François de la Chaise se narodil na zámku Aix v Aix-la-Fayette, Puy-de-Dôme, Auvergne, jako syn Georgese d'Aix, seigneura de La Chaise, a Renée de Rochefort.
Z matčiny strany byl prasynovcem Pierra Cotona, zpovědníka Jindřicha IV. Stal se novicem Tovaryšstva Ježíšova ještě před dokončením studií v Lyonu. Tam po složení závěrečných slibů přednášel filozofii studentům přitahovaným jeho slávou ze všech částí Francie.
S pádem Madame de Montespan a vládou Madame de Maintenon došlo k výraznému posílení jeho vlivu na krále. Tajný sňatek mezi Ludvíkem XIV. a Madame de Maintenon byl uzavřen za jeho přítomnosti ve Versailles. Následné ochlazení vztahů mezi ním a madame de Maintenon pravděpodobně nebylo následkem toho, že otec La Chaise trval na udržení sňatku v tajnosti. Během dlouhého sporu o nadvládu nad galikánskou církví mezi Ludvíkem XIV. a Inocentem XI. podporoval otec de la Chaise králův názor, i když využíval svého vlivu v Římě ke smírčímu jednání s papežskými úřady. Z velké části byl odpovědný za odvolání ediktu nantského.
Snažil se mírnit horlivost Ludvíka XIV. proti jansenistům a dokonce i jeho odpůrce vévoda de Saint-Simon jej chválí za jeho humánní a čestnou povahu. Otec de la Chaise měl trvalou náklonnost k arcibiskupovi Fénelonovi, která zůstala nezměněna ani po vydání papežské buly, která jansenismus odsoudila.
Navzdory svému stáří pokračoval ve svých povinnostech zpovědníka Ludvíka XIV. až do konce svého dlouhého života.
Dědictví
Jméno otce de la Chaise se spojilo s domem a pozemkem kolem domu, kde žil, tehdy ještě za hranicemi Paříže. V roce 1804 zde Napoleon zřídil hřbitov – známý hřbitov Père Lachaise (doslova „Hřbitov Otce la Chaise“). Jeho jméno tak stále v Paříži rezonuje.
Tento článek obsahuje text z dostupné veřejné publikace: Chrishol, Hugh, ed. (1911). "La Chaise, François de". Encyclopædia Britannice. Vol. 16 (11th ed.). Cambridge University Press.
Ott, Michael (1910). "François dAix de la Chaise". In Herbermann, Charles (ed). Catholic Encyclopedia. Vol. 8. New York: Robert Appleton Company
Régis Chantelauze, Le Père de la Chaize. Etudes d'histoire religieuse (Paris and Lyon, 1859).
