Ve zralém věku přeložil z latiny do češtiny dílo Erasma Rotterdamského (1466–1536) pod titulem Kniha jakby se (člověk) k smrti hotoviti měl, kterou vydal v roce 1563 Jiří Melantrich z Aventina († 1580) a Sixt z Ottersdorfu (1500–1583). Sám napsal Napomenutí ke všem lidem, aby jsouce na světě, na věci budoucí se rozpomínali.
Jeho plastický náhrobek z červeného a bílého mramoru se zlacenými detaily je tříetážový, přizděný k západní stěně Martinické kaple, je 4,40 m vysoký. Jeho sochařskou výzdobu vytvořil Vincenc Strašryba. Ve spodní kartuši je v oválném poli alegorie pomíjivosti života. Tvoří ji ležící soška putta s přesýpacími hodinami, lebkou a nápisovou páskou: HODIE MIHI CRAS TIBI (latinsky Dnes mně, zítra tobě.).
Střední (hlavní) pole tvoří portál se dvěma páry sloupů s korintskými hlavicemi, nesoucími římsu s nápisovou deskou IOANNI POPEL FAMILIAE BARONVM A LOBKOWICZ // SENIORI CVRIAE REGNIQ BOEMIAE IVDICI PRIMO // AC EIVSDEM REGNI CVRIAE SVPREMO PRAEFECTO ANNO 1569 DIE 6 IVNII AETATIS // VITA FVNCTO GRATA POSTERITAS. Uvnitř je vsazen reliéf Trůnu Boží moudrosti se svatozáří ve věnci z oblaků a před ním socha Jana III. z Lobkowicz jako klečícího rytíře ve zbroji těžkooděnce. V horním poli je mezi dvěma sloupy vsazen čtvercový reliéf vzkříšeného Krista nad otevřeným hrobem s vojáky. Po jeho stranách stojí dvojice soch sv. Petra a Pavla. [1]
V roce 1548 koupil od Jana z Kolowrat hrad Krakovec s poplužním dvorem, pět vsí, dvůr a tvrz Dubjany a pustý dvůr v Hlincích za 3850 kop grošů.[2] Už v roce 1550 převzali krakovecké panství jeho syn Jan mladší s manželkou Annou z Roupova.[2]
Od roku 1552 držel v zástavě hrad Točník, který o 15 let později (nebo už v roce 1557)[3] získal spolu s okolním panstvím do dědičného držení.[4] Velké střední nádvoří hradu nechal zdí rozdělit na dvě části. Ve Velkém paláci dal přepažit Velký sál na dvě menší místnosti a snížit původní gotická okna. Průčelí tohoto paláce, které směřuje do nádvoří, bylo opatřeno renesanční sgrafitovou omítkou.[3] Lobkowiczové si točnické panství udrželi do roku 1594, kdy se stalo na téměř tři staletí majetkem české komory.[3] K točnickému panství patřil také hrad Žebrák, který se v roce 1558 uváděl jako pustý.[5]
Oženil se s Annou Žehrovskou z Kolowrat († po 1567), dcerou Mikuláše Žehrovského z Kolowrat a jeho manželky Elišky Bezdružické z Kolowrat. Měli spolu minimálně 14 dětí:
2. ∞ Alžběta Krakowská z Kolowrat († 29. 4. 1597, pohřbena v Blšanech)
10. Hynek († mlád před 1569)
11. Bartoloměj († po 1569)
12. Griselda (asi 1560 – 1607)
1. ∞ Aleš Albrecht Berka z Dubé († 1578)
2. ∞ (27. 1. 1580) Adam ze Švamberka († 1590)
3. ∞ (26. 4. 1593) Jaroslav Libštejnský z Kolowrat († 12. 6. 1595, pohřben v Petrohradě)
13. Ludmila († asi 1606)
∞ Arnošt ze Schleinitz
14. Veronika
Odkazy
Reference
↑PODLAHA, Antonín; HILBERT, Kamil. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Královské hlavní město Praha: Hradčany. I. Metropolitní chrám sv. Víta. Praha: [s.n.], 1906. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-23. S. 172.Archivováno 23. 2. 2017 na Wayback Machine.
↑ abANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 231.
↑ abcBĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 352. Dále jen HZT IV.
↑Historie hradu Točník [online]. NPÚ [cit. 2021-07-15]. Dostupné online.
JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN978-80-242-5429-6. S. 30–31.
KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN80-903040-3-6. S. 30–31, 109, 216.