Hakor,[1] také známý v řecké formě Achoris nebo Hakoris, byl staroegyptský faraon 29. dynastie. Vládl v letech 392–391 př. n. l. a následně opět 390–380 př. n. l.
Vláda
Hakor pod ochranou sokolího boha Horuse; chrám Medinet Habu
Po smrti Nefaarudže I. začal boj o trůn,[2] a trůn si nárokovali dva nebo tři uchazeči: Hakor, Pašerimut a případně nepříliš jasná postava Muthis.[p 1] V důsledku toho byl Hakor střídavě považován za legitimního nástupce Nefaarudže I. nebo jemu nepříbuzného uzurpátora Pašerimuta (390–391 př. n. l.).
V roce 1986 John D. Ray navrhl, že by Hakor mohl být dědicem Nefaarudže I. a vládnout až do druhého roku své vlády, kdy byl sesazen Pašerimutem. Po dalším roce se Hakorovi podařilo získat zpět trůn svržením uzurpátora a pokračoval ve své vládě od data svého prvního nástupu a jednoduše předstíral, že k této mezeře nikdy nedošlo. Do tohoto boje by mohl být vložen třetí uchazeč, Muthis, ale jeho role za předpokladu, že skutečně existuje, není známa.[3] Rayova hypotéza je přijímána jinými egyptology, jako je Alan B. Lloyd[4] a Toby Wilkinson.[1]
Krátce po své smrti, byl Hakor nazván uzurpátorem zakladatelem následné dynastie, Nachtnebefem. Hakor a Nachtnebef mohli být nějakým způsobem příbuzní a vzájemnými soupeři,[2] možná oba ve vztahu s Nefaarudžem I.
Činnosti v Egyptě
Hakorova kaple v Karnaku
Jakmile se znovu zmocnil trůnu, Hakor učinil značné úsilí, aby potvrdil svou legitimitu[4] důrazem na své, ať už skutečné nebo smyšlené, příbuzenství s Nefaarudžem I.[2][5] Také jeho stavební činnost byla pozoruhodná a rozsáhle restauroval mnoho památek svých královských předchůdců.[5]
V Karnaku dokončil Hakor kapli pro posvátnou bárku Amon-Raa poblíž prvního pylonu.[4] Možná také začal chrámový komplex v severní Sakkáře, který byl později dále rozvinut pod vládou Nechthareheba[4] Jeho stavební činnost je dobře doložena na různých místech v Horním Egyptě, v chrámu Hibis v oáze Charga a na dalších místech.[2]
Zahraniční vztahy
Hakor zjevně opakoval zahraniční politiku svého předchůdce Nefaarudže I. V Aristofanově komedii Plutus, která byla uvedena v roce 388 př. n. l., je zmíněno spojenectví mezi Athénami a Egypťany. Theopompus zmiňuje také dohodu mezi Hakorem a Pisidiansem.
Smrt a posloupnost
Hakor zemřel v roce 378 př. n. l., předal trůn svému synovi Nefaarudžovi II.. Nicméně ten si byl schopen udržet vládu jen čtyři měsíce předtím, než byl sesazen a nahrazen generálem armády od Nachtharehebem, zakladatelem 30. dynastie
