Jsou to malí až středně velcí papoušci s dlouhými ocasy a převážně zeleným opeřením. Samec bývá o něco větší nežli samice, jinak se opeřením pohlaví neliší.[2] Většina druhů žije v lesních stanovištích, i když několik subantarktických druhů se vyskytuje i na otevřených travnatých oblastech. Rod měl dříve disjunktivní (nesouvislou) distribuci, přičemž dva druhy se vyskytovaly na Společenských ostrovech a většina druhů žila od Nové Kaledonie po ostrov Macquarie. Přestože se na ostrovech mezi těmito dvěma oblastmi našlo mnoho fosilních pozůstatků různých ptáků, žádné z nich nebyly nikdy přiřazeny papouškům kakariki.[3]
Rod kakariki poprvé popsal Charles Lucien Bonaparte roku 1854.[1][5] Odborné vědecké jméno Cyanoramphus je kombinací starořeckého „κυανός“ („tmavomodrý“) a „ράμφος“ („zobák“).[6]
Druhy
Existuje celkem 12 druhů papoušků kakariki, z toho 4 vyhynulé. Některé druhy mohou být v některých systémech hodnoceny jako poddruhy jiných druhů.[5]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyanoramphus na anglické Wikipedii.
↑ abBONAPARTE, Charles Lucien. Tableau des perroquets. Revue et Magasin de Zoologie Pure et Appliquée. 1854, roč. 6, s. 145–158 [153]. Dostupné online. (francouzsky)
↑FELIX, J. Papoušci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 6).
↑STEADMAN, D. Extinction and Biogeography in Tropical Pacific Birds. [s.l.]: University of Chicago Press, 2006. Dostupné online. ISBN978-0-226-77142-7.
↑TAYLOR, R. H. How the Macquarie Island Parakeet became extinct. New Zealand Journal of Ecology. 1979, čís. 2, s. 42–45. Dostupné online. (anglicky)