U želv může být různě tvarovaný a zabarvený, většinou slouží pro větší bezpečnost jedince. Představuje jednak pevnou ochranu před predátory, z nichž někteří si s ním ale dovedou poradit - například shozením želvy z velké výšky na skálu (draví ptáci). U některých druhů umožňuje maskování v prostředí (mimikry).
U mnohých želv byla také zaznamenána změna provázaná změnou prostředí (např. jiné zabarvení při pobytu venku oproti chovu v teráriu), obecně jej mívají želvy žijící v zajetí méně zabarvený oproti želvám žijícím v přírodě.
Na zdravém růstu karpaxu se podílí správná strava, přísun vitamínů, vápníku a také pobyt na slunci, tedy dostatek UV záření. Pokud zvíře nemá dostatek tohoto, nastane změknutí krunýře a může dojít k jeho trvalému zdeformování-křivici. Tento problém se objevuje zejména u zvířat mladých, která rostou a krunýř se jim teprve vyvíjí.[1]
Členovci
Faktická přesnost této části článku byla zpochybněna.
Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Prosíme, neodstraňujte tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony. Odůvodnění zpochybnění: Nutno specifikovat, u kterých pavoukovců a korýšů se vyskytuje. (Není u všech!)
Korýši
Krunýř hlavohrudi korýše ústí ve své přední části do nápadného čelního hrotu rostrum. Postranní výběžky karapaxu poskytují zespodu otevřenou žaberní dutinu, která ukrývá žábry na hrudních nožkách a na hrudní stěně. Zabarvením a svou pevností chrání karapax živočicha. Jeho chemické složení je odlišné od samotné pokožky, 46,7 % chitinu, 46,3 % uhličitanu vápenatého a 7 % fosforečnanu vápenatého. Krunýř raků obsahuje dvě základní barviva; blankytnou modř cyanokrystalin a červenou crustaceorubin.[2]