Po odchodu ze skupiny v roce 1973 založil Gary Moore Band a vydal debutové album Grinding Stone. O rok později se stal členem Thin Lizzy a nahrál s nimi album Night Life. Potom se připojil ke skupině Colosseum II a v druhé polovině 70. let s nimi vydal alba Strange New Flesh a Electric Savage.
V roce 1978 se osamostatnil a nahrál album Back on the Streets, na kterém se pěvecky podílel zpěvák, kytarista a baskytarista Phil Lynott z Thin Lizzy. V roce 1979 se titulní skladbou a baladou „Parisienne Walkways“ z tohoto alba poprvé dostal do hitparád.
Po albu Back on the Streets se vrátil do skupiny Thin Lizzy a spolupracoval na Black Rose. Následovalo turné po USA, které ukázalo, že i když hudebně hardrocková skupina dobře ladí s jeho keltsko-irskou melodickou kytarou, její divokost a občasné drogové úlety mu nevyhovují. Když neshody mezi členy skupiny vrcholily, úmyslně se nedostavil na tři koncerty a dostal hodinovou výpověď od manažera skupiny.
Začátkem 80. let založil kapelu G-Force a vydal stejnojmenné album, které nebylo příliš úspěšné. Znovu začal hrát sólově, v roce 1982 nahrál Corridors of Power, následovalo Victims of the Future. V roce 1985 naposledy spolupracoval s Philem Lynottem, a to na protiválečné skladbě „Out in the Fields“ z melodického alba s irskými hudebními motivy Run for Cover.
Začátkem 90. let se vrátil k hudbě, která ho formovala už v dospívání, k bluesrockovému hudebnímu základu. V roce 1990 nahrál bluesové album Still Got the Blues, následovaly After Hours a Blues Alive. Po těchto albech se spojil s muzikanty z někdejšího tria Cream, bubeníkem Gingerem Bakerem a zpívajícím baskytaristou Jackem Brucem. Pod názvem BBM (podle počátečních písmen jejich příjmení) vydali v roce 1994 album Around the Next Dream.
„Těsně před svou náhlou smrtí připravoval Moore další materiál. Tvrdil, že bude rockový s keltskými vlivy. »Moje bluesová alba byla velmi úspěšná, mohu si proto dovolit ten luxus vrátit se k rockovým kořenům,« řekl tehdy novinářům s tím, že vyrůstal především na hudbě Beatles, rád poslouchá také U2, Rolling Stones nebo Kings of Leon. Svůj záměr však již nestihl dotáhnout do konce...“[2]
