The Name Melancholy Melancholy II Nightsongs Dream of Autumn … více na Wikidatech
Ocenění
Nynorsk litteraturpris (1992) Sokneprest Alfred Andersson-Ryssts fond (1992) Samlagsprisen (1994) Aschehougova cena (1997) Doblougova cena (1999) … více na Wikidatech
Manžel(ka)
Grethe Fatima Syéd (1993–2009) Anna Fosse (od 2011)
Jeho hry jsou uváděny po celém světě, někdy premiérovány dříve v zahraničí než v rodném Norsku. Tvorba prozaická zaujímá podobně významné místo jako jeho dramatická tvorba. Obě se vyznačují výraznou poetizací všedního jazyka, všedností obecně a tematicky se rozpadají na dvě základní období. Milníkem se stal přibližně rok 2000 a vydání románu Ráno a večer (česky, 2007). Dřívější tvorba se zaměřovala především na základní mezilidské vztahy a jejich funkčnost, ale též možnosti mezilidské komunikace. V novější tvorbě se soustředil na témata obecně lidská a existenciální, jako například smrt, zrození či lásku. Ovlinila ho poetika Thomase Bernharda a postmoderní myšlení v literatuře.
Za prozaickou trilogii Mámení, Sny Olavovy a Na sklonku dne získal v roce 2015 nejvyšší celoskandinávské literární ocenění, Literární cenu Severské rady.
Dramatická tvorba
Jon Fosse je jako norský dramatik přirovnáván ke krajanovi Henriku Ibsenovi. Jeho hry byly přeloženy do více než 20 jazyků a od druhé poloviny 90. let patří k nejhranějším současným dramatikům v Evropě.[3]
V rámci dramatické tvorby pozitivní ohlas získala jeho první hra A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1994). V tomto období již měl za sebou několik sbírek poezie a originálních modernistických próz, díky kterým se proslavil v rodném Norsku.[4] Poté následovala řada dalších her, kde tvoří ústřední motiv vztah mezi dvěma lidmi. Například ve hře Jméno (Namnet, 1995), která je jednou z nejčastěji uváděných her, se setkáváme s mladou dvojicí, která s obavami očekává narození potomka.
Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996) je hra, kde stojí v centru dění opět pár, tentokrát hledající útočiště v opuštěném domě v Norsku. Rozcházející se pár je motivem hry Noc zpívá své písně (Natta syng sine songar, 1997) a ve hře Spánek (Svevn, 2005) se setkáváme s několika páry, které postupně obývají tentýž byt. Mezi nejčastější témata her patří existencionální úzkost, vyděděnost jednotlivce – sociální či psychická a také neschopnost lidí kontrolovat svůj osud a vyrovnat se s tím, co přináší život. [5]
Pro všechny hry jsou typické jednoduché zápletky, banální dialogy a postavy obyčejných lidí. Autorův minimalismus je záměrný a na úspornost textů zdůrazňuje převažující pocity odcizení a úzkosti. Fosseho dramatika je založená na rytmickém opakování replik a struktur, čímž připomíná poetiku absurdního divadla.[4] Na organizaci textu je znát, že autor je původem lyrik. Repliky mají často kvalitu i stavbu verše. V rámci vývoje Fosseho dramatiky je možno na díle pozorovat, že v pozdějších hrách upouští od úplně jednoduchého děje. Ve hře Podzimní sen (1999) a následujících dílech autor často tříští jednotu času, prostoru a postav, čímž se děj samotných her značně komplikuje.
Fosseho hry se téměř vždy dotýkají těch nejcitlivějších bodů v rodině a partnerství a také je z nich často cítit autorův feministický postoj. Kladné mužské postavy lze ve hrách najít jen stěží, zato ženy jsou téměř vždy vykreslovány jako postavy kladné nebo oběti. [6] Dramata se vyznačují naléhavostí a často mají mystický rozměr, který vyplývá
z Fosseho koncentrace na přítomnost, každodennost a subjektivní prožíváni reality. [5]
Seznam vybraných dramatických děl v norštině
A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1993)
Jméno (Namnet, 1995)
Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996)
Jméno / Matka a dítě / Syn (Barnet / Mor og barn / Sonen, 1997)
Kytarista (Gitarmannen, 1997)
Noc zpívá své zpěvy / Jednoho letního dne (Natta syng sine songar / Ein sommars dag, 1998)
Mrtví psi / Sa ka la (Dei døde hundane / Sa ka la, 2005)
Spánek / Horko (Svevn / Varmt, 2006)
Rambuku / Stíny (Rambuku / Skuggar, 2007)
Jsem vítr (Eg er vinden, 2008)
Tyto oči (Desse auga, 2009)
Dívka ve žluté pláštěnce (Jente i gul regnjakke, 2010)
Kratší hry (Kortare stykke, 2011)
Moře (Hav, 2014)
Tři libreta (Tre librettoar, 2015)
Ocenění a vyznamenání
Fosse se stal laureátem mnoha norských i zahraničních literárních cen. Za zásluhy na poli literatury byl jmenován komandérem královského norského Řádu svatého Olafa. V roce 2011 mu král Harald V. přidělil čestnou rezidenci Grotten v parku královského zámku v Oslu, určenou norským kulturním osobnostem. V roce 2021 získal také čestný akademický titul doctor honoris causa na Janáčkově akademii múzických umění.[7]
Někdo přijde. Podzimní sen. Variace na smrt. (Nokon kjem til å komme, 1996; Draum om hausten, 1999; Dødsvariasjonar, 2002), překlad Karolína Stehlíková, in 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová, Daniela Mrázová, Elg 2008, ISBN978-80-904073-0-5
Syn (Sonen, 1997), rukopis Aura-pont, 2003, překlad Karolína Stehlíková
Zima (Vinter, 2000), rukopis Aura-pont, 2005, překlad Karolína Stehlíková
Podzimní sen, scénické čtení na festivalu SPECIFIC Divadla Feste, režie: Vojtěch Bárta, premiéra 14. 5. 2015[19]
Jméno, OLDstars, režie: Tomáš Staněk, premiéra 9. 7. 2016[20]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jon Fosse na anglické Wikipedii.
↑STRINDBERG, Lisa Kristin. Jon Fosse - «take it or leave it» [online]. NRK.no, 2005-08-19 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (norština)
↑ abThe Nobel Prize in Literature 2023 [online]. NobelPrize.org, 2023-05-10 [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (angličtina)
↑BŘEZINOVÁ,
Helena. Nový Strindberg, nový Ibsen. Respekt. 36/2008.
↑ abHUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN80-246-1174-0.
↑ abSTEHLÍKOVÁ, Karolína: …rovná se devět. In 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová. Soběslav: Elg, 2008. ISBN978-80-904073-0-5.
↑BŘEZINOVÁ, Helena. Nový Strindberg, nový Ibsen. Respekt. 36/2008.
↑Jon Fosse (NORWAY) [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abNynorsk litteraturpris [online]. [cit. 2014-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20-04-2016.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Store norske leksikon (2005–2007). Doblougprisen [online]. [cit. 2015-11-06]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Jon Fosse prisas av Svenska Akademien [online]. 13-03-2007 [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (švédsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Fosse får Akademiens nordiska pris [online]. 13-03-2007 [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (švédsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑2007 Archive [online]. [cit. 2014-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26-07-2011.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Jon Fosse [online]. [cit. 2015-11-06]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Laureate 2014 (Press Release) [online]. City of Strasbourg, 19-11-2014 [cit. 2014-12-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Prize ceremony 2015 [online]. [cit. 2015-11-06]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Merve Enre. Jon Fosse's Search for Peace [online]. 13-11-2022 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.