Helena Waldecko-Pyrmontská (celým jménem Helena Bedřiška Augusta Waldecko-Pyrmontská, vévodkyně z Albany, 17. února1861, Bad Arolsen – 1. září1922, Tyrolsko) byla rodem německá šlechtična a sňatkem s Leopoldem z Albany také členka britské královské rodiny.
Helena měla původně být provdána za Viléma III. Nizozemského, nakonec se však jeho manželkou stala její starší sestra Emma. Později se Helena setkala se členem britské královské rodiny, vévodou z Albany, Leopoldem. Leopold byl nejmladším synem královny Viktorie a právě ona na syna tlačila, aby se s Helenou setkal. V listopadu 1881 se nakonec pár zasnoubil, přestože Leopold a Helena byli příbuzní: společnou jmenovatelkou byla Pavlína Württemberská.
svatba Heleny a Leopolda se konala 27. dubna 1882 na hradě Windsor. Po svatbě novomanželé pobývali na zámku Claremont nedaleko města Esher v hrabství Surrey. Manželství bylo šťastné, avšak krátké. Trvalo pouze dva roky a skončilo nečekanou smrtí Leopolda, který trpěl závažnou dědičnou nemocí, poruchou krevní srážlivosti hemofilií. Zemřel na krvácení do mozku poté, co si ve francouzskémCannes při pádu poranil koleno. V době Leopoldovy smrti byla Helena podruhé těhotná a tři měsíce po manželově smrti porodila syna Karla Eduarda, který později zdědil otcův titul vévody z Albany.
Charitativní projekty
Podle slov dcery Alice byla její matka Helena velmi inteligentní a své povinnosti vždy vzorně plnila. Královna Viktorie měla zpočátku obavy, že po smrti manžela se Helena vrátí do Německa a vezme tam i své děti, členy britské královské rodiny. Ve svých dopisech proto naznačovala, že by byla ráda, kdyby se Helena vrátila do společnosti a mezi lidi obecně. Viktorie si svoji snachu přes počáteční rozpaky brzy oblíbila. Helena s velkou oblibou řešila matematické úlohy a četla filozofické texty. Její manžel Leopold ji dokonce přivedl mezi akademiky Oxfordské univerzity. S těmi se Helena přátelila i po zbytek života.
Roku 1894 Helena, společně s dalšími lidmi, založila Deptfordský fond. Tento fond původně sloužil k tomu, aby s jeho pomocí našly ženy a dívky pracující v nebezpečných podmínkách nové zaměstnání. V roce 1899 pak Helena otevřena Albanský institut (Albany Institute). Byla též zapojena do řady charitativních projektů. Během první světové války se charitě věnovala společně se svou švagrovou Beatrix Sasko-Koburskou a Marií Luisou Šlesvicko-Holštýnskou.
Pozdější život
Po Leopoldově smrti Helena i s dětmi nadále pobývala na zámku Claremont. Po nečekané smrti dědice Sasko-Kobursko-gothajského vévodství Alfréda byl Helenin šestnáctiletý syn Karel Eduard vybrán jako jeho následník. Vévoda z Albany se tak přestěhoval do Německa a převzal správu nad vévodstvím. Když o čtrnáct let později vypukla první světová válka, byl Karel Eduard povinen sloužit v německé armádě – proti Velké Británii, vlasti svého otce. Důsledkem toho bylo, že byl nakonec v roce 1917 zbaven všech anglických titulů. Naproti tomu Karlova sestra Alice v Anglii zůstala a provdala se za vévodu u Athlone.
V roce 1901 se spekulovalo o možném sňatku Heleny a Archibalda Primrose, avšak k jeho realizaci nakonec nedošlo.
Dne 1. září 1922 zemřela Helena na infarkt při návštěvě svého syna v Tyrolsku.
Potomci
Manželství Heleny a Leopolda bylo šťastné, avšak trvalo pouze dva roky. Ukončeno bylo Leopoldovou nečekanou smrtí. I přes krátké trvání se z manželství narodily dvě děti, dcera a syn.
Generace zahrnují manželky princů, kteří jsou potomky Jiřího I., který formalizoval používání titulů princ a princezna pro členy britské královské rodiny.
*narodila se jako britská princezna nebo příbuzná britské královské rodiny Princezny, jejichž tituly byly odebrány kvůli manželově ztrátě titulu nebo rozvodu, jsou zobrazeny kurzívou.
*sasko-kobursko-gothajské princezny sňatkem do roku 1826 **sňatkem také belgická princezna ***sňatkem také britská princezna ^neměla od narození královský ani šlechtický titul
.jpg)
