Nejstaršími dochovanými fotografickými pohledy na Singapur jako britskou kolonjii jsou daguerrotypie francouzského fotografa Julese Itiera z roku 1844 Boat Quay a Singapore River z hory Government Hill.[3] V 19. století byla vedle japonských a čínských fotografických studií založena prominentní studia příchozími ze zahraničí, jako byli August Sachtler, Gustav Richard Lambert nebo John Thomson.[1] Přítomnost fotografických studií dále formovala procesy tvorby obrazu a způsob, jakým byl Singapur reprezentován.[1] Pohledy Augusta Sachtlera & Co. byly pořízeny na Singapuru 20 let po Itierově daguerrotypii, což ilustruje ve fotografii velký pokrok.[3]
Na konci 19. století a na počátku 20. století komerční fotografická studia produkovala fotografie místních obyvatel reprezentujících různá etnika a vytvářela vizuální konvence spojené s těmito identitami.[1] Oblíbené byly také fotografie zachycující různé profese jako jsou kramáři nebo holiči.[1] Zatímco některé fotografie byly pořízeny na zakázku, některé byly sériově vyráběny podle požadavků trhu.[1]
Piktorialismus a salonní fotografie (50.–60. léta 20. století)
V Singapuru znamenalo fotografické hnutí piktorialismu počátky moderní praxe fotografie jako plně sebevědomé umělecké formy.[4] Zatímco dřívější piktorialistické fotografy v Evropě a Severní Americe vedla touha po uznání fotografie jako umění, singapurští fotografové nečelili stejnému tlaku legitimizovat fotografii jako umění.[4] Byla to Singapurská umělecká společnost, která v roce 1950 uspořádala první fotografický salon, což znamenalo, že fotografie byly již zvažovány v kontextu „umění“.[4] Umělecká společnost měla také „Fotografickou skupinu“, která prezentovala výstavy a předkládala tisky do různých salonů.[4] V Singapuru byla fotografie pravidelně vystavována vedle obrazů na výstavách již v roce 1951.[4]
Tento nedostatek napětí mezi malbou a fotografií znamenal, že singapurští fotografové byli mnohem otevřenější vůči různým fotografickým stylům.[4] Piktorialismus v Singapuru je tak viděn jako „prosazení individuálního vyjádření, které se projevilo jako zřetelný pluralismus stylů a námětů“, s důrazem na „výraz a krásu“.[4]
Singapore Camera Club byl založen v roce 1950 a v roce 1953 inicioval výstavu Pan-Malayan Photographic Exhibition.[4] Klub byl později přejmenován na Fotografickou společnost Singapuru (PSS) a převzal organizaci Otevřené fotografické výstavy, v roce 1957 ji přejmenoval na Singapurský mezinárodní salon a zvětšil svou velikost a pověst.[4]
Některé postupy piktorialistické fotografie v té době sahají od zmanipulovaných fotomontáží od Lee Lima (který vlastnil fotografické studio v Tiong Bahru) a Tang Yao Xun; na „přímé“ realistické fotografie Wu Peng Senga a Yip Cheong Fun.[4] V tomto období byli také aktivní fotografové jako Lee Sow Lim, Lim Kwong Ling nebo Chua Tiag Ming.[5][6]
Piktorialistická fotografie v Singapuru se často překrývala se studiovou a komerční fotografií, přičemž odborníci z praxe jako známý piktorialistický fotograf Chua Soo Bin fotografovali reklamní kampaně a Tan Siong Teng pracoval jako fotograf pro čínské noviny Nanyang Siang Pau.[4] Mezi další příklady patří piktorialistický fotograf Tan Lip Seng, který byl lékařským fotografem v National University of Singapore Hospital, a Foo Tee Jun, který fotografoval zpěváky v Life Records a později se stal fotografem pro ministerstvo životního prostředí.[4]
↑ abcdefgCAI, Heng. Siapa Nama Kamu? Art in Singapore Since the 19th Century. Singapore: National Gallery Singapore, 2015. ISBN9789811405570.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TOH, Charmaine. Siapa Nama Kamu? Art in Singapore Since the 19th Century. Redakce Low Sze Wee. [s.l.]: National Gallery Singapore, 2015. ISBN9789810973841.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abLIU, Gretchen. Singapore: A Pictorial History, 1819–2000. Singapore: Archipelago Press in association with the National Heritage Board, 1999. ISBN981301881X. S. 18–89.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcdefghijklTOH, Charmaine. Project MUSE. Pictorialism and Modernity in Singapore, 1950–60. Southeast of Now: Directions in Contemporary and Modern Art in Asia. October 2018, s. 9–31. Dostupné online. DOI10.1353/sen.2018.0013. S2CID192678258.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑All you need to know about National Gallery Singapore's first virtual-only exhibition [online]. 7 April 2021 [cit. 2020-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 April 2021.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Solitude by Chua Tiag Ming [online]. 3 April 2020 [cit. 2022-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 July 2022.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
_from_group_of_20_cartes-de-visite_portraits,_c._1860s,_10.2_x_6.2_cm,_Collection_of_National_Museum_of_Singapore.png)
