Georges Méliès se narodil v bohaté rodině majitele obuvnické firmy. Po vystudování lycea a roku vojenské služby nastoupil v továrně svého otce i přes to, že měl vlohy pro malířství. Během pobytu v Anglii v roce 1884 jej zaujalo eskamotérství. V roce 1885 se oženil s Eugénií Geninovou, získal podíl na jmění rodiny a založil firmu na výrobu pomůcek pro eskamotéry a kouzelníky. V roce 1888 zakoupil divadlo od vdovy po známém iluzionistovi Robertu Houdinovi včetně vybavení.[1] Sám vymyslel několik iluzionistických představení, v nichž vystupovali známí kouzelníci. Na konci promítal pomocí laterny magiky vlastní obrázky (fotografie na skleněných deskách). Představení si získala velkou popularitu díky jeho vynalézavému duchu, smyslu pro poezii a estetice. V roce 1891 Méliès založil Akademii kouzelníků (Académie de Prestidigitation), která se v roce 1893 stala Unií iluzionistů Francie. V roce 1904 byl ustaven Syndikát kouzelníků (Chambre syndicale de la prestidigitation) a Méliès byl třicet let jeho prezidentem.
Partie karet (1896)
28. prosince 1895 navštívil první promítání kinematografubratří Lumièrů.[1] Toto představení ho nadchlo natolik, že se jejich promítací stroj pokusil neúspěšně koupit.[2] Obrátil se na svého londýnského přítele, vynálezce a prvního britského režiséra Roberta W. Paula, který mu poskytl přerušovaný mechanismus (bioskop), s nímž v roce 1896 natočil svůj první film Une partie de cartes (Partie karet), repliku stejného námětu režírovaného Louisem Lumièrem.[1] Provedl mnohá vlastní vylepšení a začal promítat své první krátké filmy. Založil vlastní produkční firmu Star Film a v roce 1897 vytvořil ve svém domě v Montreuil první filmový ateliér na světě. Do roku 1908 natočil podle vlastních scénářů přibližně 450 filmů. Filmy promítal ve svém divadle, ale prodával je i majitelům pojízdných kin a anglických varietních scén. Jeho mistrovským dílem byla Korunovace krále Edwarda VII., film, který byl představen dvoru Spojeného království v roce 1902. Podle Georgese Sadoula, filmového historika, vytvořil během svého života celkem 1539 filmů, z nichž se do dnešních dob zachovala necelá stovka. Většinou šlo o krátké snímky do 10 minut. Jeho první velký film Dreyfusova aféra (1899) trval 10 minut a je rekonstrukcí známé politické události. Film Cesta na Měsíc (1902), s řadou fotografických iluzí a technických inovací měl výjimečnou délku 16 minut a zájem o něj projevili i ve Spojených státech.[3] V roce 1903 Méliès otevřel v New Yorku s pomocí bratra Gastona pobočku Star Film, která měla organizovat a kontrolovat distribuci a hájit zájmy firmy.[1]
Nedokázal však zachytit rychlý vývoj filmového průmyslu a nestačil konkurovat nově vznikajícím filmovým společnostem. V roce 1911 se výhradním distributorem produkce Star Film stala společnost Pathé. Méliès ukončil veškerou kinematografickou činnost v roce 1913. V květnu téhož roku ztratil svou ženu a zůstal sám se svými dvěma dětmi. Ocitl se v tíživé finanční situaci, protože v roce 1914 po vyhlášení války bylo uzavřeno i jeho divadlo v Paříži. Od roku 1915 do roku 1923 Méliès s pomocí své rodiny uspořádal mnoho představení v jednom ze svých dvou filmových studií, které pro tuto příležitost přeměnil na divadlo. Aby splatil své dluhy, muselMéliès, Partie de cartes (Star Film 1, 1896).jpg společnosti Pathé prodat veškerý majetek a opustit Montreuil. Mnoho jeho filmů bylo zničeno.
Méliesův hrob na hřbitově Père-Lachaise
V tíživé situaci mu pomoc nabídla dávná přítelkyně Jehanne d'Alcy, bývalá herečka z divadla Roberta Houdina, která provozovala krámek s hračkami a cukrovinkami na nádraží Montparnasse. V roce 1925 se vzali a Méliès se stal prodavačem. V roce 1931 byl vyznamenán Řádem čestné legie. Od roku 1932 žil v domově důchodců v Orly. Méliès zemřel na rakovinu 21. ledna 1938 v nemocnici Léopolda Bellana v Paříži. Je pohřben na hřbitově Père-Lachaise.
Později byly některé z jeho filmů restaurovány buď z původních negativů, nebo nelegálních kopií z iniciativy Mélièsovy vnučky Madeleine Malthête-Mélièsové. Jeho rodina založila v roce 1961 sdružení Cinémathèque Méliès – Les Amis de Georges Méliès.
Filmové triky
Stal se světoznámým používáním nejrůznějších filmových triků. Celou řadu z nich sám vymyslel nebo objevil (například níže zmíněný stop trik). Bratři Auguste a Louis Lumièrové brali kinematografii pouze jako technický vynález, který nemá žádnou velkou budoucnost. On sám byl zcela opačného názoru, dobře si uvědomoval potenciál kinematografie. Jelikož měl divadelní a kouzelnické zkušenosti, rozhodl se je využít i při natáčení filmů. Proto jsou jeho filmy postaveny především na tricích, hlavně na stop triku. Používal i celou řadu dalších, jako je třeba dvojexpozice. Ve svém studiu měl postaveny kulisy, využíval kostýmů či kouřových efektů a snažil se tak využít divadelních technik v co největší míře. Vyvinul také proces ručního kolorování svých filmů.
Melies (vlevo) ve filmovém studiu v Montreuil
Důležitou součástí jeho filmů je příběh. To je další fakt, kterým se liší od Lumièrů. Bratři Lumièrové natáčeli především dokumentární šoty, kdežto on sám vkládal do svých filmů děj a zápletku, vyprávěl příběh.[4] Produkoval také adaptace knih a pohádek (např. 20000 mil pod mořem, Modrovous, Popelka, Cesta na Měsíc, Kleopatra). Herci byli amatéři rekrutovaní na ulici, umělci a tanečníci z hudebních divadel, stejně jako členové jeho studia. Ve svých filmech často sám vystupoval. Stal se producentem, režisérem, scenáristou, scénografem, mechanikem a hercem.
Stop trik
Je považován za zakladatele velice známého a ještě v dnešní době používaného triku, který je nazýván stop trik. Objevil ho zcela náhodou, když se mu při natáčení dění na ulici zasekla filmová kamera a film se tak v kameře zastavil. Po chvíli se kamera opět rozjela, ale mezi tím se dění na ulici změnilo. Změnilo se rozestavení automobilů i kolemjdoucích lidí. Když si potom natočený film pustil, zjistil, že jeden vůz se přeměnil v jiný a proměnili se i kolemjdoucí lidé.
Tím vznikl stop trik, který výrazně rozšířil možnosti tehdejší kinematografie. Díky tomuto objevu mohl například přeměnit nějakého člověka v jiného nebo někoho či něco nechat úplně zmizet ze scény.[5]
V očích dnešního diváka tento trik již nezpůsobuje takový údiv, ale v začátcích kinematografie byli diváci nadšeni.
V jeho odkazu pokračoval český režisér Karel Zeman.
1911 – Le aventures de Baron du Munchhausen (235 m)
1912 – A la conquête du pôle (650 m)
1912 – Le chevalier des neiges
1912 – Le voyage de la Famille Bourichon (405 m)
Georges Méliès ve filmu a divadle
Životní příběh Georgese Mélièse byl zpracován v mysteriózním dobrodružném filmu Hugo (česky: Hugo a jeho velký objev)[6] z roku 2011. Režisérem filmu byl Martin Scorsese, postavu Georgese Mélièse ztvárnil britský herec Ben Kingsley.
Divadlo Drak uvedlo v roce 2013 jako poctu Georgesi Mélièsovi inscenaci pro děti Poslední trik Georgese Mélièse.[7]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georges Méliès na francouzské Wikipedii.
↑ abcdBERNARDOVÁ, Klára. Přemožitelé času sv. 10. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Georges Mélies, s. 168–171.
↑TOEPLITZ, Krzysztof Teodor. Chaplinovo království. Praha: Mladá fronta, 1965. S. 17. Dále jen Toeplitz.
.jpg)
