Karol Piegza se narodil jako syn horníka Antona Piegzy (1869–1926) a Johanny roz. Wirbové (1871). S manželkou Augustinou roz. Fierlovou (1899–1958) měl syna Tadeusze (1923–1962).
Po ukončení docházky do základní školy absolvoval čtyři třídy polského gymnázia v Orlové. Aby se vyhnul vojenské službě začal pracovat na šachtě. Bez vědomí rodičů odešel studovat na učitelský ústav v Bobrkách u Těšína. Počátkem roku 1917 byl odveden do rakousko-uherské armády na italskou frontu. Koncem roku 1918 se nemocný vrátil a následně úspěšně absolvoval učitelský ústav maturitou v roce 1919. V září téhož roku nastoupil na první učitelské místo v rodných Lazích. Po 4 letech převzal místo učitele kreslení na polském reálném gymnáziu v Orlové, kde zastupoval Gustawa Fierlu. Po odchodu z gymnázia v Orlové byl jmenován ředitelem školy v Lazích a v této funkci pracoval až do 1. 9. 1938, kdy se stal ředitelem nově vybudované polské školy ve Stonavě. Počátkem roku 1940 byl uvězněn v koncentračních táborech Dachau a Mauthausen. Po návratu až do konce války byl úředníkem na nádraží v Orlové a v pekárně v Lazích. Po válce odešel do Jablunkova na místo ředitele zdejší polské školy. V této funkci setrval až do důchodu.
V Jablunkově začal publikovat, maloval a fotografoval, věnoval se sběratelství, dokumentaci a studiu lidové kultury. Už před 2. světovou válkou byl aktivním členem turistického spolku Beskid Śląski a Śląskiego Związku Literacko-Artystycznego. Po válce se aktivně zapojil do spolkového života polské menšiny. Byl u zrodu místní organizace PZKO, byl členem Sekcji Literacko-Artystycznej i Folkorystycznej PZKO. Vedle práce pedagoga a etnografa byl také malířem a básníkem. Podílel se na přípravě národopisných programů, spolupracoval s muzei v regionu a byl redaktorem časopisu Zwrot. V roce 1948 inicioval a zorganizoval 1. ročník folklorních slavností polské menšiny Gorolski Święto, které se konaly každoročně.
V roce 1983 za zásluhy pro lidovou kulturu mu byla udělena Cena Oskara Kolberga (Nagroda im.Oskara Kolberga). Po jeho smrti mu bylo v Jablunkově otevřeno malé muzeum a na průčelí Domu PZKO umístěna pamětní deska.
Tvorba
Pamětní deska na průčelí Domu PZKO v Jablunkově
Karol Piegza psal v literární polštině a v těšinském nářečí. Meziválečné období bylo spojeno s územím Karvinska a okolí. Popisoval život horníků, sbíral anekdoty. Na Jablunkovsku byl fascinován beskydskou krajinou a životem místních horalů. Jeho tvorba – knihy, básně a fotografie byly úzce spojeny s folklórem oblasti Zaolží.
Dílo
Brožury
Malarze śląscy (1937)
Kozubowa (1939)
Ceramika cieszyńska (1971)
Komedianci (1979)
Cieszyńskie skrzynie malowane (1983)
Sbírky příběhů
Sękaci ludzie (1963) i (1979)
Opowiadania beskidzkie (1971)
Tam pod Kozubową (1974)
Sbírky poezie
Echa spod hałdy (1975)
Ostatní
Hawiyrski bojki (1952)
Gajdosz z Kurajki (1953)
Toporem pisane (1955)
Nowele beskidzkie (1961)
Odkazy
Reference
↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-01-28]. Dostupné online.
Literatura
Doupalová Eva. Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988. S. 158–159
.jpg)
