Kartografické dílo je souhrnné označení pro mapy a mapám příbuzná zobrazení.
Základní dělení kartografických děl:
díla rovinná (mapy)
díla prostorová (glóby)
Mapy a mapová díla
Mapa je zmenšený generalizovaný konvenční obraz Země, nebeských těles, kosmu či jejich částí, převedený do roviny pomocí matematicky definovaných vztahů (kartografickým zobrazením), ukazující podle zvolených hledisek polohu, stav a vztahy přírodních, socioekonomických a technických objektů a jevů. (ČSN 730402 /národní definice/)
mapy Země – planisféry, hemisféry, mapy kontinentů…
mapy mimozemských těles – Měsíce, planet a měsíců,
mapy hvězdné (mapy hvězdné oblohy),
mapy neexistujících území (Středozemě…)
5. Podle počtu mapových listů:
Samostatná mapa
Mapové dílo (soubor map vyhotovený a uspořádaný podle jednotné koncepce, který pokrývá určité území a má jednotné měřítko, jednotný rozměr mapových listů a území pokrývá souvisle)
Mapový soubor (soubor map vyhotovený a uspořádaný podle jednotné koncepce, který pokrývá určité území (není nutné stejné měřítko u všech map ani souvislé pokrytí území)
Atlas (systematicky uspořádané soubory map zpracované jako celek podle jednotného řídícího záměru)
6. Podle formy záznamu:
analogové mapy
fotomapy (získané úpravou leteckých snímků nebo metodami DPZ)
reliéfní mapy (plastické mapy)
tyflomapy (mapy pro nevidomé a slabozraké)
digitální mapy
(mentální mapy)
7. Podle způsobu vzniku:
Původní (vznik na základě přímého mapování)
Odvozené (zpracované z podkladů existujících map)
8. Podle časového hlediska:
Mapa s předpovědí vývoje teploty v USA
statické (zobrazují předměty a jevy k určitému datu)
dynamické (zachycují vývoj v čase, v časové řadě)
prognostické (odhadují vývoj jevu v budoucnosti)
Další:
panoramatické mapy (v perspektivním, axonometrickém nebo jiném zobrazení poskytující panoramatický pohled na zobrazované území; aby se panoramatický obraz mohl považovat za mapu, musí obsahovat mapové znaky, např. turisticky zajímavých objektů)
Plán je zmenšený pravoúhlý průmět malé části zemského povrchu a s ním spojených objektů do roviny. Nepočítá se zakřivením Země, neobsahuje zpravidla výškopis a polohopis se omezuje na obrysové čáry zájmových objektů. Plány bývají vyhotoveny ve velkém měřítku. Vzdálenosti na zemském povrchu můžeme sice považovat za vodorovné do velikosti území cca 700 km2, bohužel toto neplatí pro výšky.[2]
Glóbus (lat. globus, koule) je v kartografii obvykle otáčivý model naší planety (terestrický glóbus), Měsíce nebo i jiné planety. Poměr mezi poloměrem glóbu a poloměrem referenční koule se nazývá číselné měřítko glóbu. Může však také představovat pohled na hvězdnou oblohu jako na kouli viděnou zvenčí (nebeský glóbus).[3]
Odkazy
Reference
↑ Kartografická díla | La-ma. www.la-ma.cz [online]. [cit. 2016-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-10.
↑ Kartografie a Geoinformatika - multimediální učebnice. oldgeogr.muni.cz [online]. [cit. 2016-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-05.
Literatura
ČAPEK, Richard; MIKŠOVSKÝ, Miroslav; MUCHA, Ludvík. Geografická kartografie : vysokoškolská učebnice pro studenty přírodovědecké fakulty UK skupiny studijních oborů 13 - Geografické vědy a studenty studijního oboru 76-12-8 Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů - zeměpis. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN80-04-25153-6. Kapitola Druhy map, s. 23–29.
KUCHAŘ, Karel. Základy kartografie. 1.. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1953. 190 s.
.gif)
