Historie počítačového hardwaru v zemích sovětského bloku
Sovětský blok po druhé světové válce
Historie počítačového hardwaru v zemích sovětského bloku byla poněkud jiná než v západním bloku. Šlo o důsledek omezení dovozu výpočetní techniky ze západních zemí.
Výrobci sovětského bloku získávali zpravodajské informace o západních počítačích, prováděli zpětný vývoj a vyráběli kopie západních počítačů. Takový postup vedl k dílčím neshodám s normami IEC a IEEE, např. rozteče vývodů "východních" integrovaných obvodů byly podle „metrického palce“ 25/10 mm místo 25,4/10 mm. Toto způsobovalo neprodejnost východních integrovaných obvodů a zdražovalo příslušné testery.
Historie
Koncem 50. let 20. století vypracovala většina zemí RVHP experimentální návrhy počítačů, avšak žádná z nich nevytvořila stabilní počítačový průmysl.
Historie v Československu
První počítač navržený Antonínem Svobodou a vyrobený v Československu byl SAPO (SAmočinný POčítač), který byl uveden do provozu v roce 1957. Obsahoval 7000 relé a 400 elektronek. V roce 1960 počítač SAPO vyhořel.
Roku 1960 byl ve Výzkumném ústavu matematických strojů[1] (VÚMS) spuštěn elektronkový počítač EPOS 1, který navrhli Jan Oblonský a Karel Svoboda. Již v roce 1962 byl inovován [2] jako tranzistorový EPOS 2. V 60. a 70. letech se vyráběl jako ZAPAL 600, ZAPAL 601 a také v mobilní verzi a byl vybaven poměrně bohatým software (operační systém, assembler, překladače).
Koncern spotřební elektroniky Tesla zakoupil od francouzské firmy Bull GET licenci na výrobu číslicových počítačů 2½. generace s bajtovou strukturou. V rámci zakoupené licence měla Tesla k dispozici nejen hotový počítač, Tesla 200[3], se všemi hardwarovými komponenty i softwarem, ale též odzkoušené zkušební aplikace.
Analogový dělostřelecký počítač EUZ II zvaný MOZEK II byl v 50. letech vyvinut ve Výzkumném ústavu telekomunikací a následně ve VÚMS[4]. Data o letadlech dostával z radiolokátoru a výstup pak ovládal protiletadlovou baterii (57 mm resp. 85 mm). Počítač EUZ II byl umístěn ve sníženém vozidle Tatra 805. Poslední sestavy (radiolokátor, počítač a děla) se prodávaly 1968 do ciziny.
Obchodně nejúspěšnější analogový počítač z VUMS byl MEDA T, kterého se prodalo cca 1 000 kusů, zejména do zemí sovětského bloku.
Řadu minipočítačů SMEP předcházela řada 20bitových minipočítačů ADT 4000 až ADT 4900, která byla vyvíjena ve VUMS, vyráběna v ZPA Trutnov (1973) a později v ZPA Čakovice (1975). Vzorem byla řada Hewlett-Packard 21MX / 1000 M.
Automobil Tatra 805 byl upraven pro cestovatele (Zikmund a Hanzelka) a rovněž pro dělostřelecký počítač EUZ II
Jednotný systém elektronických počítačů, JSEP
IBM system 360 - "vzor" pro řadu JSEP R1
V letech 1968 až 1969 byla po sérii jednání socialistických zemí ustanovena mezinárodní koncepce pro výzkum, vývoj, výrobu a vzájemné dodávky strojů a zařízení Jednotného systému elektronických počítačů třetí generace (JSEP)[5].
Spolupráce na počítačích JSEP probíhala ve třech řadách:
R1: cca 1968 až 1974, "vzor" IBM systém 360;
R2: cca 1977 až 1982, "vzor" IBM systém 370;
R3: cca 1982 až 1985 (EC 1027), výroba byla zastavena v roce 1989.
Následující tabulka shrnuje hlavní technické parametry počítačů JSEP R2.
Hlavní technické parametry počítačů řady JSEP-R2
Označení
EC 1015
EC 1025
EC 1035
EC 1045
EC 1055
EC 1060
EC 1065
Výrobce
MLR
ČSSR
SSSR a BLR
SSSR a PLR
NDR
SSSR
SSSR
Výkon (tisíc operací/s)
12 až 16
38
125 až 200
400 až 500
450
1 500
4 500
Kapacita operační paměti (KB)
64 až 160
128 až 256
256 až 512
256 až 3 072
1 024 až 2 048
2 048 až 8 192
4 096 až 16 384
Technologie procesoru
TTL
TTL
ECL
ECL
ECL
ECL
ECL
Kde použité zkratky mají význam:
TTL ‒ tranzistorové logické obvody;
ECL ‒ monolitické integrované logické obvody s emitorovou vazbou;
EC ‒ (zkratka z azbuky) Jedinaja Sistema připomíná Electronic Computer.
Střediskový počítač EC-1040, Drážďany, NDR
Systém malých elektronických počítačů, SMEP
ISKRA 1031, sovětský osobní počítač IBM PC XT kompatibilní
Systém SMEP byl v rámci RVHP od cca 1980 orientován na řídící počítače (pracovní stanice) a na IBM PC kompatibilní počítače. Výskumný ústav výpočtovej techniky v Žiline (VÚVT Žilina) byl koordinačním a řešitelským pracovištěm programu SMEP v Československu i v RVHP[6]. Vývoj počítačů SMEP se inspiroval (kopíroval) převážně u modelů kompatibilními s počítači firem Hewlett-Packard (HP), Digital Equipment Corporation (DEC) [7] a počítačích založených na procesorech Intel a jejich klonech[8]:
Počítače kompatibilní s Hewlett Packard řady HP-2000
Počítače kompatibilní s DEC PDP-11 a později DEC VAX-11
Počítače kompatibilní s 8bitovým procesorem Intel 8080, 16bitovým procesorem Intel 8086/8088 a počátkem 90. let 20. století také 32bitovým procesorem Intel 80386+
Komponenty "vzorového" počítače PDP-11
Základní parametry počítačů SMEP a vzorových PDP_VAX
Model
SM 3/20
SM 4/20
SM 52/11
SM 52/12
Odvozeno od
PDP 11/10
PDP 11/40
PDP 11/50
VAX 11/780
Bitová šířka
16
16
16
32
Operační paměť (max.kapacita)
64
256
256
4096
Vyrovnávací paměť – cache (kB)
0
0
2
4/8
Cyklus operační paměti (ns)
500
850/1000
850
800
Cyklus vyrovnávací paměti (ns)
–
–
80
?
Výpočetní rychlost (MIPS)
0,3
0,42
2,8
1,0
Počet instrukcí
76
84
132
248
FP instrukce
ne
ano
ano
ano
Analogové počítače v Československu
V Československu započal vývoj analogové výpočetní techniky mezi léty 1951 až 1953, kdy byly zahájeny přípravné práce na návrhu a konstrukci speciálních analogových zařízení. Ve výrobě analogových počítačů se podařilo čs. průmyslu dosáhnout výrazně lepších výsledků než při výrobě počítačů číslicových. Tento fakt byl způsoben kromě kvalitní výzkumně vývojové základny ve VÚMS a v n. p. Tesla Pardubice, také včasným zajištěním příslušné výrobní základny, kterou se podařilo nalézt již v roce 1960 v závodě Aritma Vysočany.[9]
_components_inside_chassis_-_Computer_History_Museum_(2007-11-10_23.07.18_by_Carlo_Nardone).jpg)
