Karel V. Lotrinský (3. dubna 1643, Vídeň – 18. dubna 1690, Wels, Horní Rakousy) v letech 1675 až 1690 byl lotrinským vévodou, po celou dobu vládl pouze titulárně, protože od roku 1669 území opanovala armáda francouzského krále Ludvíka XIV. Na vévodský stolec „usedl“ po svém strýci Karlovi IV. Jeho vnuk František I. Štěpán se v roce 1745 stal císařem Svaté říše římské.
Jeho otcem byl lotrinský vévoda Mikuláš František, mladší syn vévody Františka II., a matkou dcera vévody Jindřicha II., Klaudie Lotrinská.
Kariéra
Císař jej jmenoval polním maršálem a dal mu k dispozici vojsko, s nímž bojoval proti Francouzům. Dosáhl několika vítězství, v dubnu 1676 obsadil Philippsbourgh, avšak útok na Lotrinsko se mu nepodařil.
Novým polem jeho působnosti se stalo bojiště s osmanskou říší. Stanul v čele císařského a říšského vojska a zásadní měrou se podílel na porážce turecké armády v roce 1683 u Vídně. O dva roky později osvobodil z tureckých rukou Ostřihom, Nové Zámky, roku 1686 dobyl Budín a roku 1687 porazil Turky u Moháče.
Dvakrát byl habsburským kandidátem na uvolněný polský trůn v letech 1669 a pak v 1674, ale ani jednou neuspěl.
Na krátký čas odešel kvůli svému onemocnění z veřejného života, avšak v roce 1689 opět převzal velení vojsk bojujících proti Francouzům. Podařilo se mu dobýt Mohuč, avšak brzy nato 18. dubna 1690 zemřel.
Rodina
V roce 1678 uzavřel manželství s dcerou císaře Ferdinanda III. a Eleonory Magdaleny Gonzagové, Eleonorou Marií (1653 - 1697). Ta se již v roce 1670 provdala za polského krále Michała Korybuta Wiśniowieckieho a o tři roky později ovdověla. Karlovi porodila šest dětí:
Vývod z předků
Literatura
Externí odkazy
