Joseph Louis Proust (26. září 1754, Angers – 5. červenec 1826, Angers) byl francouzský chemik, objevitel glukózy a kyseliny kyanovodíkové. Zjistil, že pokud se dvě anorganické látky skutečně slučují, děje se to vždy ve stejném hmotnostním poměru (tzv. Proustův zákon)[1][2]
Život
Chemii studoval nejprve u svého otce, lékárníka v Angers. Poté odešel do Paříže, kde se stal vrchním lékárníkem v nemocnici Salpetrière. Začal chemii i vyučovat, a to v ústavu svého přítele Pilâtra de Rozier (létali spolu rovněž balónem). Na doporučení samého Lavoisiera ho španělský král Karel IV. pozval do Španělska, aby učil na dělostřelecké škole v Segovii, později v Salamance. Zde se stal profesorem chemie, roku 1789 pak ředitelem královské laboratoře v Madridu. Po smrti Karla IV. svou pozici ztratil a vrátil se do Francie, do Craonu, později do rodného Angers. Napoleon Bonaparte ho vyzval, aby zřídil továrnu na výrobu cukru, což Proust odmítl.
Dílo
Do Francie jako první přinesl tzv. mokrou analýzu, tj. analýzu ve vodných roztocích.. Objevil kyselinu kyanovodíkovou a hroznový cukr (glukózu). Roku 1799 definoval a experimentálně prověřil zákon stálých poměrů slučovacích, který konstatuje neměnnost hmotnostních poměrů prvků ve sloučeninách. Zákon byl uznán ovšem až později a Proust o něj vedl dlouhý, osmiletý spor s Claudem Louisem Bertholletem. Stál na prahu objevu druhého slučovacího zákona, ale ten formuloval až John Dalton roku 1803.[3][4]
Vedle prací o analytické chemii se zabýval i metalurgií (složení bronzu pro děla), zkoumáním střelného prachu a potravinářskou chemií.
Ocenění
Joseph Louis Proust byl od roku 1816 členem Francouzské akademie věd. V roce 1808 byl zvolen zahraničním členem Bavorské akademie věd.[5]
V roce 1832 byl jeho jménem pojmenován minerál proustit.[6]
Odkazy
Reference
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Proust, J.-L. Sv. 20, str. 812
Externí odkazy
