PROFILBARU.COM

Josef Pieper
Josef Pieper
Narození	4. května 1904; Elte (Rheine)
Úmrtí	6. listopadu 1997 (ve věku 93 let); Münster
Povolání	filozof, spisovatel, vysokoškolský učitel a překladatel
Alma mater	Münsterská univerzita; Gymnasium Paulinum
Ocenění	Aquinas Medal (1968); Romano Guardini award (1981); Balzanova cena (1981); Státní cena Severního Porýní-Vestfálska (1987); Ehrenring der Görres-Gesellschaft (1990); … více na Wikidatech
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Josef Pieper (4. května 1904 Elte nad Emsou, Vestfálsko – 6. listopadu 1997 Münster) byl německý filozof, jeden z významných křesťanských filozofů 20. století.

Život

Josef Pieper studoval filosofii, práva a sociologii v Münsteru a Berlíně (promoce 1928), čtyři roky byl asistentem ve Výzkumném ústavu sociologie a nauky o organizaci v Münsteru, poté žil přes deset let jako spisovatel na volné noze. 1946 jmenován profesorem filosofie v Essenu; tam působil i po jmenování řádným profesorem filosofické antropologie na univerzitě v Münsteru, kde přednášel až do své smrti. Byl hostujícím profesorem v Berlíně, na univerzitě Notre Dame v Indianě a na Stanfordově univerzitě v Kalifornii. Během života obdržel řadu cen a čestný doktorát teologie. Jeho knihy se vyznačují vynikajícím stylem a srozumitelností; byly přeloženy do patnácti jazyků.^[1]

Dílo

Velká část Pieperova díla je věnována interpretaci Tomáše Akvinského; Pieper nesleduje tolik Tomáše jako historickou postavu, ale spíše jeho myslitelský postoj, který je podle něj aktuální i dnes,^[2] a to zejména snahou spojit rozum s vírou, přirozené vědění se zjevenou pravdou, aniž by se jedno kvůli druhému zkracovalo nebo zkreslovalo.^[3] Pieper vykládá zejména Tomášovu etiku, ontologii a nauku o pravdě. Základem Tomášovy etiky nejsou podle něj přikázání a povinnosti, nýbrž ctnosti, tj. způsoby zdařilé lidské existence, plného uskutečnění lidských možností. Ve srovnání se školským tomismem Pieper u Tomáše jasněji vidí i "negativní filozofii", tj. přesvědčení, že skutečnost přesahuje všechny pojmy a představy a vposledku je neuchopitelná.

Druhá hlavní větev Pieperova díla je věnována obraně filozofie a filozofického života – života, který je otevřen otázkám po posledních příčinách a nespokojuje se s věděním o tom, co lze ovládnout a použít. Jeho práce o tomto tématu mají kritický náboj; jsou obranou volného času, slavení, hry a kultu a varují před tendencí moderní společnosti stát se totálním světem práce.

Pieper se příležitostně označoval za žáka Romana Guardiniho; celý život se vyrovnával s Platónovými dialogy, podle kterých napsal i několik televizních her.^[4] Byl rovněž uznávaným znalcem francouzského existencialismu.

Citáty

"Smyslem volného času není, abych mohl pracovat déle, ale abych i v pracovní funkci, která mě omezuje na určitý aspekt reality a činí si nárok jen na jeden určitý díl mé duše, přesto zůstal člověkem, to znamená, abych si rozuměl a realizoval se jako bytost, která je zaměřena na celek skutečnosti."^[5]

"Ctnost je "dovršená schopnost" člověka jako duchovní osoby; a spravedlnost, statečnost a uměřenost dosáhnou ... svého "dovršení" teprve tehdy, když se zakládají na moudrosti, to znamená na "dovršené schopnosti" správného rozhodování vůbec."^[6]

"Theoria existuje jen tehdy, pokud člověk neoslepl vůči tomu udivujícímu faktu, že něco jest. Neboť filozofický údiv se nerozněcuje na tom, co "tu ještě nikdy nebylo", na abnormálním a senzačním; na tom jen otupělé myšlení zakouší jakousi náhražku pravého údivu. Kdo k údivu potřebuje něco neobvyklého, dokazuje tím, že ztratil schopnost dát správnou odpověď na podivuhodnost bytí."^[7]

Výběrová bibliografie

Grundformen sozialer Spielregeln (Základní formy sociálních pravidel hry), 1933
Was heisst philosophieren? (Co znamená filozofovat?), 1948
Wahrheit der Dinge (Pravda věcí), 1948
Musse und Kult (Prázdeň a kult), 1949
Über das christliche Menschenbild (O křesťanském obrazu člověka), 1950
Was heisst akademisch? (Co znamená "akademický"?), 1952
Philosophia negativa, 1953
Glück und Kontemplation (Štěstí a kontemplace), 1957
Thomas von Aquin - Leben und Werk (Tomáš Akvinský – život a dílo), 1958, 1968
Kümmert euch nicht um Sokrates (Nestarejte se o Sókrata, tři televizní hry) 1966
Scholastik (Scholastika), 1960
Zustimmung zur Welt (Přitakání ke světu), 1962
Was heisst sakral? (Co znamená "sakrální"?), 1988
Göttlicher Wahnsinn (Božské šílenství), 1989

Česky vyšlo

O spravedlnosti, Řím: Křesťanská akademie, 1966.
Tomáš z Akvina: Dvanáct přednášek, Řím: Křesťanská akademie, 1972.
Volný čas, vzdělání, moudrost, Praha: Křesťanská akademie, 1992.
Scholastika: osobnosti a náměty středověké filosofie, Praha: Vyšehrad, 1993.
Základní formy sociálních pravidel hry, Praha: ISE, 1994.
Tomáš Akvinský: život a dílo, Praha: Vyšehrad, 1997.
Ctnosti, Praha: Česká křesťanská akademie, 2000.
Co znamená filozofovat? Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007.
O víře - o naději - o lásce, Praha: Krystal OP, 2018.
Štěstí a kontemplace, Praha: Krystal OP, 2021

Odkazy

Reference

↑ Georg Scherer: Předmluva, in: Josef Pieper: Co znamená filozofovat? Karmelitánské nakladatelství Kostelní vydří 2007, str. 9-12
↑ Tomáš Akvinský, Praha 1997, str. 11
↑ Tomáš Akvinský, Praha 1997, str. 108-120
↑ Georg Scherer, citované místo
↑ Práce a volný čas, in: Josef Pieper: Volný čas - vzdělání - moudrost, ČKA Praha 1992, str. 15
↑ Moudrost, in: Josef Pieper: Volný čas - vzdělání - moudrost, ČKA Praha 1992, str. 37
↑ Co znamená filozofovat? Karmelitánské nakladatelství Kostelní vydří 2007, str.55