Helena Meklenbursko-Zvěřínská (24. ledna 1814 – 17. května 1858) byla sňatkem francouzskou korunní princeznou.
Život
Původ
Narodila se na zámku Ludwigslust jako jediná dcera dědičného meklenbursko-zvěřínského velkovévody Fridricha Ludvíka a jeho druhé manželky, Karolíny Luisy Sasko-Výmarsko-Eisenašské.
Přes otce byla vnučkou Fridricha Františka I. Meklenbursko-Zvěřínského a Luisy Sasko-Gothajsko-Altenburské. Přes matku Karla Augusta Sasko-Výmarsko-Eisenašského a Luisy Hesensko-Darmstadtské.
Manželství
30. května 1837 se Helena na zámku ve Fontainebleau provdala za Ferdinanda Filipa Orleánského. Pařížský arcibiskup, Hyacinthe-Louis de Quélen pod záminkou náboženských rozdílů zakázal obřad v pařížské katedrále Notre-Dame. Helena byla vybrána jako nevěsta pro vévodu, aby se utvořilo spojenectví s jejím strýcem Fridrichem Vilémem III., a to navzdory tomu, že byla protestantka a liberálka a nebyla považována za krásnou: je popisována jako ambiciózní osoba, která přijala tuto nabídku k sňatku proti vůli své rodiny, aby se stala královnou.
Její manžel byl nejstarším synem francouzského krále Ludvíka Filipa a jeho italské manželky Marie Amálie Neapolsko-Sicilské. Pro orleánského vévodu to byl sice výhodný svazek, ale bez valného půvabu - Metternich vtipkoval, že byla "drobná, ale z dobré dynastie".
Manželství bylo popisováno jako šťastné. U veřejnosti se stala populární zavedením německého vánočního stromku ve Francii. Pár měl krátce po sobě narozené dvě děti. Jejich starší syn Filip se narodil v Palais des Tuileries v Paříži a později byl monarchisty oslavován jako Ludvík Filip II. Mladší syn Robert bojoval za Unii v Americké občanské válce a pak v roce 1870 v Prusko-francouzské válce na straně Francie.
13. července 1842 její manžel zemřel na následky zranění, které utrpěl při seskoku z kočáru. Jeho předčasná smrt vyvolala v orleánském rodu debatu nad zřízením regentské rady, která by byla nutná po smrti Ludvíka Filipa, zatímco jeho dědic by byl ještě v plenkách. Hlavními uchazeči byla Helena jakožto vdova po Ferdinandu Filipovi, a jeho bratr Ludvík Orleánský, vévoda z Nemours. Ale další vývoj událostí ukázal, že regentství nebude zapotřebí. V roce 1848 byl Helenin tchán sesazen. Helena plánovala, že musí zabránit zrušení monarchie a stát se v synově jménu vladařkou. Ludvík Orleánský, vévoda z Nemours postoupil své právo na vládu po bratrovi Heleně a ta se objevila se svými dvěma syny ve francouzském parlamentu; chtěla, aby ji parlament uznal za regentku během nezletilosti staršího syna, pařížského hraběte. Tyto nároky však nebyly parlamentem přijaty. Poté, co se nedokázala chopit moci, odešla Helena s dětmi z Francie do Německa. Helena nadále ze zahraničí aktivně podporovala francouzské monarchisty a právo jejího syna na trůn, monarchisté si však vybrali jiného pretendenta, a to hraběte z Chambord.
Helena zemřela 17. května 1858 v Richmondu na chřipku.
Byla pohřbena ve Weybridge, než byla v roce 1876 přenesena do královské kaple v Dreux.
Potomci
Tituly a olovení
- 24. ledna 1814 - 30. května 1837: Její Výsost vévodkyně Helena Meklenbursko-Zvěřínská
- 30. května 1837 - 13. července 1842: Její Královská Výsost orleánská vévodkyně
- 13. července 1842 - 17. května 1858: Její Královská Výsost orleánská vévodkyně vdova
Vývod z předků
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchess Helene of Mecklenburg-Schwerin na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
| Orleánské princezny sňatkem |
|
| 1. generace | |
|
| 2. generace | |
|
| 3. generace | |
|
| 4. generace | |
|
| 5. generace | |
|
| 6. generace | |
|
* také orleánská princezna rodem
** nepatřila od narození k dynastické nebo titulované šlechtické rodině |
