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klouzek strakoš (Suillus variegatus (Sw.) Kuntze), v některé české literatuře udáván jako hřib strakoš, je jedlá houba z čeledi klouzkovité.

Synonyma

Boletus variegatus Sw. ex Fr.
Ixocomus variegatus (Sw. ex Fr.) Quél.

hřib strakoš
hřib kožešník
podsosnička
vraní pupek, husí pupek^[2]
kačenka^[2]
koženáč, kožák^[2]
máselník, máselka^[2]
podlíska
podborovák
podborovenka^[2]
židák, židáček^[2]
bezpráce
žluťák^[2]

Vzhled

Makroskopický

Klobouk má v průměru 3–15 cm. Tvar klobouku je zpočátku polokulovitý, poté polštářovitý až ploše polštářovitý v dospělosti, ve stáří, někdy až plochý, suchý, za vlhka mírně slizký. Okraj klobouku je v mládí podvinutý, v dospělosti pak ostrý. Barva je žlutavě olivová až špinavě pomerančová ve stáří až olivově nazelenalá. V mládí je klobouk pokrytý hnědou až červenohnědou plstí, která ve stáří mizí. Pokožka klobouku se dá sloupat velice obtížně nebo vůbec.

Rourky jsou relativně krátké 8–15 mm dlouhé, v mládí okrově žluté v dospělosti pak až olivově hnědé, na řezu a otlačením modrající. Póry jsou zbarvením jakoby špinavější než rourky, drobné, v mládí kulaté, pak téměř hranaté. Poraněním trochu modrají, později se modrá mění na hnědou.

Třeň je 30–90 mm dlouhý a 25–40 mm široký, v mládí břichatý, poté válcovitý, zprvu jemně plstnatý, potom téměř hladký, plný. Barvy citrónově žluté až okrově žluté, na bázi s hnědočerveným nádechem, dole někdy bledě plstnatý.

Dužnina je dosti tvrdá a pružná, ve třeni trochu vláknitá. Barva je nad rourkami a pod povrchem klobouku nažloutlá až citrónově žlutá, ve třeni s pomerančovým odstínem. Na řezu slabě zelená nebo modrozelená. Vůně je houbová až pryskyřičná, někdy pestřecová, chuť mírná, nevýrazná.

Mikroskopický

Výtrusy jsou světle žluté, elipsovitě vřetenovité, velikost mají 8–10 × 3–4 mikrometrů.^[3] Výtrusný prach je olivově hnědý.

Výskyt

Roste od července až do listopadu, v písčitých borech, zejména v mladším porostu. Upřednostňuje borovici lesní, kyselejší půdu a vlhká až podmáčená místa. Je to všeobecně rozšířený druh zejména v nížinách, ale vyskytuje se i ve vyšších polohách.

Použití

Strakoš je jedlá houba. Ke sběru se hodí hlavně mladé plodnice.

Nejčastější záměny

Zaměnit ho lze s taktéž jedlým, klouzkem kravským, který má však klobouk hladký a za vlhka silně slizký.

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Klouzek strakoš - Suillus variegatus (Sw.) Richon & Roze 1888 | Atlas hub -. Houbaření [online]. Robert Hanzlík [cit. 2020-07-13]. Dostupné online.
↑ Rita Lüder. Grundkurs Pilzbestimmung, Eine Praxisanleitung für Anfänger und Fortgeschrittene. 1.. vyd. Wiebelsheim: Quelle & Meyer, 2007. ISBN 3-494-01341-1. S. 161.

Literatura

Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 23. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
Rudolf Veselý, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 333. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 38. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8