PROFILBARU.COM

JUDr. Ing. Ivan Šimko
JUDr. Ing. Ivan Šimko
6. a 15. ministr vnitra SR
	Ve funkci:; 14. května 2001 – 15. října 2002
Prezident	Rudolf Schuster
Předseda vlády	Mikuláš Dzurinda
Předchůdce	Ladislav Pittner
Nástupce	Vladimír Palko
	Ve funkci:; 15. května 2023 – 19. července 2023
Prezidentka	Zuzana Čaputová
Předseda vlády	Ľudovít Ódor
Předchůdce	Roman Mikulec
Nástupce	Ľudovít Ódor (pověřen řízením)
6. ministr obrany SR
	Ve funkci:; 16. října 2002 – 24. září 2003
Prezident	Rudolf Schuster
Předseda vlády	Mikuláš Dzurinda
Předchůdce	Jozef Stank
Nástupce	Eduard Kukan (pověřen řízením)
Místopředseda vlády SR pro legislativu
	Ve funkci:; 15. března 1994 – 3. prosinec 1994
Prezident	Michal Kováč
Předseda vlády	Jozef Moravčík
Poslanec Národní rady SR
	Ve funkci:; 1. října 1994 – 17. července 2006
Poslanec Federálního shromáždění
	Ve funkci:; 6. června 1992 – 31. prosince 1992
Stranická příslušnost
Členství	KDH (1989–1998); SDK (1998–2000); SDKÚ-DS (2000–2004); SF (2004); MISIA 21 (2005–2010); KDH (2010–2023)
Narození	1. ledna 1955 (69 let); Bratislava; Československo
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě; Ekonomická univerzita v Bratislavě
Profese	politik
Podpis
Commons	Ivan Šimko
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Šimko (* 1. ledna 1955, Bratislava) je slovenský politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, v roce 1994 místopředseda slovenské vlády Jozefa Moravčíka pro legislativu, v letech 2001–2002 ministr vnitra SR v první vládě Mikuláše Dzurindy a v období let 2002–2003 ministr obrany SR v druhé vládě Mikuláše Dzurindy, v roce 2023 ministr vnitra SR ve vládě Ľudovíta Ódora, dlouholetý poslanec Národní rady SR, zpočátku za KDH, pak za SDKÚ, později zakladatel formací Slobodné fórum a MISIA 21 – Hnutie kresťanskej solidarity.

Biografie

V roce 1978 vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě, v roce 1987 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského. Pracoval jako asistent ve Výzkumném ústavu oblastního plánování, na Útvaru hlavního architekta města Bratislava.

Po sametové revoluci se začal politicky angažovat. Už koncem roku 1989 patřil mezi zakladatele Křesťanskodemokratického hnutí na Slovensku.^[1] V letech 1989-1990 byl odborným poradcem místopředsedy vlády Československa, ve volbách roku 1990 byl za KDH zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, ve volbách roku 1992 přešel do slovenské části Sněmovny národů FS, kde setrval do zániku Československa.^[2] V září 1992 se stal místopředsedou KDH.^[3]

V slovenských parlamentních volbách roku 1994 byl zvolen do Národní rady SR za KDH. Již předtím působil v období březen - prosinec 1994 jako místopředseda slovenské vlády Jozefa Moravčíka pro legislativu. Poslanecký mandát obhájil v parlamentních volbách roku 1998, nyní za předvolební platformu Slovenská demokratická koalícia, do které vstoupily špičky několika slovenských pravicových a středových stran, včetně KDH. Mělo jít jen o ad hoc projekt cílený na obejití nevýhodné úpravy volebního zákona. V roce 2000 ovšem někteří členové Slovenské demokratické koalice (včetně Šimka) založili novou stranu SDKÚ a do svých mateřských stran se již nevrátili. V letech 2001-2002 byl za SDKÚ ministrem vnitra SR v první vládě Mikuláše Dzurindy. Za SDKÚ pak opětovně získal poslanecké křeslo v parlamentních volbách roku 2002, ve straně působil na postu generálního tajemníka a místopředsedy pro vnitřní politiku. V letech 2002-2003 byl ministrem obrany SR v druhé vládě Mikuláše Dzurindy.^[2]^[4]

Když byl ale po sporech s předsedou vlády Mikulášem Dzurindou v roce 2003 odvolán z postu ministra, odešel z SDKÚ i z jejího poslaneckého klubu a podílel se na založení nové strany nazvané Slobodné fórum. Když ale roku 2004 neuspěl v této nové straně při kandidatuře na jejího předsedu, odešel i z ní a v roce 2005 založil stranu MISIA 21 – Hnutie kresťanskej solidarity. Ta neuspěla v parlamentních volbách roku 2006. V roce 2010 Šimko ohlásil návrat do KDH jako řadový člen.^[4]

Od května do července 2023 byl ministrem vnitra v úřednické vládě Ľudovíta Ódora. Byl odvolán kvůli pokusům o zasahování do činnosti policie.^[5]^[6]

Odkazy

Reference

↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1388.
↑ ^a ^b JUDr. Ing. Ivan Šimko [online]. osobnosti.sk [cit. 2012-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-09. (slovensky)
↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1407.
↑ ^a ^b Ivan Šimko je späť v KDH, funkciu zatiaľ nechce [online]. atlas.sk [cit. 2012-06-28]. Dostupné online. (slovensky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Čaputová jmenovala Ódora premiérem, Slovensko má první úřednickou vládu. iDNES.cz [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-05-15]. Dostupné online.
↑ Prezidentka odvolá ministra vnútra Ivana Šimka za pokusy o zasahovanie do činnosti polície. Denník N [online]. 2023-07-19 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (slovensky)