Jarsanská svatyně nedaleko MosuluVnitřek jarsanské svatyně. Na obrázku lze zhlédnout obraz, na kterem jsou Alí (uprostřed), Hasan ibn Alí (nalevo) a Husajn ibn Alí (napravo). Alí ibn Abí Tálib je v jarsanismu považován za manifestaci Boha.Jarsanští muži v Sulajmáníji v Iráckém Kurdistánu. Obraz v pozadí obsahuje jarsanskou náboženskou symboliku.
Jarsanismus či Ahl-e Hakk (kurdsky یارسان Yarsan, perskyاهل حق Ahl-e Haqq, „lid Pravdy“)[1] je synkretickénáboženství, které má celkem více než 1 000 000 vyznavačů, kteří žijí v západním Íránu a v Iráku a kteří jsou převážně etničtí Kurdové, ačkoli existují i menší skupiny vyznavačů tohoto učení z řad Peršanů, Loriů, Azerů a Arabů. V Iráku jsou příslušníci tohoto náboženství také nazýváni Kaka'i. V Íránu se počet příslušníků náboženství odhaduje na 1 000 000, i když jejich přesný počet je obtížné zjistit. Toto číslo by z jarsanismu dělalo druhé největší náboženství v Íránu hned po islámu.[2]
Náboženské texty jsou převážně psány v gorani (jednom z kurdských jazyků), ale málo jarsanů tento jazyk ovládá a namísto toho používají jiné kurdské jazyky, např. sorání. Nejvýznamnější náboženskou knihou je Kalâm-e Saranjâm (Sarandžám).
Jarsanismus byl zčásti ovlivněn zoroastrismem a islámem. Islámské období je řazeno jako druhý cyklus božského zjevení, v jehož čele stojí Alí ibn Abí Tálib. Vliv zoroastrismu je patrný v sedmi „vládcích temnot", kteří byli v druhém cyklu inkarnovaní jako: Abú Bakr, Umar, Usmán, Talha, Zubajr, Rahmán a Mu'ávija (Podle Hádždža Nematolláha také Áiša, jak uvedl ve své knize Forqan ol-Akhbar)[3]. Podobný je i dualismus, kdy jarsanové věří, že se vesmír skládá ze dvou světů: vnitřního (Bátiní) a vnějšího (Záhirí), z nichž každý má vlastní řád. Patrné jsou některé analogie s jezídismem (obě náboženství obsahují postavu pavího anděla – Malek Tava, i když v jarsanismu je ztotožněn se Satanem[4] a v jezídismu je prostředník mezi nečinným Bohem a lidmi.) Hlavním náboženským obřadem je džam (z arabského slova pro „shromáždění“), který se odehrává každý čtvrtek v Džamchaneh.[5] Slovo Džamchaneh je nejspíš zkomolenina slov Džam’at Chana (slovo „chana“ znamená v perštině „dům“ nebo „místo“) a to je termín používaný některými muslimskými komunitami po celém světě, zejména súfijskými, pro místo shromažďování.[6] Během obřadu džam hrají ústřední roli modlitby, hudba a posvátné texty (kalám – arabsky „řeč“, „promluva“), stejně jako sdílení posvěceného pokrmu, jímž často bývá maso obětního zvířete. Vyskytuje se i zimní slavnost připomínající narození sultána Sahaka.[1]
Počátky jarsanismu
Kurdský učenec Buraka’i považuje Bahlula Mahiho za původního zakladatele jarsanismu.
Je nejstarším doloženým vůdcem komunity.
Bahlul Mahi pocházel z města Mah-Kufeh v regionu Kermánšáh a podle jarsanského textu Haqq-ol haqayeq a knihy Kalâm-e Saranjâm žil během vlády Hárúna ar-Rašída, což by ho řadilo do druhé poloviny 8. století. Podle jiné jarsanské knihy Doureh-ye Bahlul Bahlul Mahi navštívil šíitského imámaDža'fara as-Sádika v Bagdádu, kde studoval. To by jej řadilo do první poloviny 8. století.[7]
Častokrát se nesprávně uvádí jako zakladatel Sultán Sahak, ale jarsanské myšlenky jako teofanie, rituál džam a angelolatrie existovaly už v době Šáha Chošina[8]
(Šáh Chošin je považován za druhou manifestaci Boha v lidské podobě a narodil se v roce 1015,[9] Sultán Sahak žil ve 14. století[10])
↑Encyclopedia of the Modern Middle East and North Africa (Detroit: Thompson Gale, 2004) p. 82
↑Minorsky, Dr. Vladimir. "Etudes sur les Ahl-I Haqq, I. Toumari=Ahl-I Haqq", Revue de L’Histoire des Religions, volume XCVII, No. 1, January 1928, pp. 90-105.
↑ The Yaresan : a sociological, historical, and religio-historical study of a Kurdish community (Berlin: M. Rezaa Hamzee, 1990) p. 75
↑SANJABI, Yoones. The differences between Yarsan and Islam [online]. Yarsanmedia, January 20, 2017 [cit. 2024-09-13]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Azim Nanji and Razia Nanji, The Penguin Dictionary of Islam (London: Penguin, 2008), s.v. jamat khana.
↑HAMZEE, M. Reza. The Yaresan : a sociological, historical and religio-historical study of a Kurdish community. Berlin, Germany: Klaus Schwarz Verlag, 14 January 1990. Dostupné online. ISBN978-3922968832. S. 42-44.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HAMZEE, M. Reza. The Yaresan : a sociological, historical and religio-historical study of a Kurdish community. Berlin, Germany: Klaus Schwarz Verlag, 14 January 1990. Dostupné online. ISBN978-3922968832. S. 57.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HAMZEE, M. Reza. The Yaresan : a sociological, historical and religio-historical study of a Kurdish community. Berlin, Germany: Klaus Schwarz Verlag, 14 January 1990. Dostupné online. ISBN978-3922968832. S. 49.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ SHAMS, Ismail. سلطان اسحاق. Center for the Great Islamic Encyclopedia. 2016. Dostupné online. (persky)Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
