PROFILBARU.COM

Kaloň zlatotýlý
	Samec, samice a mládě kaloně zlatotýlého
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; ohrožený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	letouni (Chiroptera);
Podřád	kaloňotvaří (Yinpterochiroptera);
Čeleď	kaloňovití (Pteropodidae);
Podčeleď	kaloni praví (Pteropodinae);
Rod	kaloň (Pteropus);
Binomické jméno
	Pteropus conspicillatus; Gould; 1850
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaloň zlatotýlý (Pteropus conspicillatus) je ohrožený druh kaloně, který žije v deštných pralesích severovýchodního Queenslandu (Austrálie), pobřežních oblastech Nové Guineje a přilehlých ostrovech jako jsou Woodlark, Alcester, Kiriwina a Halmahera. Živí se ovocem a květy. Samice kaloně zlatotýlého mívá jedno mládě ročně.

Systematika

Druh popsal anglický zoolog John Gould v roce 1850.^[2] Rozeznávají se 2 poddruhy:^[3]

P. c. conspicillatus – rozšířen v Austrálii a jihovýchodní Nové Guineji;
P. c. chrysauchen – severozápadní Nová Guinea a okolní ostrovy.

Popis

Délka těla dosahuje 220–340 mm, předloktí se pohybuje mezi 155–175 mm. Váha se pohybuje v rozmezí 350–600 g. Většina srsti je černá. Výrazným identifikačním znakem druhu je slámově zbarvená srst kolem očí a čumáku. Kolem krku se táhne nažloutlý límec. Oči jsou velké a výraz obličeje připomíná kočku. Ocas chybí. První a druhý prst horních končetin mají drápy a dlouhé drápy má všech pět prstů dolních končetin.^[4]

Výskyt

Vyskytuje se v Austrálii (pobřežní oblasti severovýchodního Queenslandu), na Nové Guineji (pobřežní oblasti na indonéské i papuoguinejské straně) i přilehlých ostrovech jako jsou Moluky, Salawati, Waigeo, Biak nebo Yapen. Habitat druhu tvoří hlavně nížinaté deštné pralesy podél oceánského pobřeží. V Indonésii a Papui Nové Guineji se vyskytuje nejčastěji do 200 m n. m., v Austrálii typicky do 750 m n. m. Vzácně byl pozorován i výše.^[5] V Austrálii se přitom jedná o jediného zástupce rodu Pteropus specializujícího se na žití v deštných pralesích.^[6]

Biologie

Druh je úzce spojován s deštnými pralesy. I když se občas vyskytuje i mimo ně, nikdy to není více než několik kilometrů daleko. Utváří početné kolonie / hřadoviště v korunách stromů, které mohou zahrnovat i několik tisíc jedinců. Jedná se o nočního živočicha, co přes den spí zavěšený hlavou dolů na větvi a v noci se rozlétá za potravou. K navigaci mu slouží zrak, který má díky velkým očím vynikající. Vyhýbá se létání v úplné tmě.^[4]

Potrava

Živí se ovocem a květy.^[4] S oblibou se přitom krmí i na komerčně pěstovaných plodinách (v Austrálii to je např. liči, rambutan nebo logan), což ho dostává do konfliktu s farmáři.^[7] Na krmištích je vysoce teritoriální; na jednom stromě se typicky nekrmí více než dva kaloni zlatotýlí. Proti vetřelcům téhož druhů svůj strom hlasitě brání skřeky nebo i pleskáním křídly o tělo.^[4] Samci si svá krmná teritoria s oblibou označují sekretem vylučovaným z žláz na krku a ze stopořeného penisu. Sekret má červenou barvu, což někdy zbarvuje krky kaloňů do červena.^[6]

Rozmnožování

Doba rozmnožování nastává mezi lednem a červnem, vrcholná doba kopulací se odehrává v dubnu a květnu. Samice rodí vždy jen jedno mládě mezi říjnem a prosincem, které první týden až dva nosí všude s sebou, načež bývá ponecháváno na stromových hřadovištích spolu s dalšími mláďaty. Tato hřadoviště mláďat mohou být vzdálena i kilometry daleko od hradovišť dospělců.^[6]^[4] Pohlavně dospívá ve 2 letech.^[4]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí kaloně zlatotýlého jako ohrožený druh. Za klíčové hrozby druhu IUCN považuje ztrátu habitatu, lov, úhyn po zásahu elektrickým proudem, odstřel a klíšťovou paralýzu. Možnou hrozbu do budoucna představují i některé rzi (Austropuccinia psidii) nebo invazivní druhy mravenců (Anoplolepis gracilipes). V Papui Nové Guineji i Indonésii jsou kaloni často loveni na maso nebo na prodej na místních trzích. V roce 2014 byla cena kaloně na trhu v Papui Nové Guineji 5 australských dolarů. Vzhledem k tomu, že kaloň zlatotýlý obývá nejčastěji nížinaté pobřežní oblasti, hlavně v Indonésii a Papui Nové Guineji se jedná o místa rapidní výstavby, čímž se kaloni dostávají do konfliktu s lidmi.^[5]

V Queenslandu byl v roce 2012 po čtyřletém zákazu obnoven početně omezený odstřel kaloňů, kteří způsobují škody na zemědělských produktech.^[8]^[9] V roce 2019 australská vláda oznámila, že status ohrožení kaloně zlatotýlého se v rámci Austrálie mění za zranitelného na ohrožený druh. K tomu kroku se vláda odhodlala po vlně extrémních veder v letech 2018/2019, při kterých zahynulo nejméně 20 000 kaloňů zlatotýlých, což představuje zhruba třetinu australské populace.^[10]^[11]

Galerie

Kolonie hřadujících kaloňů zlatotýlých
Zavěšení kaloni
Samice s mládětem
Mládě kaloně zlatotýlého
Bližší pohled na kolonii

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
↑ GOULD, John. Proceedings of the Zoological Society of London. Svazek pt.17 (1849). London: Academic Press, 1850. Dostupné online. S. 109. (anglicky)
↑ Pteropus conspicillatus (spectacled flying-fox) Conservation Advice [online]. THREATENED SPECIES SCIENTIFIC COMMITTEE, 2018 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. S. 169. (anglicky)
↑ ^a ^b Pteropus conspicillatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T18721A22080456.en. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Strahan. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 S. 435-437. (anglicky)
↑ National recovery plan for the spectacled flying fox Pteropus conspicillatus [online]. Brisbane: The State of Queensland, Department of Environment and Resource Management, 2010 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Flying-fox damage mitigation permits for crop protection | Managing impacts of flying-foxes. www.qld.gov.au [online]. Queensland Government [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ MICHAEL, Peter. Queensland farmers approved for lethal Damage Mitigation Permits to shoot and kill flying foxes [online]. The Courier Mail, 2012-12-16 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
↑ COX, Lisa. Spectacled flying fox declared endangered after Queensland heatwave wipeout. The Guardian. 2019-02-19. Dostupné online [cit. 2023-09-19]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
↑ A Heat Wave in Australia Killed 23,000 Spectacled Flying Foxes. www.nrdc.org [online]. 2019-04-10 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Straham. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 (anglicky)
MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. (anglicky)
NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. (anglicky)
TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. (anglicky)