Fridrich Vilém byl známý jako velice brutální a vznětlivý muž s hrubým chováním. Jinak byl ale velmi vzdělaný, dostávalo se mu podobného vzdělání jako například již zmíněnému pruskému králi Fridrichu I. Sám Fridrich Vilém se svým intelektem silně podobal královským strážcům, se kterými se přátelil; byl egoistický a nenáviděl lenost. Na lidi, kteří mu byly nesympatičtí používal prostředky jako veřejný výsměch nebo pronásledování a podle dobových záznamů se ho poddaní báli stejně jako samotného krále.
Existence dynastie Hohenzollernských byla hrozbou pro pruské krále a proto se Fridrich Vilém snažil jejich nárok na trůn eliminovat vydíráním; nejdříve nechal ve vězení držet svého vlastního bratrance, původem z rodu Hohenzollernských, a pak si vynutil sňatek se Žofií Dorotou Pruskou. Ta, jakmile dosáhla dostatečného věku, za něj byla proti její vůli provdána.
Fridrich Vilém se snažil rozšiřovat Braniborsko-Schwedtsko a to jak svůj palác zde, tak celá města, například aktivní vykupoval pozemky a majetky, které zastavoval. Jeho důvodem ale nebyla lepší situace hrabství ale především dědictví, které chtěl předat svým synům (avšak později žádného neměl). Nakonec mu jeho snahy zakázal pruský král, který mu zcela zakázal nakupovat další pozemky či domy. Na rozdíl od svých příbuzných se Fridrich Vilém snažil distancovat od svých bratranců ze Schwedtska a při každé příležitosti je ponižoval. Nakonec se mu podařilo je dostat na nejnižší pozice v pruské armádě. Snažil se také podkopávat autoritu svých nadřízených. Nakonec dostal Fridrich Vilém i zákaz vydávat rozkazy v armádě, přesto nepřestal očerňovat krále a své příbuzné.
Fridrich Vilém byl o 19 let starší než jeho manželka Žofie Dorota Pruská. Vzali se spolu v roce 1734 a to na výslovné přání krále Fridricha Viléma. Svatba byla proti přání Žofie a její vztah k Fridrichu Vilémovi nebyl příliš šťastný. Nakonec utekla ke svému bratrovi Fridrichovi. To bral Fridrich Vilém jako odpor vůči němu a nakonec jen mírně napomenul Fridricha, aby již své sestře azyl neposkytoval. U napomenutí ale nezůstal a při druhém Žofiině útěku jí jako "hlídače" zvolil generála Meira Schwedtského, ten měl vůči Žofie neomezené pravomoce a mohl ji i bít. Nakonec se od sebe Žofie Dorota a Fridrich Vilém oddělili; Žofie se rozhodla odstěhovat do Montplaisir. Zřejmě se spolu smířili až v době, kdy byla Fridrichova manželka na smrtelném loži, nakonec po nemoci zemřela právě v jeho náruči.
Dne 4. března 1771 Fridrich Vilém zemřel ve Wildenbruchu, kde panovaly nesnesitelné mrazy. Markrabě nakonec musel uznat jednoho nemanželského syna, což byl jeho jediný mužský potomek. Jeho návrh se ale nesetkal se souhlasem u ostatních a po jeho smrti vše zdědil Fridrichův mladší bratr Bedřich Jindřich.
Potomci
Fridrich Vilém si vzal Sofii Dorotu Pruskou, jejich manželství sice šťastné nebylo, ale měli spolu celkem pět dětí:
