Frances Tiafoe

Frances Tiafoe
Frances Tiafoe na US Open 2022
Frances Tiafoe na US Open 2022
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození20. ledna 1998 (26 let)
Místo narozeníHyattsville, Maryland,
Spojené státy americké[1]
BydlištěOrlando, Florida,
Spojené státy americké[1]
Výška188 cm[1]
Hmotnost77 kg[1]
Profesionál od2015[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek11 759 166 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů210–191
Tituly3 ATP, 6 challengerů, 1 Futures
Nejvyšší umístění10. místo (19. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2019)
French Open3. kolo (2023)
Wimbledon4. kolo (2022)
US Opensemifinále (2022, 2024)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů30–52
Nejvyšší umístění160. místo (1. listopadu 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021)
French Open2. kolo (2021, 2022)
Wimbledon1. kolo (2017, 2018)
US Open2. kolo (2014)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2018)
Hopman Cupzákladní skupina (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240904a4. září 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frances Tiafoe (* 20. ledna 1998 Hyattsville, Maryland) je americký profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři singlové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2023 na 10. místě a ve čtyřhře v listopadu 2021 na 160. místě. Od července 2024 jej trénuje krajan David Witt, dlouholetý kouč Venus Williamsové.[3] Dříve tuto roli plnili Nicolás Todero, Robby Ginepri, Jihoafričan Wayne Ferreira a mezi lednem a dubnem 2024 Argentinec Diego Moyano.[4][5][1] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v dubnu 2014, kdy mu patřila 2. příčka.

V patnácti letech se stal historicky nejmladším vítězem dvouhry juniorů floridského Orange Bowlu po výhře nad Kozlovem.[1][6] Jako 17letý obdržel divokou kartu do dvouhry French Open 2015, čímž se stal nejmladším Američanem v hlavní soutěži od Michaela Changa a roku 1989. Stal se také juniorským mistrem Spojených států a v teenagerovském věku vyhrál čtyři challengery.

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2018 semifinálem Světové skupiny proti Chorvatsku, v němž prohrál dvouhry s Marinem Čilićem i Bornou Ćorićem. Američané odešli poraženi 2:3 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 1–5 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[7]

Spojené státy americké reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde v mužské dvouhře prohrál ve druhém kole s třetím nasazeným Řekem Stefanosem Tsitsipasem. Do mužské čtyřhry nastoupil s Rajeevem Ramem. Soutěž opustili ve druhé fázi po prohře s pozdějšími stříbrnými medailisty Marinem Čilićem a Ivanem Dodigem z Chorvatska.

Soukromý život

Narodil se roku 1998 v marylandském Hyattsville do rodiny Francese[8] a Alphiny Tiafoeových, kteří na americký kontinent imigrovali ze Sierry Leone. Má dvojče Franklina Tiafoea. V roce 1999 se jejich otec stal pomocným dělníkem na stavbě nového juniorského tenisového centra v College Parku, v němž později pracoval na pozici správce areálu. Frances Tiafoe pak jako tříletý začal v daném centru s tenisem.[1][9]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červnu 2013, když na turnaj ve floridském Innisbrooku obdrželi s Thomasem Mayronnem divokou kartu do čtyřhry. V úvodním kole podlehli krajanům Dadamovi a Buchananovi.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl po sérii pěti finálových porážek z kanadského Granby s dotací 100 tisíc dolarů, kde v srpnu 2016 přehrál ve finále salvadorského hráče Marcela Arévala. Výkonnostní růst zaznamenal během sezóny 2015, jíž zahájil na 1 136. místě, aby se v průběhu roku posunul téměř o 1 000 pozic výše. V závěru roku figuroval na 180. místě. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 10. října 2016 po challengerovém titulu ve Stocktonu, když se na žebříčku ATP posunul ze 117. na 100. příčku.[1][2]

V kvalifikacích okruhu ATP World Tour debutoval na červencovém BB&T Atlanta Open 2014. Ve druhém kole podlehl Novozélanďanovi Michaelu Venusovi.[1] Debut v hlavní soutěži zaznamenal o týden později na washingtonském Citi Open 2014, kde mu organizátoři udělili divokou kartu. Na úvod nestačil na ruského hráče Jevgenije Donského. Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl jako postoupivší kvalifikant během srpnového Winston-Salem Open 2015 po vyřazení Australana Jamese Duckwortha. Po ztrátě úvodní sady získal zbylé dvě v tiebreacích. Následně odešel poražen od šestého nasazeného Brazilce Thomaze Bellucciho.[1][2]

Tiafoe ve Wimbledonu 2017

V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na březnovém BNP Paribas Open 2016 v Indian Wells, kam obdržel divokou kartu. Po vítězství nad krajanem Taylorem Fritzem jej vyřadil pozdější belgický semifinalista David Goffin. Během Miami Open 2017 v Key Biscayne pak jako kvalifikant prošel do druhé fáze přes Konstantina Kravčuka, aby mu vzápětí stopku vystavil pozdější vítěz Roger Federer. Z letního Mastersu Western & Southern Open 2017 v Cincinnati si odvezl první výhru nad hráčem elitní světové desítky, když ve druhém kole vyřadil světovou sedmičku Alexandra Zvereva z Německa. V dalším kole jej zastavil Američan John Isner.[1][2]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na houstonském U.S. Men's Clay Court Championships 2017 poté, co mu byla s Němcem Dustinem Brownem udělena divoká karta do čtyřhry. Ve finále však odešli poraženi od čtvrtého nasazeného chilsko-argentinského páru Julio Peralta a Horacio Zeballos.[10][1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu US Open 2014. S krajanem Michaelem Mmohem na úvod vyřadili Víctora Estrellu Burgose s Teimurazem Gabašvilim, aby v další fázi nenašli recept na Scotta Lipského a Rajeeva Rama. V sedmnácti letech pak obdržel divokou kartu do mužské dvouhry French Open 2015, v níž jej hladce vyřadil Martin Kližan. Na US Open 2016 ztratil v prvním kole dvousetové vedení nad Johnem Isnerem.[1][2]

Tým světa reprezentoval na premiérovém ročníku Laver Cupu 2017 v Praze, kde odehrál historicky první utkání týmové soutěže proti Marinu Čilići. Chorvat jej zdolal po zisku obou tiebreaků.[11] Výběr světa pak Evropě celkově podlehl 9:15 na zápasy.

Debutovou trofej z okruhu ATP Tour vybojoval ve 20 letech na únorovém Delray Beach Open 2018, kde ve finále zdolal 28letého Němce Petera Gojowczyka po dvousetovém průběhu. Poprvé si na túře ATP zahrál také semifinále, když na cestě do závěrečného duelu zdolal druhého nasazeného Argentince Juana Martína del Potra i semifinalistu Australian Open 2018 Čong Hjona.[12] Druhý titul si odvezl z antukového U.S. Men's Clay Court Championships 2023 v Houstonu. Turnajem prošel bez ztráty setu. Ve finále přehrál argentinskou turnajovou osmičku Tomáse Martína Etcheverryho po dvou zvládnutých tiebreacích. Po skončení se posunul na nové kariérní maximum, 11. příčku žebříčku.[13] Potřetí triumfoval na travnatém BOSS Open 2023 ve Stuttgartu. Ve druhém kole přehrál Jiřího Lehečku, poté turnajovou šestku Lorenza Musettiho a v semifinále maďarského kvalifikanta Mártona Fucsovicse. V závěrečném utkání zdolal Němce Jana-Lennarda Struffa po třísetové bitvě. V závěrečném tiebreaku za stavu míčů 6:7 odvrátil mečbol. Bodový zisk jej ve 25 letech poprvé posunul do první světové desítky, jíž uzavíral.[14]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1)
ATP Tour 500 (0–2 D)
ATP Tour 250 (3–3 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 9 (3–6)

Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 25. února 2018 Delray Beach, Spojené státy ATP 250 tvrdý Německo Peter Gojowczyk 6–1, 6–4
Finalista 1. 6. května 2018 Estoril, Portugalsko ATP 250 antuka Portugalsko João Sousa 4–6, 4–6
Finalista 2. 31. října 2021 Vídeň, Rakousko ATP 500 tvrdý (h) Německo Alexander Zverev 5–7, 4–6
Finalista 3. 1. května 2022 Estoril, Portugalsko ATP 250 antuka Argentina Sebastián Báez 3–6, 2–6
Finalista 4. 9. října 2022 Tokio, Japonsko ATP 500 tvrdý USA Taylor Fritz 6–7(3–7), 6–7(2–7)
Vítěz 2. 9. dubna 2023 Houston, Spojené státy ATP 250 antuka Argentina Tomás Martín Etcheverry 7–6(7–1), 7–6(8–6)
Vítěz 3. 18. června 2023 Stuttgart, Německo ATP 250 tráva Německo Jan-Lennard Struff 4–6, 7–6(7–1), 7–6(10–8)
Finalista 5. 7. dubna 2024 Houston, Spojené státy ATP 250 antuka USA Ben Shelton 5–7, 6–4, 3–6
Finalista 6. 19. srpna 2024 Cincinnati, Spojené státy ATP 1000 tvrdý Itálie Jannik Sinner 6–7(4–7), 2–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 16. dubna 2017 Houston, Spojené státy ATP 250 antuka Německo Dustin Brown Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos 		6–4, 5–7, [6–10]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (6–5 D)
Futures (1–2 D; 0–2 Č)

Dvouhra: 14 (7–7)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20150125a25. ledna 2015 Weston, Spojené státy antuka Monako Benjamin Balleret 5–7, 4–6
Vítěz 1. 20150322a22. března 2015 Bakersfield, Spojené státy tvrdý Francie Maxime Tabatruong 6–1, 6–2
Finalista 2. 20150329a29. března 2015 Calabasas, Spojené státy tvrdý USA Dennis Novikov 6–7(4–7), 6–7(6–8)
Finalista 1. 20150503a3. května 2015 Tallahassee, Spojené státy antuka Argentina Facundo Argüello 6–2, 6–7(5–7), 4–6
Finalista 2. 20151115a15. listopadu 2015 Knoxville, Spojené státy tvrdý (h) Spojené království Dan Evans 7–5, 1–6, 3–6
Finalista 3. 20160430a30. dubna 2016 Tallahassee, Spojené státy antuka Francie Quentin Halys 7–6(8–6), 4–6, 2–6
Finalista 4. 20160709a9. července 2016 Winnetka, Spojené státy tvrdý Japonsko Jošihito Nišioka 3–6, 2–6
Finalista 5. 20160731a31. července 2016 Lexington, Spojené státy tvrdý USA Ernesto Escobedo 2–6, 7–6(8–6), 6–7(3–7)
Vítěz 1. 20160807a7. srpna 2016 Granby, Kanada tvrdý Salvador Marcelo Arévalo 6–1, 6–1
Vítěz 2. 20161009a9. října 2016 Stockton, Spojené státy tvrdý USA Noah Rubin 6–4, 6–2
Vítěz 3. 20170423a23. dubna 2017 Sarasota, Spojené státy antuka USA Tennys Sandgren 6–3, 6–4
Vítěz 4. 20170514a14. května 2017 Aix-en-Provence, Francie antuka Francie Jérémy Chardy 6–3, 4–6, 7–6(7–5)
Vítěz 6. říjen 2020 Parma, Itálie antuka Itálie Salvatore Caruso 6–3, 3–6, 6–4
Vítěz 7. červen 2021 Nottingham, Velká Británie tráva USA Denis Kudla 6–1, 6–3

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 20140119a19. ledna 2014 Sunrise, Spojené státy antuka USA William Blumberg Čínská Tchaj-pej Jason Jung
USA Evan King 		7–6(7–4), 4–6, [6–10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frances Tiafoe na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Frances Tiafoe na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240411a11. dubna 2024
  2. ↑ a b c d e f g Frances Tiafoe na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240411a11. dubna 2024
  3. ↑ Tiafoe with new coach in David Witt, confident after Wimbledon. The Grandstand [online]. 2024-07-25 [cit. 2024-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Frances Tiafoe parts ways with Wayne Ferreira, hires Diego Moyano as coach. www.tennis.com [online]. 2023-12-22 [cit. 2023-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Frances Tiafoe & coach Diego Moyano split. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-12 [cit. 2024-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Tiafoe outlasts Kozlov in all-American Orange Bowl final [online]. [cit. 2017-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Frances Tiafoe na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240411a11. dubna 2024
  8. ↑ An improbable tennis prodigy. The Washington Post [online]. Vero Beach, Fla.: 2014-05-17 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Trevor Pryce. Growing Up With a Home Advantage. The New York Times [online]. 2012-05-23 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Matías Alarcón. Peralta y Zeballos se coronan en el ATP de Houston [online]. Latercera, 2017-04-16 [cit. 2017-04-17]. Dostupné online. (španělsky) 
  11. ↑ Laver Cup 2017: Day 1, Singles - Match 1 [online]. Laver Cup [cit. 2017-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Dvacetiletý Tiafoe si v Delray Beach došel až pro první titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-02-26 [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ Frances Tiafoe Thrills Home Crowd With Houston Title Triumph. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-10 [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Frances Tiafoe Saves 1 Championship Point, Reigns In Stuttgart. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-06-18 [cit. 2023-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!