David a Goliáš (Osmar Schindler, 1888).Andrea del Castagno, David a Goliáš na štítu. Kolem roku 1450.L. Ghiberti: David a Goliáš na vratech baptisteria ve Florencii
Goliáš byl podle biblické 1. knihy Samuelovy pelištejský bojovník a zápasník, kterého pasáček a budoucí král David zabil kamenem z praku. „Goliáš“ je symbol velikosti a spojení „David a Goliáš“ znamená nepoměr mezi malým a velkým, které však přesto nezvítězí.
Jméno
Jméno Goliáš pravděpodobně není hebrejského původu a jeho význam není zcela jasný. Klára Verzichová uvádí, že je odvozován buď z kořene גלה, který odkazuje na význam jako: „uprchlík, vyhnanec“ nebo z kořene גלל, což znamená „válet se v krvi“ (být zabit mečem).[1] Může však mít také původ v anatolských jazycích: kárštině nebo lýdštině, bývá srovnáváno s lýdským jménem Alyattés nebo kárským jménem Uliat, obě patrně ve významu "lví muž"[2].
Příběh
Vláda krále Saula už byla za vrcholem, když se pelištejské a izraelské vojsko utábořilo proti sobě a obr Goliáš z Gatu každý den děsil Izraelce tím, že vyzýval někoho z nich na souboj. Goliáš měl prý měřit 10 stop a jeho výzbroj se v knize popisuje jako výzbroj řeckého těžkooděnce, jen mnohonásobně větší.[3] Když Davidovi starší bratři odešli do boje, vrátil se David pást stáda svého otce. Když se ale otec doslechl, v jaké nouzi je Saul, poslal Davida s chleby a sýrem zpátky k jeho vojsku. Malému Davidovi se tam všichni smáli, ten se však ohradil a nakonec si ho zavolal sám král. David mu řekl, že Goliáše s pomocí Hospodinovou přemůže a zabije. Král o tom nejdříve nechtěl ani slyšet, pak mu oblékl své brnění, ale David v něm nedokázal chodit, a tak vystoupil proti Goliášovi jako pasáček s torbou s oblázky a s prakem v ruce. Goliáš se mu ovšem posmíval, David ho však trefil kamenem do čela a na místě byl Goliáš zabit.
Poznámka
Není jednoznačné, kdo Goliáše zabil, protože nebyl pouze jeden Goliáš. 2. kniha Samuelova zmiňuje rod obrů – čtyři muže (Goliáš z Gatu, Jišbí Benób, Sáfa a obrovitý muž s celkem 24 prsty). Goliáš Gatský měl být ubit Elchanánem.
2 Samuelova 21,19: Když se znovu strhl boj s Pelištejci v Góbu, Elchánan, syn Jaare Oregíma Betlémského, ubil Goliáše Gatského. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo.
2 Samuelova 21,22: Tito čtyři pocházeli z obrů v Gatu. Padli rukou Davida a rukou jeho služebníků.
Rozpor je pravděpodobně zaviněn rozdílností textů některých rukopisů – v některých textech je uvedeno את גלית (at Galat), „at“ – nevyslovovaná akuzativní částice. V odlišném textu je psáno אחי גלית (ach Galat) „ach“ v překladu bratr.
[4]
Výklad M. Gladwella
Kanadský novinář a spisovatel Malcolm Gladwell vykládá příběh jinak. Obě armády chtěly výsledek střetnutí rozhodnout soubojem nejlepších bojovníků. Goliáš (těžký pěšák s mečem a kopím) byl dle něj obrovský bojovník díky genetické poruše růstu, a očekával, že Izraelité proti němu vyšlou stejného bojovníka. Porucha růstu se ovšem projevuje silnou krátkozrakostí,[zdroj?] takže přicházejícího Davida neviděl. David jako pasák ovcí naopak byl zkušený vrhač z praku, který musel umět zasáhnout vlka, kdyby ohrožoval jeho stádo. Ve střetnutí se David ke Goliášovi nepřiblížil, a David zasáhl kamenem Goliáše do čela, takže ho omráčil a pak zabil. Goliáš tak neměl žádnou šanci Davida porazit.[5] Jak mohl Goliáš Davida "nevidět", když se mu podle příběhu posmíval pro malou postavu (1S 17, 42 (Kral, ČEP)n.), Gladwell ovšem nevysvětluje.
Ohlas
Příběh patřil k nejoblíbenějším, byl často zobrazován a spojení David a Goliáš se stalo obecně užívaným úslovím. V novější době jej u nás zpopularizovali Voskovec a Werich ve své známé stejnojmenné písni z roku 1938.
Historicita
Během vykopávek v Gatu byla roku 2005 nalezena střepina z poloviny 10. století př. n. l. s pelištejským nápisem, jenž obsahuje jméno „Goliáš“. Vedoucí archeologické výpravy Aren Maier k nálezu uvedl: „Ukazuje nám, že příběh Davida a Goliáše odráží kulturní realitu té doby.“[6]
↑Woodard, Roger D. (2022), "On Goliath, Alyattes, Indo-European Wolves, and Lydian Lions: A Reexamination of 1 Sam 17:1–11, 32–40" (PDF), in Rollston, Christopher (ed.), Biblical and Ancient Near Eastern Studies in Honor of P. Kyle McCarter Jr. (Ancient Near East Monographs), SBL Press, s. 239–254
