František Zajíček

František Zajíček
Narození	5. února 1896 Krásné Březno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. července 1954 (ve věku 58 let) Praha Československo Československo
Příčina úmrtí	oběšení
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Povolání	železničář
Děti	Jeroným Zajíček
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Zajíček – pamětní deska na vlakovém nádraží Ústí n. L. - západ

František Zajíček (5. února 1896 Krásné Březno^[1] – 7. července 1954 Praha) byl železničář a odbojář za 2. světové války. In memoriam získal čestné občanství města Ústí nad Labem.

Rodina

Jeho otec, Karel Zajíček, vlastnil v Krásném Březně obuvnickou dílnu. Matka Terezie, rozená Vítková, byla v domácnosti a starala se o dvanáct dětí. František Zajíček se vyučil řezníkem, ale od roku 1920 pracoval u ČSD. Byl třikrát ženatý a měl dvě děti.^[2]

Zajíčkův proces a rehabilitace

Na konci dubna 1954 byla v Kulturním domě v Ústí nad Labem v politickém procesu souzena skupina železničářů „Zajíček František a spol.“, kde hlavní obžalovaný F. Zajíček byl odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. Ostatní obžalovaní byli odsouzeni celkem ke 143 letům vězení.^[3] Po vynesení rozsudku Zajíček pronesl: „Ať žije Masarykova republika!“ Popraven byl 7. července 1954 v pankrácké věznici v Praze.

Tělo Františka Zajíčka bylo zpopelněno, urna byla vydána Generální prokuratuře a uskladněna v pankrácké věznici. Dne 26. května 1961 byla urna ve věznici neznámým způsobem zničena.^[4] Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Zajíčkův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.^[5] Všechny osoby odsouzené v procesu „Zajíček František a spol.“ byly v roce 1990 plně soudně rehabilitovány.^[2]

V roce 1993 se Zajíček stal čestným občanem města Ústí nad Labem in memoriam. Dne 24. února 2006 byl odhalena jeho pamětní deska na západním vlakovém nádraží v Ústí nad Labem za přítomnosti ústeckého primátora Petra Gandaloviče a synovce Františka Zajíčka – Otakara Zajíčka. Na pamětní desku město přispělo částkou 15 000 Kč.

Jeho syn, profesor Jeroným Zajíček, žijící v USA, složil v roce 1990, na počest svého otce a svého spolužáka z gymnázia pátera Josefa Toufara skladbu „Pater Noster“.

Odkazy

Reference

1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Krásné Březno
2. ZAJÍČEK, František (5. 2. 1896 Ústí nad Labem – 7. 7. 1954 Praha) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. 
3. Pokus o bilanci rozsudků nad odpůrci režimu: Komunistická justice řádí. S. 4. České slovo [online]. 1955-05-01 [cit. 2022-09-26]. S. 4. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-26. 
4. DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 165. 
5. Dvořáková, 2013, s. 32.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Zajíček na Wikimedia Commons
• František Zajíček má pamětní desku
• Se stigmatem teroristy, dokument České televize z cyklu Neznámí hrdinové, 6. listopadu 2009, délka 26 minut (možnost přehrání on-line)

Portály: Lidé | Komunistický režim v Československu