Gabriel Marenzi s manželkou Gabrielou, rozenou Harrachovou
Pocházel ze staré italské rodiny, která již od 15. století užívala hraběcí titul v Milánském vévodství. Narodil se jako nejmladší ze čtyř synů c. k. polního podmaršála Franze Antona Marenziho (1805–1886) a jeho manželky Virginie, rozené Putzer von Reibeck (1825–1898).[1] V letech 1875–1879 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[2] a do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík k 15. husarskému pluku. U této jednotky byl povýšen na nadporučíka a v roce 1886 přeložen k 2. husarskému pluku.[3] V roce 1890 z neznámých příčin podstoupil souboj s kapitánem Wilhelmem Rainerem a byl vážně zraněn, proto dočasně službu u armády opustil. V roce 1891 byl povýšen na rytmistra a přešel k c. k. zeměbraně, sloužil u 5. zeměbraneckého hulánského pluku ve Stockerau, kde strávil deset let.[4] V roce 1902 byl v hodnosti majora přeložen k 1. zeměbraneckému hulánskému pluku do Lvova, kde byl v roce 1907 povýšen na podplukovníka. V roce 1910 dosáhl hodnosti plukovníka a převzal velení 4. hulánského zeměbraneckého pluku v Olomouci.[5]
Na začátku první světové války byl v roce 1914 povýšen do hodnosti generálmajora[6] a nejprve byl velitelem zeměbranecké brigády ve Welsu, krátce poté byl povolán na východní frontu a jako velitel 21. jezdecké brigády bojoval u Lvova. V roce 1916 spolu s německým generálem Mackensenem vstoupil do dobyté Bukurešti a poté převzal velení 7. jezdecké divize.[7] K datu 1. srpna 1917 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[8] a jako divizní velitel se zúčastnil bojů v Rumunsku až do konce války. K datu 1. ledna 1919 byl penzionován[9] a od té doby žil v soukromí ve Welsu.
Tituly a ocenění
Od narození užíval titul hraběte, který byl jeho otci v roce 1864 potvrzen pro Rakouské císařství.[10] V roce 1888 byl jmenován c. k. komořím.[11] Během vojenské služby získal řadu ocenění.[12]
Jeho starší bratr Josef Ludwig (1853–1935) byl dlouholetém šéfem prezidiální kanceláře Panské sněmovny, další bratr Franz Karl (1859–1940) dosáhl v armádě hodnosti generála pěchoty.
↑SWOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 79 dostupné online
