Byl též významným scénografem, navrhl přes 100 výprav, z toho v letech 1927–1947 provedl 43 výprav pro Národní divadlo v Praze. [4]
Vedle rozsáhlé malířské činnosti se věnoval volné, užité a drobné grafice, ilustraci, typografii, karikatuře, výtvarné kritice a scénografii. Byl těsně svázán s meziválečnými avantgardními proudy a ve svých úpravách uplatňoval výrazový repertoár „nové typografie“, přesto má jeho typografická tvorba spíše klasicistní charakter. Muzikovou nejvýznamnější teoretickou prací je dvousvazkové monumentální dílo Krásné písmo ve vývoji latinky (1958, 1963), které bylo vydáno i v německém překladu (Die schöne Schrift, 1965).
Jaroslav Seifert, se loučí a vzpomíná na svého celoživotního přítele těmito slovy:
…A tak člověk, kterému leží na srdci otázka, jež je společnou věcí nejen malířů, básníků a filosofů, nýbrž všech, kdo se neženou jen za penězi a poctami a mocí, je v pokušení chopit se této jediné splněné naděje a udělat z ní příklad. Připomínat, nabádat, opakovat, zapřísahat! Hle to je cesta! Toto je cesta ke splnění Tvé naděje. U Tebe toto hledání bylo hloubavé, úsilovné, soustředěné. S vnitřní kázní a kritičností a zároveň s velkolepou výtvarnou fantazií. Odříkavé, nehalasné, pokorné.
Jaké štěstí bylo jít s Tebou Tvou velikou a strmou cestou z ticha zátiší k Malému a Velkému snu a k Tvým nezapomenutelným Ostrovům. Nebylo možné nejít. Síla Tvé fantazie nutila k cestě, která byla vroubena jakoby znameními divukrásných přeludů. Šel jsi za svým viděním a nespěchal jsi. Věděl jsi, kam jdeš. Viděli jsme svítit Tvá okna na větvích stromů. Tvá gesta byla vždycky uměrná a byla menší a menší, protože jich nebylo potřebí. Prošel jsi těsnou branou, za níž se vynořovaly Tvé nové a nové obrazy. Jako blesky světel ve tmě a jako zádumčivý stín v oslňujici záři. Nenechával jsi odpočinout našim očím a naši zvědavost i úžas podpaloval jsi neustále svou neúnavnou fantazií…[5]
Výstavy
Muzikovy obrazy a kresby jsou zastoupeny v mnoha českých a mezinárodních galeriích, včetně Centre Pompidou v Paříži. V Československu začal vystavovat v roce 1922.
1968 – Obsessions et Visions, Gallery André François Petit, Paříž[7] Vystavoval společně s Giorgio de Chirico, Max Ernstem, Salvadorem Dali, René Magrittem a ostatními.
1969 – Surrealism in Europe, Baukunst Gallery, Kolín nad R., Německo
1969 – “Phases”, Musee d’Ixelles, Brusel, Belgie
Mezinárodní samostatné výstavy
1965 – Galleria del Naviglio, Milano, Italie
1965 – Galleria del Cavallino, Benátky, Italie
1967 – Galerie Maya, Brusel, Belgie
1971 – Lambert Monet Art Gallery, Ženeva, Švýcarsko
↑Tetiva, Vlastimil a Koubská, Vlasta. František Muzika. [s.l.]: Gallery Praha, 2012. ISBN978-80-86990-14-9. S. 267.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Archiv Národní galerie Praha, Praha, Česká republika
↑Obsessions et Visions (exhibit catalog). 122, bd Haussmann, Paris 8e: Galerie André François Petit, 1968.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcPamátník národního písemnictví Praha, Praha, Česká republika
Literatura
MUZIKA, František. Krásné písmo ve vývoji latinky (i. a II. díl), 1476 s., Nakl. Paseka, 2005, ISBN80-7185-740-8
PAVLIŇÁK, Petr (ed.). Slovník českých a slovenských výtvarných umělců A–Z. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2010.
ŠMEJKAL, František. František Muzika. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 240 s.
František Muzika, Tetiva V, Koubská V, 2012, monografie 472 s., vyd. Gallery, Praha ve spolupráci s AJG Hluboká n/V a Národním muzeem, ISBN978-80-86990-14-9
ANDĚL, Jaroslav. Umění pro všechny smysly : meziválečná avantgarda v Československu. Praha: Národní galerie, 1993. ISBN80-7035-056-3.
BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 164, 166, 170, 210.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002. Ostrava 2002. IX. Ml-Nou, s. 145-147.