|
Juha Mieto
Juha Iisakki Mieto (20. listopadu 1949, Kurikka) je bývalý finský běžec na lyžích. V sedmdesátých a na počátku osmdesátých let byl výraznou postavou světového lyžování díky své mohutné postavě (měří 196 cm a váží kolem metráku), plnovousu a také jako zastánce tradičního pojetí běžkařského sportu, který odmítal umělohmotné lyže a bruslařskou techniku.[1]
Sportovní kariéra
Od roku 1970 závodil za klub Kurikan Ryhti. Na olympiádě 1972, kde byl vlajkonošem finské výpravy, obsadil v závodě na 15 km čtvrté místo, stal se olympijským vítězem s finskou štafetou v roce 1976,[2] získal stříbro na olympiádě 1980 v běhu na patnáct a na padesát kilometrů a bronz ve štafetě v letech 1980 a 1984. Nejblíže byl k individuálnímu prvenství na patnáctce v Lake Placid, kde ho v závěru porazil Švéd Thomas Wassberg o jedinou setinu sekundy (poté došlo ke změně pravidel, časy se začaly zaokrouhlovat na desetinu sekundy a závodníci, kteří se vejdou do tohoto rozmezí, se o medaili dělí).[3] Na mistrovství světa v klasickém lyžování získal dvě stříbrné medaile (30 km v roce 1974 a štafeta v roce 1978) a dvě bronzové medaile (15 km v roce 1978 a štafeta v roce 1982, ve stejném čase s týmem NDR). Vyhrál šestkrát Holmenkollenský lyžařský festival, Lyžařské hry v Lahti 1976, devatenáctkrát byl mistrem Finska, v letech 1976 a 1980 vyhrál celkovou klasifikaci Světového poháru. V roce 1974 mu byla udělena Holmenkollenská medaile a po ukončení kariéry získal v roce 1986 Coubertinovu medaili za přínos fair play.[4]
Další aktivity
Vyučil se truhlářem, provozoval vlastní farmu, později pracoval jako nezávislý profesionál pro nadaci World Vision International. V letech 2007 až 2011 byl poslancem Eduskunty za stranu Finský střed. Je vdovec, má jednoho syna.
Reference
Externí odkazy
| Olympijští vítězové v běhu na lyžích – štafeta | |
- 1936:
 Nurmela, Karppinen, Lähde a Jalkanen (FIN)
- 1948:
 Östensson, Täpp, Eriksson a Lundström (SWE)
- 1952: Hasu, Lonkila, Korhonen a Mäkelä (FIN)
- 1956:
 Těrenťjev, Kolčin, Anikin a Kuzin (URS)
- 1960: Alatalo, Mäntyranta, Huhtala a Hakulinen (FIN)
- 1964: Asph, Jernberg, Stefansson a Rönnlund (SWE)
- 1968:
 Martinsen, Tyldum, Grønningen a Ellefsæter (NOR)
- 1972: Voronkov, Skobov, Simašev a Vedenin (URS)
- 1976: Pitkänen, Mieto, Teurajärvi a Koivisto (FIN)
- 1980: Ročev, Bažukov, Běljajev a Zimjatov (URS)
- 1984: Wassberg, Kohlberg, Ottosson a Svan (SWE)
- 1988: Ottosson, Wassberg, Svan a Mogren (SWE)
- 1992: Langli, Ulvang, Skjeldal a Dæhlie (NOR)
- 1994:
 Zolt, Albarello, Vanzetta a Fauner (ITA)
- 1998: Sivertsen, Jevne, Dæhlie a Alsgaard (NOR)
- 2002: Aukland, Estil, Skjeldal a Alsgaard (NOR)
- 2006: Valbusa, Centa, Cottrer a Zorzi (ITA)
- 2010: Richardsson, Olsson, Södergren a Hellner (SWE)
- 2014: Nelson, Richardsson, Olsson a Hellner (SWE)
- 2018: Tønseth, Sundby, Krüger a Klæbo (NOR)
- 2022:
 Červotkin, Bolšunov, Spicov a Usťugov (ROC)
|
|
|
