Husice nilská, někdy též husice egyptská[2] (Alopochen aegyptiaca) je poměrně velký, pestře zbarvený vrubozobý pták, pocházející z Afriky, který se od konce 18. století šíří též po Evropě.
Husice nilská přistávající na hladině (je patrná tmavá skvrna na hrudi)
Husice nilská patří mezi největší husice, měří 63–73 cm,[3] váží běžně 1,5–2,25 kg.[2] Peří je převážně světle hnědé, s tmavou skvrnou kolem oka, tmavě hnědou skvrnou na hrudi a velkými bílými a zelenými poli v křídlech. Nohy jsou matně růžovočervené, zobák růžovočervený s tmavým lemem.[3] Pohlaví se od sebe neliší velikostí ani zbarvením, ale jen hlasem: samec syčí, samice štěbetá a kejhá.[4] Mladí ptáci se od dospělých odlišují absencí tmavé skvrny okolo oka i na hrudi a obecně méně výrazným zabarvením.[3]
Rozšíření
Husice nilská pochází z Afriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu od Egypta po Kapsko, s výjimkou Sahary. Zasahuje také do jihozápadní Asie, např. do Izraele.[4] V Evropě byla vysazena v Anglii koncem 18. století a vytvořila stálé populace i jinde, např. v Nizozemsku nebo Francii. V Německu se populace odhaduje na 5000–7500 párů.[3][5] V Červeném seznamu IUCN je husice nilská vedena jako druh málo dotčený (2018).[6] V Červeném seznamu obratlovců České republiky (2017) je vedena na stejné pozici.[7]
Husice nilská v Česku
V České republice se husice nilská objevuje od 70. let 20. století, v roce 2008 byla prokázána první hnízdění a jejich počet od té doby přibývá. Mezi lety 2008 a 2016 bylo zaznamenáno celkem 72 hnízdění na 40 lokalitách, z toho nejvíce (18) v severních Čechách. Je tedy považována za úspěšně se šířící invazní druh.[5]
Bionomie
Vejce husice nilské
Ve většině areálu je husice stálá, pouze lokálně přeletuje při hledání vodních ploch. Na prostředí není náročná; obývá lesy, savany i močály a vystupuje i vysoko do hor, vyžaduje však blízkost vody a travnatých ploch. Během hnízdění se ptáci vyskytují v párech, mimo dobu hnízdění se shlukují do větších hejn o stovkách až tisících jedinců.[6]
Potrava
Husice nilská je převážně býložravá, pase se (podobně jako husy) na suchozemské i vodní vegetaci; může spásat i osetá pole (kukuřice, ozim). Sbírá také bezobratlé živočichy (zejména červy a korýše).[6]
Hnízdění
Mládě husice nilské
Může hnízdit v dolíku na zemi, pod vegetací, ale také v opuštěných norách či větších hnízdech jiných ptáků, na stromech i ve stromových dutinách. Snáší 5–12 vajec, na nichž sedí pouze samice 28–30 dnů. O mláďata se pak starají oba rodiče.[2] Během hnízdění je samec silně teritoriální.[4]
Kulturní význam
Ve starověkém Egyptě byla husice částečně domestikována a chována jako hlídač či domácí společník, ale také jako posvátný pták, zasvěcený bohyni Eset.[4]
↑ abcdSVENSSON, Lars a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Plzeň: Ševčík, 2016. ISBN978-80-7291-246-9. S. 22–23.
↑ abcd V Česku se zabydlela husice nilská, posvátný mazlíček faraonů. iDNES.cz [online]. 16-10-2016 [cit. 21-11-2020]. Dostupné online.
↑ abJAŠKA, Pavel; ŘEPA, Pavel. Hnízdění husice nilské (Alopochen aegyptiaca) v České republice v období 2006–2016 a detailní rozbor výskytu v Karlovarském a Plzeňském kraji. Sylvia [online]. 53/2017 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online.
↑ Červený seznam ohrožených druhů České republiky: Obratlovci. In: CHOBOT, Karel; NĚMEC, Michal. Příroda č. 34. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017. Dostupné online. ISSN1211-3603. Archivováno 3. 3. 2021 na Wayback Machine.
