Grégoire Eloy (* 1971 v Cannes) je francouzský dokumentární fotograf působící na volné noze. V roce 2021 vyhrál cenu Niépce Gens d'Images.
Životopis
Grégoire Eloy se narodil v Cannes v roce 1971[1] a v letech 1989 až 1993 absolvoval magisterské studium a získal diplom DESS v oboru management na pařížské fakultě IX-Dauphine. Fotografií se jako samouk zabývá od roku 1994.[2]
Působil ve finančním sektoru ve Spojených státech, kde objevil kouzlo černobílé fotografie, poté v Londýně, Paříži a Curychu, než v roce 2003 postoupil na pozici nezávislého dokumentárního fotografa.[3]
V letech 2003 až 2005 byl asistentem Stanleyho Greena.[1] „Ponořil jsem se s ním do jeho kontaktních náhledů, do jeho krabic s tisky, doprovázel jsem ho během reportáží. Otevřelo mi to oči pro moji vlastní práci a naučilo mě to, jak pracovat v terénu.“[4]
Grégoire Eloy cestoval deset let po zemích východní Evropy a střední Asie za dlouhodobými projekty týkajícími se sovětského dědictví a válek na jižním Kavkaze, jejichž výsledkem byla produkce série Les Oubliés du Pipeline o 800 000 uprchlíci žijící podél druhého největšího potrubí na světě v roce 2006[5], a Ressac o rybářích v Aralském moři, uskutečněné během čtyř cest v letech 2008 až 2013 v Kazachstánu a Uzbekistánu.[6][7]
Praktikuje klasickou fotografii na film a zhotovuje vlastní černobílé tisky.[4]
Od roku 2010 spolupracoval s vědeckou komunitou na pařížském astrofyzikálním institutu, CEA a modanské podzemní laboratoři[4] na trilogii o vědě o hmotě, která byla předmětem řady monografických publikací, z nichž jako první byly publikovány dva opusy, A Black Matter a The Fault.[8] Při realizaci třetí části, De Glace, doprovázel glaciology, „zkoumající hmotu ledovců Pyrenejí a polárních oblastí.“[9]
Od roku 2015 realizoval Grégoire Eloy umělecké pobyty v přírodním prostředí, během nichž se zajímal o vztah člověka k životnímu prostředí a divočině: rezidence Guernsey Photography Festival (2016–2017)[6], Tbilisi Photo Festival (2018–2020) , Champ des Impossibles (2020–2022)[10] a na festivalu L'Homme et la Mer du Guilvinec (2021).[11]
V roce 2017 cestoval s třiceti dalšími fotografy z kolektivu Tendance Floue, jehož je členem od roku 2016[6], pěšky po Francii, což je cesta, která vyvrcholí vydáním knihy Azimut: une marche photographique en France (Azimut: fotografická procházka po Francii).[12]
Grégoire Eloy získal v roce 2021 cenu Niépce Gens d'Images.[6] Sponzoroval jej fotograf Philippe Guionie.[13]
Výstavy a projekce
Neúplný seznam
- 2005: Wizowa – Impressions d'Est, Fotofestiwal Łódź, Polsko
- 2006: Wizowa – Impressions d'Est, galerie Confluences, Paříž[14]
- 2007: Les oubliés du pipeline, Galerie Faits & Causes, Paříž[15][16]
- 2007: Les oubliés du pipeline, projection au festival Visa pour l’Image de Perpignan
- 2017: Noorderlicht Photofestival[3]
- 2018: Guernsey, Guernsey Photography Festival[17]
- 2019: The Birds’ Nesters, Tbilisi Photo Festival[18]
- 2021: L’Estran, Festival L’Homme et la Mer du Guilvinec[11]
Publikace
Neúplný seznam
Dokumentární
- Gardiens du Caucase (Strážci Kavkazu), dokument, Sibylle d’Orgeval a Grégoire Eloy, Arte, Francie, 2020, 52 min
Ocenění a uznání
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grégoire Eloy na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b Grégoire Eloy, Ressac, photographies, exposition à Regard Sud galerie, Lyon, du 12 janvier au 27 février 2016 [online]. [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Grégoire Eloy [online]. 10 juin 2021. (anglicky)
- ↑ a b Noorderlicht - Internationaal podium voor fotografie [online]. [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ a b c R.D. Grégoire Eloy, le photographe de la disparition [online]. 18/9/2013. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Où sont passés les tuyaux? (3/4) - Or noir: les pipelines qui divisent [online]. [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c d e Le Prix Niépce 2021 Gens d’images est attribué à Grégoire Eloy [online]. 10. června 2021 [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Grégoire Eloy: La vie et la mort de la mer d'Aral [online]. 2013-06-05 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Portfolio. Homme de faille [online]. 23. srpna 2019 [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b 1+2 – Photographie & Sciences [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-11. (anglicky)
- ↑ Grégoire Eloy [online]. [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b Anaëlle Berre. Pour le festival du Guilvinec, Grégoire Eloy a photographié l’estran en noir et blanc [online]. 5/06/2021. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Yoanna Sultan-R'bibo. Ils photographient la France en marchant [online]. 2017-07-05 [cit. 2021-06-10]. (francouzsky)
- ↑ a b Grégoire Eloy, lauréat du Prix Niépce Gens d'images 2021 [online]. 2021-06-10 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Grégoire Eloy, impressions d'Est [online]. 23/11/2006 [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Les oubliés du pipeline ; Photographies de Grégoire Eloy - Canal Marches [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-11. (anglicky)
- ↑ Les routes de la soie.Voyageurs d'aujourd'hui sur les pistes de l'or noir. [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Grégoire Eloy - Guernsey - Photographers - Guernsey Photography Festival 2018 [online]. [cit. 2021-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-10. (anglicky)
- ↑ The Bird's Nesters [online]. [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Grégoire Eloy et Marine Lanier, la photographie tous azimuts [online]. 4.11.2020 [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Élodie Cabrera. Photo: quand le collectif Tendance floue arpentait la France tout “Azimut” [online]. 18/11/20 [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Palmarès de la bourse du talent - Picto [online]. 2004. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
