PROFILBARU.COM

Jan Caramuel z Lobkovic
Jan Caramuel z Lobkovic
Narození	23. května 1606; Madrid
Úmrtí	7. září 1682 (ve věku 76 let); Vigevano
Povolání	matematik, filozof, teolog, muzikolog, jazykovědec, architekt a katolický biskup
Alma mater	Alcalská univerzita (do 1625); Stará univerzita v Lovani (1632–1638); Univerzita v Salamance
Rodiče	Vavřinec Caramuel a Kateřina z Friesu
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Caramuel z Lobkovic (španělsky a německy Juan Caramuel y Lobkowitz, někdy psán jako Ioannes Caramuel y Lobkowitz,^[2]^[3] (23. května 1606, Madrid – 8. září 1682, Vigevano) byl španělský teolog, logik, filosof, válečník, učenec, spisovatel, básník, prelát, biskup a diplomat, člen cisterciáckého řádu.

Život

Jan Caramuel byl syn hraběte Vavřince Caramuela a Kateřiny z Lobkovic, potomka českého šlechtického rodu. Studoval filosofii v Alcalá de Henares a teologii v Salamance. Roku 1630 byl jmenován profesorem teologie v Alcalá, kde se naučil mnoha jazykům včetně čínštiny, od roku 1632 byl profesorem v Lovani, kde napsal své první dílo o správném psaní (Steganographica, ars orthographica). Když roku 1635 vpadlo do Nizozemí francouzské vojsko, podílel se na obraně měst a hájil i nároky španělského krále. Jako vynikající kazatel byl jmenován opatem v Dissenberku ve Falci a roku 1640 v Melrose ve Skotsku, ale už roku 1642 se stal pomocným biskupem v Mohuči.^[4]

Roku 1644 se těchto úřadů vzdal, sloužil ve vojsku jako inženýr a roku 1645 se stal španělským vyslancem ve Vídni. V letech 1647-1662 byl opatem benediktinských klášterů ve Vídni a Na Slovanech v Praze a roku 1648 se podstatně podílel na obraně Prahy. Roku 1650 byl jmenován generálním vikářem a vrchním dozorcem duchovenstva v Čechách.^[5] Od roku 1654 jednal o zřízení biskupství v Hradci Králové a roku 1657 jej Ferdinand III. jmenoval biskupem hradeckým. Jeho nástupce Leopold I. však váhal (snad proto, že Caramuel byl odpůrcem jezuitů.^[6]) a roku 1659 se hradeckého biskupství vzdal a odstěhoval se do Itálie, kde žil nejprve v Benátkách, v Campagna a od roku 1673 byl biskupem ve Vigevanu u Milána, kde také zemřel.^[4]

Myšlení a dílo

Jan Caramuel byl typický polyhistor, všestranný autor, který vydal latinsky a španělsky přes 50 spisů. Psal o matematice, fyzice, hudbě a jazycích, o logice, filosofii, teologii a právu i o vojenských technikách. Vydal spisy o kyvadlech a slunečních hodinách, o volném pádu, o drahách planet, o akustice a hudbě a velkou encyklopedii matematiky a fyziky Mathesis biceps (Nauka dvouhlavá), z níž však vyšly jen dva díly (1670). Ve svých filosofických spisech se věnoval zejména logice a metafysice a patřil k nejvýznamnějším představitelům tzv. druhé nebo též nové scholastiky (nezaměňovat s novotomismem 19. století). Vydal také několik svazků různých polemik a řešení obtížných otázek teologických i matematických a knihu o válečném umění ve španělštině (Arte militar).^[4]

Tištěná díla

Philippus Prudens („Filip Moudrý“), Antverpy, 1639.
Respuesta al Manifiesto del Reyno de Portugal („Odpověď na prohlášení portugalského krále“), Antverpy, 1641.
De novem sideribus circa Jovem visis („O devíti hvězdách, pozorovaných v okolí Jupitera“), Lovaň 1643.
Nova Musica. Ut, Re, Mi, Fa, Sol, La, Bi („Nová hudba: Do, Re, ....“), Vídeň, 1645.
Rationalis et realis philosophia („Racionální a reální filosofie“), Lovaň 1642.
Arte militar („Válečné umění“), Praha 1648.
Theologia moralis fundamentalis, praeterintentionalis, decalogica, sacramentalis, canonica, regularis, civilis, militaris („Základy morální filosofie“), Frankfurt, 1652-1653.
Metalogica, Frankfurt, 1654.
Theologia rationalis („Racionální teologie“), Frankfurt, 1654-1655.
Theologia moralis fundamentalis, 2. vyd., Řím, 1656.
Mathesis biceps, vetus et nova („Nauka dvouhlavá, stará a nová“), Campagna – Lyon, 1670.
Architectura civil recta y obliqua („Občanská architektura, pravoúhlá i šikmá“), Vigevano, 1678.

Odkazy

Reference

↑ kolektiv autorů: Ottův slovník naučný. Praha: Nakladatelství Jan Otto. Dostupné online.
↑ http://www.bautz.de/bbkl/c/caramuel_lobkowitz.shtml
↑ http://www.magnespress.co.il/website_en/index.asp?action=author_page&aet_id=1348^{[nedostupný zdroj]}
↑ ^a ^b ^c Ottův slovník naučný, heslo Caramuel Jan. Sv. 5, str. 138.
↑ heslo Caramuel z Lobkovic Jan v Encyklopedii Univerzum přes databázi debdict
↑ Blecha, I. a kol.: Filosofický slovník. Olomouc 2002, str. 66

Literatura

Petr Dvořák, Jan Caramuel z Lobkovic: vybrané aspekty formální a aplikované logiky. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2006, 291 s. ; 21 cm
Petr Dvořák, Jacob Schmutz (editors): Juan Caramuel Lobkowitz : the last scholastic polymath. Praha: Filosofia, 2008, 421 s.
NOVOTNÝ, Daniel D. Ens rationis from Suárez to Caramuel. New York, NY: Fordham University Press, 2013.
S. Sousedík: K relační logice Jana Caramuela. AUC–PhH, Studia Logica 1972
S. Sousedík: Univerzální jazyk v české filosofii 17. století, SCeH 1990
S. Sousedík: René Descartes a české baroko. Praha: Filosofia, 1996 – 45 s. ISBN 80-7007-081-1
Ottův slovník naučný, heslo Caramuel Jan z Lobkovic, prelát, válečník, učenec a spisovatel špan., sv. 5, str. 138.
Encyklopedie Univerzum, heslo Caramuel z Lobkovic Jan.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 385–386.