Kašpar Šlik hrabě z Pasounu a Holíče, německy Kaspar Schlick Graf von Passaun und Weißkirchen (kolem roku 1396, Cheb – 19. července 1449, Vídeň) byl český šlechtic z rodu Šliků. Jako první zastával v letech 1433 až 1437 úřad kancléře Svaté říše římské, coby laik měšťanského původu. Frizinský kníže-biskup Jindřich II. Šlik byl jeho bratr.
Život
Kašpar Šlik se narodil v Chebu jako druhý potomek z osmi dětí kupce a radního Jindřicha Šlika. Navštěvoval univerzitu v Lipsku a poté vstoupil do služeb českého krále Zikmunda Lucemburského. V letech 1415 až 1417 doprovázel krále na jeho cestách do Španělska, Francie a Anglie.
Politická dráha
Roku 1416 byl jmenován písařem, roku 1426 královským tajemníkem, roku 1427 protonotářem, 1429 královským místokancléřem[1] a roku 1433 říšským kancléřem císaře Zikmunda. Šlik byl říšským kancléřem v letech 1433 až 1437 za panování císaře Zikmunda a kancléřem krále Albrechta II. a Fridricha III.
Jako vlivný císařský politik se účastnil několika tažení proti Osmanské říši a husitům, jménem krále vedl jednání v Prusku, Polsku a Litvě a také vnitropolitická jednání s husity. Zikmunda doprovázel také k basilejskému koncilu a účastnil se jeho korunovace císařem v Římě. Ve své pozici byl také činný jako parlamentář u papeže.
Také za panování krále Albrechta II., kterého podporoval při prosazování královského následnictví v českých zemích, zůstal Šlik i přes vnitropolitickou opozici ve svém úřadě.
Šlik byl roku 1442 jmenován královským radou Fridricha III. a roku 1443 znovu kancléřem. Jeho vliv však postupně slábl, neboť se jeho představy ne vždy shodovaly s těmi královými. Roku 1449 ze svého úřadu odstoupil, nicméně poté se ještě podílel na volbě krále Ladislava a roku 1447 v Miláně vedl jednání jeho jménem.
Vedle politiky se Kašpar Šlik zajímal rovněž o umění a vědu a nadané umělce a vědce podporoval, mezi nimi např. Enea Silvia Piccolominiho, pozdějšího papeže Pia II.
Roku 1444 se oženil s Anežkou, dcerou olešnického vévody Konráda V. Kantnera.
Predikát
Za své služby získal darem polnosti na Chebsku, stejně jako v tehdy hornouherském Holicsi (něm. Weißkirchen, dnešní Holíč na Slovensku). Roku 1422 byl povýšen do stavu svobodného pána z Holíče, roku 1437 na říšského hraběte z Pasounu (Bassano del Grappa v severní Itálii) a roku 1438 na hraběte z Pasounu a Holíče.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kaspar Schlick na německé Wikipedii.
Literatura
- Schlik, Caspar (I.)|30|106|107 in Biografisches Lexikon des Kaiserthums Österreich (BLKÖ)
- Heinrich Gradl: Zur Herkunft der Schlicke, (Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen 20, 1882)
- Allgemeine Deutsche Biographie (ADB), Schlick, Kaspar |31|505|510|Franz Krones Schlick, Kaspar
- Max Dvořák: Die Fälschungen des Reichskanzlers Kaspar Schlick. (MIÖG 22, 1901)
- Alfred Pennrich: Die Urkundenfälschungen des Reichskanzlers Kaspar Schlick nebst Beiträgen zu seinem Leben. 1901
- Otto Hufnagel: Caspar Schlicks letztes Hervortreten in der Politik nebst einem kritischen Beitrag zu dem Fälschungsproblem. (Diss. Leipzig), 1910
- Otto Hufnagel: Caspar Schlick als Kanzler Friedrichs III. (MIÖG Erg.Bd. 8, 1911)
- Rudolf Schreiber: Die Elbogner Urbare der Grafen von Schlick. (Sudetendeutsches Historisches Archiv, 1934)
- Artur Zechel: Studien über Kaspar Schlick Anfänge/Erstes Kanzleramt/Fälschungsfrage. Ein Beitrag zur Geschichte und Diplomatik des 15. Jahrhunderts. In: Quellen und Forschungen aus dem Gebiet der Geschichte 15. 1939
- Paul-Joachim Heinig: War Kaspar Schlick ein Fälscher? In: Fälschungen im Mittelalter, Teil III: Diplomatische Fälschungen (I). 1988
- Schlick, Kaspar, (s/s1/schlick_k) in Biographisch-Bibliographische Kirchenlexikon (BBKL), autor Peter Schmid sv. 9, řádek 277–280
- Schlick, Kaspar in Neue Deutsche Biographie (NDB) |23|77|78| autor Franz Fuchs 118795139
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kašpar Šlik na Wikimedia Commons
