Guez de Balzac, přezdívaný restaurátor francouzského jazyka, patřil ke spisovatelům, kteří velmi přispěli k reformě francouzštiny. Byl synem starosty v Angoulême, Jeana Louise Gueze, který povýšil do šlechtického stavu a k jménu přidal přídomek de Balzac podle léna na břehu řeky Charente, kde postavil svůj zámek.
Po studiích u jezuitů Balzac od roku 1612 navštěvoval univerzitu v Leidenu, kde se spolu se svým spolužákem a pravděpodobně milencem Teofilem de Viau, dostal do řady problémů. Poté pracoval jako tajemník u knížete d'Épernon v Métách. Po dvou letech v Římě roku 1621 až 1623 jako zástupce kardinála de La Valette, odešel do Paříže, kde si vytvořil dobrou pověst. Richelieu ho ustanovil historiografem a královským poradcem s penzí 2000 livrů.
První svazek Dopisů, vydaných roku 1624, mu přinesl velkou proslulost. Navštěvoval literární salon v hôtelu de Rambouillet, spolu s ostatními autory Chapelainem, Malherbem nebo Boisrobertem. Nicméně pýcha, která byla znamením prostopášnosti charakterizující jeho Dopisy způsobila, že stal objektem útoků ze strany jezuity Françoise Garasse. Byl to týž, který se pokusil odsoudit Teofila de Viau k upálení na hranici. V následujících letech byl obviňován z vykrádání děl minulých i současných autorů, byl napaden Jeanem Goulu, představeným řádu feuillantů v pamfletu Lettres de Phyllarque à Ariste roku 1627.
Jeho domýšlivá povaha se špatně vyrovnávala s těmito neustálými útoky a tak odešel do ústraní na svůj zámek u Angoulême. Zde pokračoval v korespondenci se svými pařížskými přáteli.
Jean-Louis Guez de Balzac (1597–1654)
Roku 1634 se stal členem Francouzské akademie. Na konci svého života odešel do konventu kapucínů v Angoulême. Nemocnici v Angoulême odkázal 12 000 livrů.
Dílo
Œuvres diverses (1644). Paříž, Honoré Champion, 1995 ISBN2-85203-486-7
Les entretiens (1657). Paříž, M. Didier, 1972
Aristippe, ou De la cour (1664)
Les entretiens de feu monsieur de Balzac (1663)
Les premières lettres de Guez de Balzac, 1618-1627, Paříž, E. Droz, 1933-1934
Œuvres (1665) Genève, Slatkine Reprints, 1971
Œuvres choisies, Paříž, Larousse, 1936
Le prince, Éd. Christian Leroy. Paříž : Table ronde, 1997 ISBN2-7103-0750-2
Épîtres latines Sous la direction de Jean Jehasse, préface de Bernard Yon, Saint-Étienne, Presses Universitaires de Saint-Étienne, 1982 ASIN 2867240115
Bernard Beugnot, Fortunes de Guez de Balzac : actes du colloque de Balzac, 16-19 septembre 1997, Paříž, H. Champion, 1998
Bernard Beugnot, Guez de Balzac, Paříž : Memini, 2001
Bernard Beugnot, Jean-Louis Guez de Balzac : bibliographie générale, Saint-Étienne, Université de Saint-Étienne, 1979
Bernard Beugnot, Les débuts littéraires de Guez de Balzac, Torino, Società editrice internazionale, 1968
Gustave Cohen, Écrivains français en Hollande dans la première moitié du 1879-1958, Paris, Champion, 1920
Joseph Declareuil, Les idées politiques de Guez de Balzac,Paříž, V. Giard & E. Brière, 1907
Gaston Guillaumie, J.L. Guez de Balzac et la prose française ; contribution à l’étude de la langue et du style pendant la première moitié du XVII} siècle, Paříž, A. Picard, 1927
C. Hippeau, Étude sur Jean-Louis Guez de Balzac, Paříž, Académie française, 1850-1859
Jean Jehasse, Guez de Balzac et le génie romain : 1597-1654, Saint-Étienne, Université de Saint-Étienne, 1977
Ulrike Michalowsky, L’usage du je et la peinture du moi dans les lettres de Guez de Balzac. Thèse pour le doctorat de l’université de la Sarre, 1994
Jean-Émile Sabrazès, Les propos aigres-doux de Guez de Balzac sur Montaigne, Bordeaux, A. Destout, 1933
Jean-Baptiste Sabrié, Les idées religieuses de J.-L. Guez de Balzac, Paříž, F. Alcan, 1913
Jean Sabrazes, Les pensées de Guez de Blazac ; notes et remarques, Bordeaux, A. Destout, 1934
F. E. Sutcliffe, Guez de Balzac et son temps ; littérature et politique, Paříž, A.G. Nizet, 1959
Youssef Zobeidah, Polémique et littérature chez Guez de Balzac, Paříž, A.G. Nizet 1972
Roger Zuber, Les Belles infidèles et la formation du goût classique. Perrot d'Ablancourt et Guez de Balzac, Paříž, A. Colin, 1968
