Jindřich byl třetím z pěti synů PřemyslovnyAnny, dcery Přemysla Otakara I., a Jindřicha II. Pobožného. Jindřichův otec zemřel roku 1241 v bitvě u Lehnice a většina z jeho dětí byla nedospělá.[1] Pravděpodobně roku 1242 se ujal vlády nad Slezskem nejstarší syn Boleslav Rogatka. Spoluvládcem určil bratra Jindřicha a předal mu Lehnici.[1] Poté vyměnil svoji Vratislav za Jindřichovu Lehnici a Jindřich sliboval dalšímu z bratrů – Konrádovi, že svou část dědictví po otci získá od Rogatky.[1] Rogatka roku 1249 zaútočil na Vratislav, obléhání města bylo neúspěšné a lehnická šlechta svého pána dokonce zajala.[2] Konrád se spojil s Piastovci z Velkopolska, získal Hlohov a zajal Jindřicha III. Bratrské bojůvky byly ukončeny v polovině 50. let rozdělením Dolního Slezska na lehnické, hlohovské a vratislavské knížectví za české asistence. Nejmladší bratr Vladislav se stal okolo roku 1256 proboštem vyšehradským.[2]
Jindřich III. byl častým hostem na přemyslovském dvoře a roku 1260 byl svědkem tragické bitvy u Stožce, kde uherské oddíly nemilosrdně pobily výkvět rakouské šlechty.[3] Poté odsvědčil předání Raabsu Vokovi z Rožmberka a spolu se svými vojáky se zúčastnil 12. červencebitvy u Kressenbrunnu[4] i Přemyslovy korunovace o rok později. Jako blízký přemyslovský spojenec se oženil s dcerou sasko-lauenburského vévody Albrechta I. Helenou.
