Jan Bervida

Ing. Jan Bervida
Jan Bervida (časopis Letec, 1937)
Narození	4. září 1893 Radkov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. ledna 1962 (ve věku 68 let) New York Spojené státy americké Spojené státy americké
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bervida (4. září 1893 Radkov^[1] – 26. ledna 1962 New York, USA) byl český letecký odborník působící v předsednictvech mezinárodních organizací FAI, ICAN a ICAO. Významně se zasloužil o vybudování československého civilního letectví v letech 1927–1939 a 1945–1948.

Začátky

Po absolvování maturity na c. k. Státní české reálce v Táboře v roce 1913 odešel do Prahy na studium ČVUT. V roce 1914 nastoupil coby „jednoroční dobrovolník“ na východní frontu v hodnosti kadet aspirant. Za bojů na východní frontě upadl 27. května 1915 do ruského zajetí.^[2] Po vytvoření čs. legií vstoupil v roce 1918 do tohoto armádního útvaru, se kterým pak vojín a později starší ohněstrůjce vlaku Orlík podstoupil anabázi přes Vladivostok a USA do vlasti. Poté dostudoval ČVUT (obor strojnictví a letecká technika) a získal akademický titul inženýr. Pracoval v leteckých závodech ČKD – Letňany u Prahy a v roce 1925 se seznámil s Tomášem Baťou. Jan Bervida společně s vedením Baťova obuvnického koncernu viděli v civilním dopravním letectví budoucnost světa.

V roce 1928 se v Praze oženil s Barborou Horáčkovou.^[3]

Letiště v každém okresním městě

Netrvalo dlouho a k oběma vizionářům (Baťa–Bervida) se připojila další osobnost a sice nadaný československý diplomat Hugo Vavrečka (dědeček Václava Havla z matčiny strany). Tento „trojlístek“ byl doslova posedlý myšlenkou zakládat v každém okresním městě ČSR letiště a nebo alespoň upravovat k tomu hodící se travnaté plochy k přistávání dopravních letadel. Další revoluční myšlenkou v daném směru byla představa Bervidy o masovém vytváření tzv. „plachtařských aviačních klubů“ na celém území tehdejší ČSR. Inovační myšlenky Bervidy vedou Baťu a Vavrečku k tomu, že Bervida se musí dostat do vedení československého leteckého dopravního průmyslu.

Ministerstvo veřejných prací

Koncem roku 1926 vede Tomáš Baťa intenzivní rozhovory s tehdejším ministrem veřejných prací, Václavem Roubíkem^[4] a začátkem roku 1927 s jeho pozdějším nástupcem Ludwigem Czechem^[5]. Dne 1. července 1927 nastupuje Bervida na Ministerstvo veřejných prací ve funkci „technického komisaře letecké výkonné služby“. Dne 20. srpna 1929 je jmenován „Vrchním ministerským komisařem^{[zdroj⁠?!][6]} ve výkonné službě ministra civilního dopravního letectva“.^[zdroj⁠?!] V této funkci zůstává do roku 1939.^[7]

Tzv. Bervidova aktivní útočná obrana republiky

V době zvýšeného ohrožení ČSR, v roce 1938, byl jmenován armádním generálem v záloze.^[8]

Již předtím, v lednu 1937, předložil Bervida Ministerstvu obrany, pod vedením generála Jana Syrového, koncept tzv. Útočné obrany republiky.^[zdroj⁠?!] Pro nedostatek motorových výsadkových letadel, ve srovnání s nacistickým Německem, navrhoval Bervida použití speciálně upravených, vícesedadlových kluzáků, které by, např. v noci, mohly lehce uniknout bdělému oku protiletadlové obrany nepřítele, neboť na rozdíl od výsadkových motorových strojů byly bezhlučné. Ministerstvo obrany koncepci odmítlo, neboť pro ni nenašlo využití a obávalo se, že nepřítel by se kluzáků snadno zmocnil a použil je sám.

Podobnou koncepci mělo v téže době i Německo. V roce 1936 již existoval projekt a maketa devítimístného kluzáku DFS 230, který byl vyroben a zalétán v roce 1937 a první úspěšný výsadkový útok (40 kluzáků) provedl v květnu 1940.

Bervidovu strategii vojenských kluzáků předložil britskému válečnému letectvu šéf československé výzvědné služby, generál František Moravec^[zdroj⁠?!], již začátkem 2. světové války. Britské velení použilo v průběhu války kluzáky ve větším počtu ve dvou obřích výsadkových operacích: vylodění v Normandii a operaci Market-Garden.

Doba nesvobody 1939–1945

Jan Bervida zůstal až do okupace ČSR v roce 1939 šéfem československého civilního letectví. Nacističtí okupanti jej, coby bývalého legionáře v Rusku, okamžitě suspendovali. Jeho nejbližší spolupracovník František Nečas (generální ředitel Československých aerolinií) byl dokonce popraven. Jan Bervida působil v letech 1939-45 jako profesor na Střední průmyslové škole v Praze. V té době byl několikrát předvolán a vyslýchán gestapem. V posledních měsících války byl zatčen a obviněn ze spolupráce čs. londýnskou exilovou vládou. Skončením války v květnu 1945 již k připravovanému procesu nedošlo.

Doba poválečná a emigrace

Po květnu 1945 se Jan Bervida dostává do funkce šéfa československého civilního letectví.^[zdroj⁠?!] Ministerstvo veřejných prací je nahrazeno Ministerstvem dopravy. Jeho služební titul zní: Náměstek ministra. Vedoucí sekce civilního letectví. Koncem roku 1947 ho prezident Edvard Beneš povolává k sobě s upozorněním, že má důvěrné zprávy od generála Moravce, že se Sověti připravují ho unést do Moskvy^[zdroj⁠?!], aby se nedostal do rukou Američanů. Prezident doporučuje jeho okamžitou emigraci do Paříže. Posléze se však zjistí, že komunistický ministr vnitra, Václav Nosek, zrušil platnost Bervidova cestovního pasu.^[zdroj⁠?!] V letech 1948–1961 pracuje Jan Bervida v ústředí newyorské a montrealské ICAO^[zdroj⁠?!] a současně je členem vedení Council of Free Czechoslovakia (Rada svobodného Československa).^[zdroj⁠?!] V lednu 1962 umírá v jedné z newyorských nemocnic náhle na rakovinu.

Reference

1. Matriční záznam o narození a křtu (1. shora)
2. Jan Bervida v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
3. Matrika MAG O44, sn. 260 [online]. AHMP [cit. 2024-11-02]. Dostupné online. 
4. Člen přechodné úřednické vlády. Jinak přednosta odboru III.b) ministerstva, který měl na starosti záležitosti civilního letectví, automobilismu, vnitrozemské a námořní plavby, hranic a zeměměřičství.
5. Ministrem veřejných prací byl ve vládě "panské koalice" v letech 1926-29 Franz Spina ze strany německých agrárníků. Ludwig Czech ze strany německých sociálních demokratů byl ministrem veřejných prací až ve vládě "široké koalice" v letech 1934-35. Viz Seznam vlád Československa
6. Titul ministerského úředníka v 5. platové stupnici služební třídy I, viz č. 103/1927 Sb.
7. Byl přednostou 4. oddělení Odboru VI. (Letectví) Ministerstva veřejných prací s titulem odborový rada. Přednostou odboru, tedy "šéfem letectví" byl odborový přednosta Eugen Syrovátko. Viz Batovcův almanach. Politický kalendář Republiky Česko-Slovenské na rok 1939. str. 118.
8. Archiv Ministerstva obrany ČR, reg.: I. rep./mimořádná opatření /M. Cingroš/

Literatura

Knihy

• Bervida, Jan / Fajfr, Jaroslav: „Naše křídla“, Praha 1939.
• Berwid-Buquoy, Jan: „60 let od zahájení leteckého provozu na letišti Tábor-Čápův dvůr“, ČIMS, Info, Tábor 2006.
• Československé dokumentační středisko: „Pracovní heslář. Encyklopedie československého exilu“, Praha 2005.
• Doubek, Oldřich: „Ikarové bez legend a bájí“, Praha 1986.
• Mejstřík, Jiří: „Češi ve světě. Lexikon krajanů, kteří se ve světě neztratili“ (dvojjazyčně – čeština, angličtina), ISBN 80-242-0311-1 Praha 2000.
• Pejskar, Jožka: „Poslední pocta“, svazek 3, US Congress Library, Baltimore, Maryland, USA 1989.

Novinové články

• Drnek, Bedřich: Návštěva na Rané. President republiky a ministr letectva mezi plachtaři, Národní politika, 7. 5. 1934.
• Hodinová-Spurná, Anežka: Bervidova letka? Co tomu řekne náš lid?, Rudé právo 28. 5. 1946.
• Kolár, F. J.: Soukromý „plán“ na dovoz letadel po 60 mil. Kčs – Bervidův komplot proti znárodněnému hospodářství a dvouletému plánu, Rudé právo, 11. 1. 1947.
• Kolář, Vít: Letadla vzlétají z „Čápáku“ již šedesát let, Palcát, 28. 6. 2006.
• Kopecký, Jan: Jen několika slovy – „Hurá na Bervidu!“, České slovo, 14. 1. 1947.
• Šatrová, Alena: Prastrýc Jana Berwidy-Buquoye miloval aera. Během oslav výročí založení táborského letiště se vzpomínalo na léta dávno minulá. Na zámku Jana Berwidy-Buquoye, Táborské Listy 27. 6. 2006.

Portály: Letectví