PROFILBARU.COM

The Rt. Hon. Joseph Chamberlain
The Rt. Hon. Joseph Chamberlain
Ministr kolonií Spojeného království
	Ve funkci:; 29. června 1895 – 16. září 1903
Předchůdce	George Robinson, 1. markýz z Riponu
Nástupce	Alfred Lyttelton
Ministr obchodu Spojeného království
	Ve funkci:; 3. května 1880 – 9. června 1885
Předchůdce	Dudley Ryder, vikomt Sandon
Nástupce	Charles Gordon-Lennox, 6. vévoda z Richmondu
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana (1866–1886); Liberálně unionistická strana (1886–1912); Konzervativní strana (1912–1914)
Narození	8. července 1836; Londýn
Úmrtí	2. července 1914 (ve věku 77 let); Londýn
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Key Hill Cemetery
Choť	Mary Endicottová; Florence Kenricková; Harriet Kenricková
Rodiče	Joseph Chamberlain a Caroline Harbenová
Děti	Neville Chamberlain; Austen Chamberlain; Beatrice Chamberlainová; Ida Chamberlainová; Hilda Chamberlainová; Ethel Chamberlainová
Příbuzní	Richard Chamberlain, Arthur Chamberlain, Mary Chamberlainová a Herbert Chamberlain (sourozenci); Dorothy Chamberlain a Francis Chamberlain (vnoučata)
Alma mater	Univerzitní kolej v Londýně
Profese	politik
Ocenění	člen Královské společnosti
Podpis
Commons	Joseph Chamberlain
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Chamberlain (8. července 1836, Londýn, Anglie – 2. července 1914, Londýn, Anglie) byl britský podnikatel a státník. Prosadil se jako úspěšný průmyslník v Birminghamu, poté byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a spoluzakladatelem strany liberálních unionistů. Jako dlouholetý ministr obchodu (1880–1885) a kolonií (1895–1903) patřil k výrazným osobnostem britské politiky a rozmachu britského koloniálního impéria přelomu 19. a 20. století.

Jeho starší syn Austen Chamberlain byl britským ministrem zahraničí (1924–1929) a nositelem Nobelovy ceny míru, mladší syn Neville Chamberlain byl britským premiérem a signatářem Mnichovské dohody.

Politická kariéra

Narodil se jako syn úspěšného výrobce obuvi v Londýně Josepha Chamberlaina (1796–1874). Za studií vynikl především v matematice a francouzštině, v osmnácti letech začal pracovat pro svého bratrance Josepha Nettlefolda, výrobce železářského zboží v Birminghamu. Chamberlain nakonec převzal vedení podniku a firma patřila k předním producentům šroubů v Evropě, v Birminghamu se také začal angažovat ve veřejném dění. V letech 1874-1876 byl starostou v Birminghamu, v letech 1876–1914 členem Dolní sněmovny^{[pozn. 1]}. Původně patřil k liberálům a v Gladstonových vládách byl ministrem obchodu (1880–1885) a prezidentem úřadu pro místní samosprávu (1886), od roku 1880 zároveň členem Tajné rady. S Gladstonem se později dostal do sporu ohledně politiky v Irsku a své názory také publikoval (Speeches on the Irish Question, 1881).

Po odchodu z Liberální strany se stal zakládajícím členem frakce liberálních unionistů a v Salisburyho vládě byl ministrem kolonií (1895–1903). V době stabilizované vnitropolitické situace koncem 19. století se problematika kolonií stala stěžejním tématem a Chamberlain byl tak jedním z nejdůležitějších členů vlády. Demisi podal v říjnu 1903 spolu s dalšími ministry, v rámci personální obměny kabinetu se pak do vlády dostal jeho syn Austen jako ministr financí.

Kromě svého úspěšného působení v obchodní a koloniální politice se dlouhodobě věnoval rozvoji školství a zvelebování Birminghamu. V Birminghamu podpořil založení univerzity a v letech 1900–1914 byl jejím prvním kancléřem. Mimoto již předtím v letech 1896–1899 zastával čestný post lorda–rektora univerzity v Glasgow. Po záchvatu mrtvice v roce 1906 ukončil veřejnou činnost, do smrti nicméně zůstal poslancem Dolní sněmovny (povýšení do šlechtického stavu odmítl již po odchodu z Gladstonovy vlády).

Josephův mladší bratr Richard Chamberlain (1840–1899) byl též starostou v Birminghamu (1879–1880) a členem Dolní sněmovny, patřil k liberálům, spolu s bratrem pak přešel k liberálním unionistům.

Odkazy

Poznámky

↑ Ve všech volebních obdobích zastupoval Birmingham. Birmingham jako rychle vzrůstající průmyslové centrum získal právo volit poslance až parlamentní reformou z roku 1832. Stále rostoucí význam města vedl k tomu, že počet poslanců za tento obvod byl zvýšen na tři (1868) a nakonec na sedm (1885). Chamberlain nicméně poprvé kandidoval již r. 1868 za město Sheffield, tady ale neuspěl

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Kindred Britain.
↑ ^a ^b Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura

Ottův slovník naučný, díl 12., Praha, 1897 (reprint 1998), s. 32 ISBN 80-7185-157-4
ERVA, Martin: Rozmach etatismu ve Velké Británii 20. století (dizertační práce); Univerzita Karlova, Praha, Ústav světových dějin; Praha, 2016, 208 stran