Černá postava (550 př. N. L.) Zobrazující Promethea ve výkonu trestu, přivázaná ke sloupu.
Hybris (ὕβρις) znamenala v řeckém starověku navenek projevovanou pýchu, domýšlivost a aroganci, vyzývavé, drzé jednání a vystupování, jež překračuje člověku vymezenou hranici a nutně vyvolá trest bohů, který pak postihne celou společnost.[1] Proto patřila k nejtěžším zločinům a trestala se i smrtí. Původ slova se odvozuje od předpony hyper- a slovesa jít, kráčet; označovalo tedy něco jako překročení mezí.
Je charakterovou vlastností osobnosti, která se projevuje extrémně natvrdlou pýchou spolu s nebezpečným sebevědomím, často v kombinací s arogancí. Pojem arogance pochází z latinského adrogare. To znamená postoj, který dává člověku právo prosadit si určité chování mezi ostatními. Arrogate znamená prohlásit bez ospravedlnění nebo také něco neoprávněně a nezvratně vykonat. Výraz nárok (angl.: pretension; také domnělé právo) je uzurpování si mého vlastního práva a je slovesem podstatného slova hybris. Znamená pouhou potřebu vůle po úspěchu, I když to neznamená být vítězem. Osoba nenachází smíření, jako je tomu v přátelských skupinkách. Tato vlastnost je spíše charakteristická pro individuum než pro skupinu. I přes to se ve společnosti mohou objevit urážlivé a arogantní skupiny, které mohou vedlejšími důsledky vyvozovat špatné konání v přesvědčení, že se chovají správně (např. nacistické Německo či jiné ideové režimy). Hybris se často projevuje nedostatkem kontaktu s realitou a přehodnocením svých vlastních schopností, kompetencí a úspěšných výsledků. Adjektivum podst jm. hybris je hybristický.
Pojem pochází z antického Řecka, kde mělo mnoho kontextuálně odlišných významů: v právním užití to znamenalo atentát nebo sexuální deliktya krádež soukromého majetku. V náboženském užití to znamenalo pojem hříchu proti Bohu.
Původní význam
Hybris původně označovala jednání smrtelníka, který nezná svou míru vůči bohům, vůči králi a později i vůči obci, rouhání a vzpouru proti řádu světa. Takové jednání jistě ztrestá bohyně Nemesis. Proto se od nejstarších dob přísně trestala. V městských státech se hybris pokládala jednak za urážku ostatních, jednak za nebezpečnou provokaci, jež může vyvolat pomstu a násilí. „Pád je synem hybris“ (Hérodotos). Aristotelés[pozn 1] vymezuje hybris jako
„...zahanbení, zneuctění oběti ne proto, aby člověk něčeho dosáhl, ani proto, že se mu něco přihodilo, ale jen z vlastního potěšení. Hybris není pomsta za minulé urážky. Příčinou tohoto potěšení je, že si lidé myslí, že hanobením druhých posilují svoji nadřazenost.“
Niobé oplakává své pobité syny. Obraz A. Bloemaerta (1591, Kodaň)
Mytologie a tragédie
Staré řecké přísloví koros – hybris – até (tj. blahobyt – pýcha – pád) varovalo před svévolným vystupováním, odtud i české „pýcha předchází pád“, a bylo jedním z častých témat řecké tragédie. Když Achilles v Iliadě nechá vláčet Hektórovu mrtvolu koněm, dopouští se hybris. Podobně Kreón v SofoklověAntigoně, když zakáže pohřbít mrtvého Polyneika. Niobé, dcera Tantalova a sestra Pelopova, matka sedmi synů a sedmi dcer, která se vyvyšovala nad bohyni Létó, jež měla jen dva potomky. Létó se tím cítila uražena a Apollón s Artemidou ji museli pomstít: všech sedm synů a sedm dcer pobili svými šípy.
Současné užití
V současném, spíše vzácném užití znamená hybris pyšné, vyzývavé, arogantní jednání, jež provokuje k odvetě, například v politickém jednání států a státníků, v nadutém a pohrdavém přístupu k jiným a podobně. Tak historik Ian Kershaw nazval první díl své knihy o HitleroviHybris.
Od příbuzného řeckého slovesa hybrizó, překračuji hranice, se odvozuje moderní pojem hybrid a hybridní, který označuje kombinaci dvou různých druhů při šlechtění a křížení, dvou různých technologií (hybridní pohon) a podobně.
