Galaxie Černé oko

Galaxie Černé oko
M64 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	spirální galaxie, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření a Seyfertova galaxie
Třída	SABa[1]
Objevitel	Edward Pigott
Datum objevu	23. března 1779
Rektascenze	12^h 56^m 43,6^s[2]
Deklinace	21°40′59″[2]
Souhvězdí	Vlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V)	8,52[3], 9,36[3], 6,267[4], 5,582[4] a 5,33[4]
Úhlová velikost	10,0′×5,4′[2]
Vzdálenost	17 000 000 ly
Plošná jasnost	12,7[5]
Poziční úhel	115°[5]
Rudý posuv	0,001 341
Kupa galaxií	Skupina Honicích psů I[6]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	25 500[6] ly
Absolutní magnituda (V)	-20,3[6]
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 64
New General Catalogue	NGC 4826
IRAS	IRAS F12542+2157, IRAS 12542+2157 a IRAS 12543+2157
Uppsala General Catalogue	UGC 8062
Principal Galaxies Catalogue	PGC 44182
Jiná označení	M 64, NGC 4826, UGC 8062, PGC 44182, Black Eye Galaxy[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 64 (také M64, NGC 4826, Černé oko nebo Šípková Růženka – Spící kráska) je spirální galaxie v souhvězdí Vlasů Bereniky, vzdálená přibližně 17 milionů světelných let od Země.^[7] Objevil ji Edward Pigott 23. března 1779.^[6] Galaxie je známá kvůli výraznému prachovému pásu poblíž jejího jádra, který je zřetelně vidět již ve středně velkých hvězdářských dalekohledech, může připomínat přivřené oko a galaxii tak přinesl různá pojmenování.^[8]

Pozorování

Poloha M 64 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M64 se dá snadno najít ve střední části souhvězdí, necelý 1° severovýchodně od hvězdy 5. magnitudy s názvem 35 Comae Berenices, případně 11° severně od hvězdy Vindemiatrix (ε Virginis). Za průzračně jasných nocí je galaxie na hranici viditelnosti triedry 10x50. K rozeznání alespoň náznaků struktury, jako například jasného jádra, jsou zapotřebí dalekohledy o průměru 80 mm. Středně velké dalekohledy o průměru 150 mm ji ukážou jako oválnou skvrnu o rozměrech 9′×5′, jejíž jádro je na okraji zastíněno tmavým pásem a dokola obklopeno mlhavým halem.^[9]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.^[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

5° jihovýchodně od M64 leží kulová hvězdokupa Messier 53, 8° severozápadně se nachází otevřená hvězdokupa Melotte 111 a 7° severně leží obří eliptická galaxie NGC 4889, která je hlavním členem Kupy galaxií ve Vlasech Bereniky.

Historie pozorování

Tuto galaxii objevil Edward Pigott 23. března 1779 a o 12 dní později, 4. dubna, ji nezávisle spoluobjevil i Johann Elert Bode.^[6] Téměř o rok později, 1. března 1780, ji nezávisle spoluobjevil také Charles Messier, který ji zakreslil do dráhy komety 1779 Bode a popsal ji jako mlhovinu, která má dvakrát menší svítivost než Messier 53. Pigottův objev na dlouhou dobu upadl v zapomnění, takže mu byl objev této galaxie přiznán až v dubnu 2002 díky Brynu Jonesovi.^[6]

William Herschel byl ovšem přesvědčen, že je tento objekt hvězdokupou a několik večerů strávil pokusy o její rozložení na jednotlivé hvězdy. Její jádro pak považoval za velmi těsnou dvojhvězdu, což ověřoval pozorováním při velkém zvětšení. Stejného mínění byl i jeho syn John. Také Heinrich Louis d'Arrest a William Parsons byli přesvědčeni, že se jim podařilo ji rozložit na hvězdy, zejména oblast kolem jádra, kterou popsali jako hvězdokupu tvořenou slabými hvězdami.^[9]

M64 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block (sever je dole)

Vlastnosti

M64 na první pohled připomíná běžné spirální galaxie zastíněné na více místech hustými temnými mlhovinami. Ovšem podrobný výzkum této galaxie dospěl ke zjištění, že prachová mračna a plyn ve vnějších oblastech galaxie rotují v opačném směru než plyn a hvězdy ve vnitřních oblastech. Astronomové se domnívají, že je tato opačná rotace výsledkem události staré pravděpodobně jednu miliardu let, kdy M64 pohltila svou vlastní satelitní galaxii.^[6][7]

V místech styku dvou opačně rotujících částí se sráží mezihvězdný plyn, je stlačován a poté se dále smršťuje,^[7] což vede k prudkému vzniku nových hvězd viditelnému na snímcích v podobě modrých chomáčů uvnitř prachového pásu.^[6]

Galaxie je od Země vzdálená přibližně 17 milionů světelných let,^[7] takže se nachází mnohem blíže než bohatá Kupa galaxií v Panně, jejíž členové jsou v této oblasti oblohy viditelní jižně od M64. Od Země se vzdaluje rychlostí 402 km/s^[11] a je pravděpodobně členem Skupiny Honicích psů I. Vzdálenost této galaxie ovšem není známa dostatečně přesně, protože její odhad z radiální rychlosti může být ovlivněn Kupou galaxií v Panně a cefeidy ani supernovy v této galaxii zatím nebyly pozorovány.^[6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Galassia Occhio Nero na italské Wikipedii.

1. ANN, H. B.; SEO, Mira; HA, D. K. A Catalog of Visually Classified Galaxies in the Local (z ∼ 0.01) Universe. S. 23. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2015 [cit. 2018-06-06]. Roč. 217, čís. 2, s. 23. Dostupné online. arXiv 1502.03545. DOI 10.1088/0067-0049/217/2/27. Bibcode 2015ApJS..217...27A. (anglicky) 
2. NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
3. Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich, Alex Szalay, Mark Seibert, Todd A. Small, Bruno Milliard, Tim Conrow, Soo-Chang Rey, Sukyoung Yi, Young-Wook Lee, Susan G. Neff: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
4. Thomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
5. FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4826 [online]. SEDS.org [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
6. FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
7. GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 64 (The Black Eye Galaxy) [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
8. KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
9. MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
10. Deklinace 22° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 68° od severního nebeského pólu. Severně od 68° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 68° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
11. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Knihy

• O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

• Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
• TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
• TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
• TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Galaxie Černé oko na Wikimedia Commons
• NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
• SIMBAD Astronomical Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
• FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
• KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
• NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M64: Galaxie Černé oko [online]. astro.cz, 2015-06-18 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
• GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 64 (The Black Eye Galaxy) [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Portály: Astronomie