Fotografie Súdánu se vztahuje k historickým i současným fotografiím pořízeným v kulturní historii dnešní Súdánské republiky. K súdánské fotografii se řadí fotografie pořízené na území dnešního Jižního Súdánu, v bývalém Anglo-egyptském Súdánu a některé z nejstarších fotografií z 60. let 19. století vytvořených během turecko-egyptské nadvlády. Stejně jako v jiných zemích, i v Súdánu během 20. století rostl význam fotografie ve sdělovacích prostředcích a rozmach zažila i amatérská fotografie, což ve výsledku vedlo k širší fotografické dokumentaci, která pokračuje i po roce 2000. Ve 21. století prošla súdánská fotografie důležitými změnami, a to zejména díky digitální fotografii a distribuci fotografie prostřednictvím sociálních médií a internetu.[1]
V počátečním období súdánské fotografie na přelomu 19. a 20. století stáli za súdánskými fotkami i filmy zahraniční fotografové,[2] avšak od 50. let 20. století se začali prosazovat i místní fotografové jako Gadalla Gubara[3] nebo Rashid Mahdi.[4][5] V roce 2017 Súdánský historický fotografický archiv v Chartúmu začal budovat vizuální inventář každodenního života od nezávislosti Súdánu v roce 1956 až do začátku 80. let.[6] Jak dokumentuje rozsáhlá výstava Umělecká nadace v ŠardžáUtváření moderního uměleckého hnutí v Súdánu (The Making of the Modern Art Movement in Sudan), toto období zahrnuje i Gubaru a Mahdiho jako umělecké fotografy během plodného období moderního umění v zemi.
Od konce druhé světové války vzešly ve známost fotografické příběhy venkovských etnických skupin v jižním Súdánu, které se proslavily v historii súdánské fotografie. Tyto fotografické příběhy vytvářeli fotografové cestující kolem světa, jako byl britský fotoreportérGeorge Rodger, německá filmařka Leni Riefenstahlová nebo fotograf Sebastião Salgado z Brazílie.[pozn. 1] V poslední době vývoj v oblasti cestovního ruchu, celosvětová poptávka po fotografiích v hromadných sdělovacích prostředcích a v digitálních médiích 21. století umožnila rostoucímu počtu súdánských a zahraničních fotografů pečlivě sledovat a zaznamenávat život v Súdánu.
Nejstarší existující fotografie v Súdánu byly pořízeny v sedmdesátých letech 19. století britskými, rakouskými, francouzskými nebo jinými zahraničními fotografy a sloužily jako dokumenty o životě v Africe. Digitální sbírky Veřejné knihovny v New Yorku mimo jiné obsahují řadu takových raných fotografií pořízených v Súdánu.[7] Archiv několika tisíc fotografií, pořízených převážně britskými úředníky a návštěvníky v letech 1899 až 1950, je uložen v súdánském archivu na Durhamské univerzitě ve Velké Británii.[pozn. 2] Stejná univerzita také obsahuje několik dalších archivů britských koloniálních důstojníků, včetně fotografií z různých měst a oblastí Súdánu, s online katalogem.[8]
Po svých cestách do Horního Egypta, východního Súdánu a Etiopie v roce 1847–1848 francouzský fotograf a autor vědeckých a etnografických publikací Pierre Trémaux[9] publikoval druhý díl Voyage en Éthiopie, au Soudan Oriental et dans la Nigritie, věnované Súdánu v roce 1862, včetně výtisků z jeho fotografií lidí z Darfuru, Sennaru nebo pohoří Núba.[10]
Fotografická kamera připevněná na drakovi, kterou provozoval britský archeolog Henry Wellcome, 1912–1913
V 80. letech 19. století vydal rakouskýprůzkumník a fotograf Richard Buchta několik knih v němčině o svých cestách po Nilu, včetně velkého množství portrétních fotografií etnik v jižním Súdánu. Na přelomu let 1884/1885 zdokumentoval italsko-britský fotograf Felice Beato neúspěšnou nilskou výpravu britské armády, která přišla na pomoc generálmajoroviCharlesi Georgi Gordonovi v Chartúmu, který byl obklíčen mahdistickými silami. Po krátkém Mahdistově státu poskytlo angloegyptské dobytí Súdánu nové příležitosti pro fotografie britských vojenských nebo jiných úředníků. V té době byla raná technologie fotografování extrémně obtížná a nákladná, protože se používaly velkoformátové fotoaparáty a skleněné desky.[pozn. 3]
Anglo-egyptské znovudobývání Súdánu v letech 1896–1898 zdokumentoval válečný zpravodaj Francis Gregson. Fotografoval jak postup britských jednotek, tak vítězství jednotek Horatia Kitchenera nad mahdistickými silami ve svém albu Khartoum 1898 s 232 stříbro-želatinovými fotografiemi.[11] Mezi dalšími fotografiemi poražených Súdánců je například snímek velitele v bitvě u Atbary, Emira Mahmúda, jako válečného zajatce.[12]
Kritické ocenění těchto raných nesúdánských fotografů a zájmu jejich klientů o exotické obrazy Súdánu vyjadřuje následující citát dánské výzkumné pracovnice Elsy Yvanezové:
V Súdánu pořídili britští občané mnoho fotografií zveřejněných v Chartúmu a jinde během angloegyptského kondominia (1899–1956). Jako tisíce dalších Evropanů prostřednictvím koloniálních říší Britové nasměrovali své objektivy na „typické scény“ súdánského života: trhy pod širým nebem, výhledy na Nil, rybářské scény, divokou a přirozenou krajinu a především samotné Súdánce. Mnoho z těchto fotografií bylo poté upraveno jako pohlednice (zejména společností Gordon Stationary and Bookstores v Chartúmu). Tyto obrázky, které putují koloniemi, Evropou a Amerikou, tvoří evokující, exotický a fascinující portrét súdánského lidu.[14]
Elsa Yvanezová, Sudanese Clothing Through the Modern Lens
Etnografické fotografie Huga Bernatzika
V roce 1927 cestoval rakouský fotograf a cestopisec Hugo Bernatzik lodí a vlastním automobilem do jižního Súdánu. Vrátil se s 1400 fotografiemi a 30 000 stopami filmového materiálu[15] a své dojmy a etnografické snímky lidí kmene Šilluků, Nuerů a Núba publikoval v roce 1930 v populárním cestopisu, nejprve v němčině a později v angličtině s názvem Gari Gari: The Call of the African Wilderness (1936). Exotické obrazy a popisy etnického života v odlehlých oblastech jižního Súdánu se tak dostaly do povědomí evropského publika a později je následovaly fotopříběhy George Rodgera a Leni Riefenstahlové.[16]
George Roger a jeho fotopříběhy Núby a Latuky
Profesionálním západním fotoreportérem, který se zajímal o tradiční životní styl v Africe, byl George Rodger, zakládající člen agentury Magnum Photos.[17] Jeho fotografie původních obyvatel pohoří Núba v súdánské provincii Kordofán a Latuka a dalších kmenů v jižním Súdánu z roku 1948 a 1949 nazval editor knihy Núba a Latuka. Barevné fotografie[18] „některé z historicky nejdůležitějších a nejvlivnějších snímků pořízených v subsaharské Africe během dvacátého století“. Jak napsal Rodger o několik let později: „Když jsme opouštěli pohoří Núba, vzali jsme si s sebou pouze vzpomínky na lidi... mnohem pohostinnější, rytířštější a laskavější než mnozí z nás, kteří žijeme v „temnotě“ na kontinentech mimo Afriku.“[19] V roce 1951 publikoval Rodger svou fotografickou esej v časopisu National Geographic.[20] Jeho snímky později přiměly kontroverzní německou fotografku a filmařku Leni Riefenstahlovou k tomu, aby odcestovala do pohoří Núba a pořídila tam své vlastní fotografické příběhy o domorodých obyvatelích.[21]
První súdánští fotografové
Pokud bylo zdokumentováno, jedním z prvních profesionálních súdánských fotografů a filmových kameramanů byl Gadalla Gubara, průkopník kina v Súdánu a v Africe.[22][23] Během druhé světové války a po ní natáčel a fotografoval mnoho současných událostí, jednou z nich bylo vztyčení súdánské vlajky v Den nezávislosti.[24][pozn. 6] Dalším raně súdánským fotografem byl fotograf samouk Rashid Mahdi.[pozn. 7][25] Francouzský fotograf Claude Iverné, který sám vytvořil fotografické příběhy v Súdánu,[26][27] nazval Rashida Mahdiho „rozhodně nejsofistikovanějším a jedním z hlavních afrických fotografů 20. století“. Na své internetové stránce, která představuje kolekci asi 12 000 digitalizovaných obrázků od roku 1890 až dosud,[28] Iverné publikoval mnoho fotografií Rashida Mahdiho, a to jak z Mahdiho vlastní sbírky, tak z Musée du quai Branly v Paříži.[29] Ve svém článku An Outline History of Photography in Africa to ca 1940 zaznamenali autoři David Killingray a Andrew Roberts významnou změnu zastoupení na fotografiích Afričanů ve městech během 30. let, kdy je nazývali obrázky lidí, nikoli „domorodců“.[30]Ala Kheir je jeden ze zakladatelů skupiny Sudanese Photographers Group v Chartúmu v roce 2009, pořádá mezinárodní výstavy fotografií a školení pro fotografy v Africe. Mimo jiné fotografoval lidi žijící na předměstí Chartúmu a trpící „zanedbanými tropickými nemocemi“, mezi které patří lepra, spavá nemoc a říční slepota.
Archiv historické fotografie Súdánu – dokumentující sociální změny
Při nedávném pokusu o sběr a publikování historických fotografií zahájil Súdánský archiv historické fotografie na katedře historie Univerzity v Chartúmu v roce 2017 budování knihovny obrazů o súdánské historii od poloviny 20. století. Podle internetové stránky archivu „tato knihovna obsahuje obrázky a knihy, které zobrazují všechny části súdánské historie od 50. a 60. let, včetně počátků Chartúmské univerzity, náboženských aktivit řádů súdánských súfijů, významných politiků, hudebníků, sportovců a každodenního života.“ Tyto fotografie jsou přístupné jak na oddělení, tak online.[6]
Zlaté roky fotografie 1950–1990
Fouad Hamza Tibin: Mladá súdánská žena, 1975
Roky před nezávislostí Súdánu v roce 1956 a až do 80. let byly popsány jako plodné období kulturního života v Súdánu, „včetně literatury, hudby a divadla až po vizuální a divadelní umění“.[31] Mnoho súdánských fotografů této důležité éry je prezentováno v angličtině krátkým životopisem a obrázky na francouzském webu Elnour[32] jako jsou Abbas Habib Allah, Ahmed Omar Addow, Djoua, Fouad Hamza Tibin,[33] Mohamed Yahia Issa,[34] Madani A. A. Gahory, Mohamed Abdarassul, Amin Rashid, Mohamed Adam Anagha, Omar Yahia Barram, Osman Hamid Khalifa, Richard Lokiden Wani nebo Shogui. Fotografie Gadalláha Gubary a Rashida Mahdiho byly také zahrnuty do komplexní výstavy v Sharjah Art Foundation na téma The Making of the Modern Art Movement in Sudan v roce 2017.[5]
Na šestém Africkém fotografickém setkání v roce 2005 v Bamaku v Mali byl Súdán představen širokou škálou fotografií z let 1935 až 2002, i když až do tohoto okamžiku to byla z fotografického hlediska spíše „zapomenutá země“.[35]
Riefenstahlová a její lidé z Nuby
Na základě několika cest do pohoří Núba v 60. a 70. letech, když jí bylo více než šedesát let, byly v roce 1974 vydány fotoknihy německé fotografky Leni Riefenstahlové obsahující celkem 126 barevných obrazů obyvatel Nuby v tradičním prostředí, jako Die Nuba (Poslední z Nuby) a Die Nuba von Kau (Lidé z Kau). U některých svých fotografií a filmových scén se Riefenstahl spoléhala na súdánského kameramana Gadallu Gubaru, který ji doprovázel do pohoří Nuba.[36] Obě fotoknihy se staly mezinárodními bestsellery a přitahovaly velkou pozornost k archaickému životnímu stylu těchto kmenů v obtížně přístupných oblastech Súdánu.[37] Snad nejznámější kritická reakce na fotografii Riefenstahlové z Nuby pocházela od americké intelektuálky Susan Sontagové. Na základě Riefenstahlové dřívější fascinace silnými a zdravými lidmi a jejích propagandistických filmů pro vládu nacistického Německa ve 20. a 30. letech Sontagová podrobně zkoumala „fašistickou estetiku“ těchto fotoknih ve své eseji Fascinující fašismus. Při psaní v New York Review of Books v roce 1975 uvedla: „Fašistická dramaturgie se soustředí na orgiastické transakce mezi mocnými silami a jejich loutkami“. K tomuto druhu kritiky pohledu a interpretace archaického afrického životního stylu cizince se připojila její sbírka esejů O fotografii, kde Sontagová tvrdí, že šíření fotografických obrazů začalo vytvářet „chronický voyeurský vztah“ veřejnosti.[38]
Cestovní fotografie a fotožurnalistika
Letecký pohled na Núbijské pyramidy v Meroe, foto: B. N. Chagny, 2001UNHCR pomáhá uprchlíkům v Jižním Súdánu, neznámý fotograf, 2012
Se vzestupem barevné fotografie, takzvaných coffee table books a ilustrovaných časopisů se specializací na bohaté fotografické eseje a mezinárodní cestovní ruch, se vyvinuly různé styly dokumentární fotografie, včetně fotografických příběhů o historickém dědictví Súdánu, jako jsou Núbijské pyramidy.[39] Široký zájem a sociální dopady cestovní fotografie se nevztahují pouze na profesionální fotografy, ale stále více na turisty a jejich soukromé amatérské fotografie.[40] Nárůst počtu turistů, kteří spíše fotografují, než aby skutečně sledovali nebo komunikovali se svými cestovními cíli, také vyvolal kritiku neetického chování fotografů, zejména pokud jde o fotografování v nezápadních zemích a vytváření „exotických vizí“ cizí kultury.[41] Súdán, který je jednou z méně navštěvovaných, ale „exotičtějších“ destinací, není výjimkou.[pozn. 8]
Poté, co od 70. let 20. století vizuálně dokumentovali kulturu obyvatel Dinky v Jižním Súdánu, si americké fotografky Carol Beckwithová a Angela Fisherová získaly pověst díky svým esteticky vytvořeným obrazům starodávných způsobů chovu dobytka. Jejich fotografická esej je rozsáhle prezentována online na webu Google Arts & Culture a poskytuje divákům po celém světě umělecký dojem z Jižního Súdánu.[42] Podobné fotografie Dinky a jejich skotu jsou také součástí dobře známých obrazů archaického životního stylu ve východní Africe brazilského fotografa Sebastião Salgada.[43]
Jelikož mnoho lidí v některých oblastech Súdánu trpí nuceným vysídlením, občanskou válkou nebo obchodováním s lidmi, pravidelně o tom informují i novináři svými fotografiemi a jsou publikovány ve zbytku světa. Oddělení pro styk s veřejností velkých agentur OSN, jako je UNMIS, Mise OSN v Súdánu pro udržení míru, WHO nebo UNICEF, obvykle pro své fotoreportáže zaměstnávají profesionální fotografy ze zahraničí. V některých případech jsou však pro tento druh dokumentární fotografie zaměstnáni i súdánští samostatně školení fotografové jako například Sari Omer, kteří využívají svých kulturních znalostí o dotyčných obyvatelích.[44]
V roce 1993 byl po celém světě zveřejněn šokující obraz dítěte, které leží bez života na zemi a které pozoruje sup sedící poblíž, jako připomínka lidské katastrofy v jižním Súdánu. Fotograf Kevin Carter, jihoafrický fotoreportér, se stal známým svým šokujícím snímek s názvem Sup a malé děvčátko. Podle otázek týkajících se tohoto úkolu Carter později řekl, že byl šokován situací, kterou právě fotografoval, a supa zahnal. Následující rok získal Carter za svůj snímek Pulitzerovu cenu za fotografii, což u mnoha lidí vyvolalo obavy z etického chování fotografa a vydavatelů.[45][46]
Po roce 2010
Súdánská žena se skarifikacemi, autor Okasha Chartúm, 2013
Digitální fotografie: nová generace
Přestože v Súdánu neexistují žádné instituce pro výuku fotografie, nové technické možnosti digitální fotografie, úpravy obrázků a používání internetu ke studiu a sdílení fotografií umožnily rostoucímu počtu Súdánců studovat fotografii.[1] Stejně jako v jiných zemích vedlo rozšíření dostupných mobilních telefonů a internetových tarifů většinou mladších Súdánců k experimentům s digitálními fotoaparáty nebo fotografování z mobilních telefonů a ke sdílení jejich obrázků nebo videí na sociálních médiích.[1]
V roce 2009 založila neformální skupina začínajících fotografů na FacebookuSkupinu súdánských fotografů.[1] Myšlenkou této skupiny bylo mít snadno dostupné virtuální místo pro všechny fotografy, kteří mají zájem, aby se mohli setkávat a sdílet nápady. V roce 2012 se rozhodli vážně zaměřit na uměleckou fotografii a našli si partnera pro pořádání workshopů v německém kulturním centru v Chartúmu. Tyto workshopy byly vedeny pozvanými profesionálními fotografy z Německa, Jihoafrické republiky a dalších afrických zemí a opakovaly se několik let, přičemž se pořádaly workshopy, přednášky a dialog fotografů. Z těchto snah o další školení bylo uspořádáno několik výstav fotografií s názvem Mugran Photo Week.[47] Od té doby byli někteří z převážně fotografů-samouků pozváni na mezinárodní výstavy, jako je African Photography Encounters v Bamaku, a někteří z fotografů získali granty na studium v zahraničí. Jedním z příkladů jsou Centers of Learning for Photography in Africa (CLPA), rostoucí síť nezávislých vzdělávacích struktur pro fotografii, která zahrnuje fotografy jako Ala Kheir a další ze Súdánu, stejně jako fotografy z dalších afrických zemí.[48]
Obchodní výzvy a politická vyjádření
Důležitým limitujícím faktorem pro profesionální fotografy v Súdánu je nízká poptávka po komerční fotografii. Pozoruhodné společnosti využívající profesionální fotografie súdánského prostředí jsou DAL Group, největší súdánská společnost,[49] která propaguje zejména súdánské potravinářské výrobky a místní tradice[50] a také významní poskytovatelé internetu jako MTN,[51] nebo Zain.[52] Navzdory takovým omezením dnes existuje mnoho súdánských fotografů na volné noze, kteří experimentují se všemi druhy fotografií, od pouliční fotografie až po uměleckou fotografii nebo dokonce experimentální fotografii.[53]
Po změnách ve veřejném životě v důsledku súdánské revoluce 2018/2019 se otevírají nové šance na umělecké vyjádření, veřejné akce nebo zapojení občanů do společnosti.[pozn. 9] Důležitost fotografií pro vyjádření politické účasti se projevila ikonickým obrazem súdánská studentka Alaa Salah, která si získala celosvětovou pozornost médií prostřednictvím snímku, který pořídila během protestů v roce 2019 amatérská fotografka Lana Haroun svým chytrým telefonem.[54][55]
Dalším příkladem je fotografie japonského fotografa Jasujoši Čiba z Agence France-Presse, která ukazuje mladého muže v Chartúmu recitujícího protestní poezii, zatímco demonstranti skandují hesla volající po civilní vládě, byla vybrána v soutěži World Press Photo jako fotografie roku 2020.[56] V roce 2022 byl snímek súdánského fotografa Faize Abubakra Mohameda zobrazující protestující ženu vrhající nádobu se slzným plynem zpět na pořádkovou policii během prodemokratických protestů v Súdánu v roce 2021 oceněn první cenou v kategorii „Singles Category for Africa“ v soutěži World Press Photo.[57] V roce 2022 získal Ammar Abdallah Osman první místo na East African Photography Awards v kategorii Human Singles za svůj portrét Man with Nobody.[58]
Dalšími významnými fotografy, kteří se převážně zabývají nekomerční fotožurnalistikou, jako je pouliční fotografie nebo dokumentování kulturního života prostřednictvím módy nebo jiného životního stylu, jsou Ala Kheir,[61] Mohamed Altoum,[62] Hisham Karouri, Sharaf Mahzoub, Nagi Elhussain, Sari Omer, Atif Saad, Muhammad Salah,[63] Wael Al Sanosi aka Wellyce, nebo Ahmad Abushakeema[64] a fotografky Ola Alsheikh,[65]Salma Alnour,[66]Soleyma Osman, Duha Mohamed nebo Eythar Gubara.[pozn. 10] Většina z nich jsou členové Súdánské skupiny fotografů a od roku 2010 jsou součástí nadcházející generace súdánských fotografů.[47]
V roce 2021 francouzská kniha Soudan 2019, année zéro představila podrobnou historickou a sociologickou dokumentaci a analýzu týdnů během súdánské revoluce, které předcházely smrtelnému útoku a zničení místa, které demonstranti obsadili před velitelstvím ozbrojených sil v centru Chartúmu. Součástí této dokumentace masakru v Chartúmu jsou četné snímky od súdánských fotografů, kteří do té doby dokumentovali povstání.[67] Od července do září 2021 organizoval mezinárodní fotografický festival Rencontres de la photographie v Arles v jižní Francii výstavu o súdánské revoluci pod názvem Thawra! ثورة Revolution!. Představila snímky některých súdánských fotografů, kteří přispěli do knihy Soudan 2019, année zéro.[68]
Během tohoto festivalu získala Eythar Gubara fotografickou cenu (Prix de la photo Madame Figaro - Arles) za svůj fotografický příběh Nic nemůže zastavit Kandakas (titul královen ve starověké Núbii), sponzorovaný francouzským ženským časopisem Madame Figaro.[69] Toto ocenění zahrnovalo módní fotografický editoriál od Gubary, publikovaný v časopise v červenci 2022.[70]
Jako literární reflexi dokumentární fotografie politických událostí popsala jihosúdánská spisovatelka Stella Gaitano záměry fiktivního fotografa fotografujícího během súdánské revoluce:[71]
Prostě dělal to, co uměl dobře, pro dobro revoluce: fotografoval z různých míst snímky, které vzbuzovaly nadšení, jako obraz té revoluční ženy, která zvedla slzný granát a hodila ho zpět tam, odkud přiletěl. Fotografie, které vyvolávaly hněv, jako ta, na které několika maskovaných agentů bičuje dítě. Fotografie, které vyvolaly bolest i hněv, jako když padl mučedník, pokrytý krví. Fotografie, které vyvolaly znechucení, jako například ta, kdy bezpečnostní pracovníci přepadají domy – naprosto nerespektují útočiště lidí, aby hledali revolucionáře. Fotografie, které vyvolávaly úsměvy, jako ta malá holčička, kterou někdo nese na ramenou a křičí „Pryč s režimem zabijáků!“
Stella Gaitano, The Rally of the Sixth of April
Pohlednice z Chartúmu 2023
Po ozbrojeném konfliktu v Súdánu v roce 2023 zahájili Ala Kheir, Ola Alsheikh a další súdánští fotografové online projekt Postcards from Khartoum (Pohlednice z Chartúmu). Uprostřed ničení jejich měst, tisíců lidí prchajících před boji a nedostatku jídla, vody a elektřiny, publikují své obrázky a krátké komentáře jako „pohled na to, co se děje v jejich životech od 16. dubna 2023."[72]
Sbírky a online archivy
Richard Buchta: Žena z kmene Šaigijů, asi 1880
Počínaje rokem 2018 online archiv a projekt kulturního dědictví Sudan Memory zachovává a propaguje súdánské kulturní dědictví jak fyzicky v zemi samotné, tak od dubna 2022 prostřednictvím internetu. Kromě mnoha dalších dokumentů nabízí internetová stránka projektu přístup k mnoha fotografiím dokumentujícím politickou a kulturní historii Súdánu a také jeho přírodní a demografickou rozmanitost od počátku 20. století do současnosti.[73] Největší fotografický archiv v zemi, fotografické studio Rashida Mahdiho ve městě Atbara, obsahuje stovky fotografií dokumentujících soukromou, veřejnou a ekonomickou historii regionu od 40. do 90. let 20. století. Gadalla Gubara (1920–2008), mezinárodně nejznámější súdánský fotograf a filmař, je představen během práce ve svém ateliéru a pouliční umění súdánské revoluce z roku 2019 je prezentováno prostřednictvím více než 60 fotografií.[74]
Historické fotografie Súdánu jsou také dostupné online z řady mezinárodních sbírek, například je poskytují Durhamská univerzita (fotografie a dokumenty),[75]Pitt Rivers Museum, Oxford, (podrobný katalog etnografických fotografií z jižního Súdánu),[76] obě instituce také přispívají do projektu Sudan Memory. Dále Etnologické muzeum ve Vídni představuje historické fotografie Richarda Buchty, rakouského cestovatele a raného fotografa.
Súdánsko-americká spisovatelka Dalia Elhassan ve své eseji The Sudanese gaze: Visual memory in post-independence Sudan (Súdánský pohled: Vizuální paměť v Súdánu po nezávislosti) pojednávala o složitých vztazích, které súdánské historické fotografie a filmy hrají při vytváření znalosti o této východoafrické zemi. Pro lidi jako ona, kteří žijí v súdánské diaspoře, tak i pro Súdánce doma a zároveň různých generací, se tyto obrazy „zachycené súdánským objektivem, súdánským pohledem“ přímo týkají otázek kulturní identity, černošství, historie a jejich vnímání v súdánské literatuře, vizuálním umění a médiích.[77]
I když samotní fotografové nemohou žít nekonečně dlouho, jsou to příběhy, vizuální vzpomínky bezpečně uchované v jejich fotografiích, které zůstávají živé: čas v Súdánu, který navzdory veškeré snaze vymazat ho z národního povědomí, dokáže povzbudit pohled na jedinou fotografie zachycenou súdánským pohledem.
Dalia Elhassan, The Sudanese gaze: Visual memory in post-independence Sudan
Odkazy
Poznámky
↑Porovnejte například následující citát: „Pravděpodobně nejznámější fotografické knihy o Súdánu jsou od Leni Riefenstahlové The Last of the Nuba a People of Kao,...„ (s. 59–60) in [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN978-90-04-14627-3.
↑Ve své knize The Sudan: Photographs from the Sudan Archive autoři publikovali 240 fotografií představující „události historického nebo vojenského významu, technické úspěchy a každodenní život a odpočinek Súdánců a jejich tehdejších vládců.“ DALY, M. W.; FORBES, L. E.; ARCHIVE DURHAM UNIVERSITY LIBRARY SUDAN. The Sudan: photographs from the Sudan Archive, Durham University Library. [s.l.]: Garnet Publishing, 1994. Dostupné online. ISBN9781873938942. (anglicky)
↑V článku „Capturing the Light of the Nile“ o prvních fotografiích pořízených v Egyptě uvádí autor následující poznámky k fotografické technologii z konce 19. století: „Technologie se neustále zlepšovala a diverzifikovala. Papírové negativy byly v procesu mokrého kolódia brzy nahrazeny skleněnými deskami. Vznikla kombinace ostrosti daguerrotypů s reprodukovatelností kalotypů.“
↑Anglicky: automatic kite trolley aerial camera device
↑„Gubara a scenárista Kamal Ibrahim byli jedinými kameramany, kteří zaznamenali nezávislost Súdánu dne 1. ledna 1956. Zachytil symbolické okamžiky, kdy demokraticky zvolený předseda vlády Ismail Al-Azhari kráčel z parlamentu do prezidentského paláce a nahradil britskou a egyptskou vlajku vlajkou modro – zlato – zelenou vlajkou Súdánu.“ https://allafrica.com/stories/201209160219.html
↑V článku o výstavě „Chartúmská škola: Vznik hnutí moderního umění v Súdánu (1945–současnost)“ v magazínu Sharja ve Spojených arabských emirátech, 2017, autor píše o fotografii v Súdánu: „Výstava zdůrazňuje práci dvou průkopnících fotografie: Rashid Mahdi a Gadalla Gubara, jakož i dalších studiových fotografech, jako byli například: Abbas Habib Alla, Mohamed Yahya Issa, Fouad Hamza Tibin, Osman Hamid Khalifa, Omar Addow, Richard Lokiden Wani a Joua, v kontextu s historickými vazbami mezi fotografií, dekolonizací a sebeprezentací. Zdroj: Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-28.
↑Všichni turisté, kteří chtějí fotografovat, musí požádat o povolení k fotografování. I s povolením k fotografování je zakázáno fotografovat vojenská zařízení, mosty, vodní stanice, rozhlasové stanica, veřejné služby, slumy a žebráky. Návštěvníci se musí zaregistrovat na ministerstvu vnitra do tří dnů po příjezdu do Súdánu. Všichni cizinci, kteří cestují více než 25 kilometrů mimo Chartúm, musí získat cestovní povolení od ministerstva pro humanitární záležitosti v Chartúmu. Cestující bez těchto povolení mohou být zadrženi súdánskými úřady. Zdroj: Information for Travelers [online]. [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑Ala Kheir, jeden ze zakladatelů Skupiny súdánských fotografů, popisuje obtížnou situaci fotografů před súdánskou revolucí takto: „Myslím, že na začátku 90. let mnoho fotožurnalistů pořizovalo fotografie toho, co se v zemi dělo. Vláda reagovala na ty obrazy, které nechtěla zobrazovat v médiích. Tak začala fobie. Tento strach stále přetrvává, zejména po arabském jaru, protože režim viděl, co se stalo v jiných zemích. Když jdeme ven fotografovat je velmi časté, že nás zatknou a odvedou na policejní stanici. Není to nebezpečné, ale ztrácíte čas, vyslýchají vás. Takže se starají o to, že nebudete mít motivaci jít do terénu fotografovat.„ Zdroj: https://www.contemporaryand.com/de/magazines/where-the-white-nile-and-the-blue-nile-meet/Archivováno 16. 8. 2019 na Wayback Machine.
↑Tento seznam není v žádném případě úplný, ale chce jmenovat jedny z nejaktivnějších a nejviditelnějších súdánských fotografů současnosti. Fotografie většiny jsou k nalezení na Instagramu.
↑ abcdWhere the White Nile and the Blue Nile Meet | Contemporary And [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-16. (německy)
↑SHARKEY, Heather J. Living with Colonialism: Nationalism and Culture in the Anglo-Egyptian Sudan. [s.l.]: University of California Press, 2003-03-18. Dostupné online. ISBN978-0-520-23559-5. S. 56–57. (anglicky)
↑ abExhibitions - Sharjah Art Foundation [online]. [cit. 2020-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-28. (anglicky)
↑ abCreation of Historical Photography Archive at the History Department of Khartoum University [online]. 2017-10-17 [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑Special Collections: The Sudan Archive at Durham - Durham University [online]. [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑NEW YORK PUBLIC LIBRARY. Pierre Trémaux. Photographers' identities catalog [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑Trémaux, Pierre. Voyage en Éthiopie, au Soudan Oriental et dans la Nigritie, Vol. 2: Le Soudan, textes de l'Atlas, Paris, Hachette 1862. - For a discussion of his photographs, see ADDLEMAN-FRANKEL, Kate. The Experience of Elsewhere: Photography in the Travelogues of Pierre Trémaux. Photographies. 2018, roč. 11, čís. 1, s. 31–56. DOI10.1080/17540763.2017.1399287. S2CID192293462. (anglicky)
↑YVANEZ, Elsa. Sudanese Clothing Through the Modern Lens [online]. 2018-05-21 [cit. 2019-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-01-01. (anglicky)
↑ Africana. TIME Magazine. 1936-11-02, roč. 28, čís. 18, s. 70–71. (anglicky)
↑Exploring the Modern Art movement of Sudan | Africana Studies & Research Center Cornell Arts & Sciences [online]. [cit. 2020-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑SALESAPERTURE. Claude Iverné: Bilad es Sudan [online]. [cit. 2019-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
↑KILLINGRAY, David; ROBERTS, Andrew. An Outline History of Photography in Africa to ca 1940. History in Africa. 1989, roč. 16, s. 197–208. ISSN0361-5413. DOI10.2307/3171784. JSTOR3171784. (anglicky)
↑Modernity and the Making of Identity in Sudan: Remembering the Sixties and Seventies | ICM [online]. [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. (anglicky)
↑Obituary: Kevin Carter [online]. 1994-08-01 [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑O'HAGAN, Sean. Viewer or voyeur? The morality of reportage photography. The Guardian. 2010-03-08. Dostupné online [cit. 2019-11-27]. ISSN0261-3077. (anglicky)
↑ abMUGRAN FOTO WEEK 2016 – PHOTO EXHIBITION MODERN TIMES – Goethe-Institut Sudan [online]. [cit. 2019-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-24. (anglicky)
↑Launch of the first phase of the 'Survey on Photography Training and Learning Initiatives on the African Continent' | Contemporary And [online]. [cit. 2019-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-10. (anglicky)
↑World Press Photo Africa winner: 'This is a victory for all Sudanese' [online]. [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (anglicky)
↑GILBERT, Sarah. The best of East African photography 2022 – in pictures. The Guardian. 2022-10-21. Dostupné online [cit. 2022-10-22]. ISSN0261-3077. (anglicky)
↑ALTOUM, Mohamed; ESTRIN, James. A Photographer's Quest to Discover His Nubian Ancestry. The New York Times. 2019-03-18. Dostupné online [cit. 2019-11-26]. ISSN0362-4331. (anglicky)
↑I Want To Be Visible | Arab Documentary Photography Program [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑OPALUWA, Ladi. Photography: a thousand faces of modern Sudan [online]. 2016-07-08 [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ 'I'm a woman with a camera – it surprises people'. www.bbc.com. 2018-08-22. Dostupné online [cit. 2019-11-26]. (anglicky)
HICKERSONOVÁ, Katie J. Portraits, Postcards, and Politics: mobilizing Sudanese Visual culture. Durham Middle East Papers - Sir William Luce Fellowship Papers. Institute for Middle Eastern and Islamic Studies - Durham University, Leden 2023, roč. 21. Dostupné online. ISSN1476-4830. (anglicky)Archivováno 17. 4. 2023 na Wayback Machine.
KOEHLER, Jeff. Capturing the Light of the Nile, Egypt's First Photographs. Aramco World. Čís. November/December 2015. Dostupné online [cit. 2021-03-31]. (anglicky)
SCHUMAN, Aaron; STEELE-PERKINS, Chris. George Rodger. Nuba and Latuka. The Colour Photographs. Munich: Prestel, 2017. Dostupné online. ISBN978-3-7913-8322-4.
Fashioning the Modern Middle East: Gender, Body, and Nation. London: Bloomsbury Publishing, 2021. ISBN978-1-350-13523-9. Kapitola Training slaves for the camera: race and memory in representations of slaves, Cairo and Khartoum, 1882-1892, s. 45–70.
Editorial: Photography and African Futures. Visual Studies. 2018, roč. 33, čís. 1, s. 1–10. DOI10.1080/1472586X.2018.1424988. (anglicky)
WARD, John. Our Sudan - Its pyramids and progress. [s.l.]: J. Murrey, 1905. Dostupné online. S. 360.
Podomoro UniversityJenisSwastaDidirikan2014RektorBacelius Ruru, S.H., LL.M.LokasiAPL Tower, Podomoro City, JakartaSitus webpodomorouniversity.ac.id Universitas Podomoro atau Universitas Agung Podomoro adalah sebuah perguruan tinggi di Indonesia yang didirikan oleh Yayasan Pendidikan Agung Podomoro pada tahun 2014. Yayasan Pendidikan Agung Podomoro termasuk bagian dari Agung Podomoro Group. Pendirian Universitas Agung Podomoro merupakan hasil kerja sama antara Agung Podomoro Group dengan Babso...
يفتقر محتوى هذه المقالة إلى الاستشهاد بمصادر. فضلاً، ساهم في تطوير هذه المقالة من خلال إضافة مصادر موثوق بها. أي معلومات غير موثقة يمكن التشكيك بها وإزالتها. (ديسمبر 2018) محمد العزيز بوعتور الوزير الأكبر التونسي الثالث عشر في المنصب1882 – 1907 العاهل محمد الصادق باي علي باي الثال
Echoes of the UniverseAlbum studio karya HomogenicDirilis1 Mei 2006Direkam2005-2006GenreElektronik, new wave, synthpopDurasi52:38LabelFFWD RecordsKronologi Homogenic Epic Symphony(2004)Epic Symphony2004 Echoes of the Universe(2006) Let a Thousand Flowers Bloom(2010)Let a Thousand Flowers Bloom2010 Singel dalam album Echoes of the Universe UtopiaDirilis: 2006 Walk In SilenceDirilis: 2006 Untukmu, DuniakuDirilis: 2006 Echoes of the Universe adalah album studio kedua oleh grup musik electrop...
世界貿易組織秘書長（英語：Director-General of the World Trade Organization）為負責監督世界貿易組織其行政業務的職位，但由於世界貿易組織絕大部分的政策都是由會員國所召開的專門會議或者集體大會決定，使得世界貿易組織秘書長主要工作為發表消息以及管理業務，而其轄下直屬單位是約有700多人的世界貿易組織秘書處。今日世界貿易組織總幹事人選是由會員國所任命，而一期4
Voce principale: VII Giochi asiatici. La pallavolo ai VII Giochi asiatici si è disputata durante la VII edizione dei Giochi asiatici, che si è svolta a Teheran, in Iran, nel 1974. Indice 1 Tornei 1.1 Maschile 1.2 Femminile 2 Podi 3 Collegamenti esterni Tornei Maschile Lo stesso argomento in dettaglio: Pallavolo maschile ai VII Giochi asiatici. Femminile Lo stesso argomento in dettaglio: Pallavolo femminile ai VII Giochi asiatici. Podi Evento Oro Argento Bronzo Pallavolo maschile(dettagli) G...
Map all coordinates using: OpenStreetMap Download coordinates as: KML GPX (all coordinates) GPX (primary coordinates) GPX (secondary coordinates) Cadastral in New South Wales, AustraliaGordonNew South WalesLocation in New South Wales Lands administrative divisions around Gordon: Narromine Lincoln Bligh Kennedy Gordon Wellington Ashburnham Ashburnham Wellington Gordon County is one of the 141 Cadastral divisions of New South Wales. The Macquarie River is the north-eastern boundary. Gordon Coun...
Destroyed cathedral of Somalia Mogadishu CathedralCattedrale di MogadiscioReligionAffiliationCatholicEcclesiastical or organizational statusCathedralYear consecrated1928LocationLocationMogadishu, SomaliaGeographic coordinates2°02′09″N 45°20′30″E / 2.035736°N 45.341614°E / 2.035736; 45.341614ArchitectureStyleNorman GothicCompleted1928 Mogadishu Cathedral (Italian: Cattedrale di Mogadiscio) is a ruined Catholic cathedral located in Mogadishu, Somalia. Between...
Politics of Norway Constitution Monarchy King Harald V Crown Prince Haakon Government Council of State (current cabinet) Prime Minister (list) Jonas Gahr Støre List of governments Parliament Storting President: Masud Gharahkhani Norwegian Parliamentary Ombudsman Political parties Politicians Recent elections Parliamentary: 2021201720132009 Local: 2023201920152011 Local government Administrative divisions Counties (Fylker) Municipalities (Kommuner) Sámi Parliament Foreign relations European ...
Disambiguazione – Se stai cercando l'omonimo scultore italiano, vedi Giacomo Colombo (artista). Questa voce sugli argomenti navigatori e esploratori italiani è solo un abbozzo. Contribuisci a migliorarla secondo le convenzioni di Wikipedia. Giacomo Colombo, detto Diego (Genova, 1º febbraio 1468 – Siviglia, 21 febbraio 1515), è stato un navigatore italiano. Biografia Figlio di Domenico Colombo e Susanna Fontanarossa, era il fratello di Cristoforo e Bartolomeo Colombo con i quali na...
1894 battle of the First Italo-Ethiopian War Battle of HalaiContemporary heroization in an Italian magazineDate15–18 December 1894LocationHalai, Italian EritreaResult Italian victoryBelligerents Kingdom of Italy Eritrean rebelsCommanders and leaders Pietro Toselli Bahta Hagos †Strength 1,500 men2 guns(under Pietro Toselli)220 men(the fort in Halai)[1] 1,600[1]Casualties and losses 11 killed22 wounded[1] unknown The Battle of Halai, or the Battle of Halay, ...
Graphical Kernel System (GKS) war der erste ISO-Standard für Computergrafik (ISO/IEC 7942), er wurde 1977 eingeführt. In Deutschland war er früher nach DIN 66252 geregelt. Im deutschen Sprachraum wird GKS auch als Graphisches Kernsystem bezeichnet. Wesentlichen Anteil an der Entwicklung trägt Professor José Luís Encarnação. Es handelt sich beim Graphical Kernel System um ein Application Programming Interface für zwei-dimensionale Linear- und Vektorgrafiken, entwickelt unabhängig von...
For the 2009 film, see The Big Dream (film). 2013 studio album by David LynchThe Big DreamStudio album by David LynchReleasedJuly 10, 2013 (2013-07-10)Recorded2012 (2012) at Asymmetrical Studio in Los Angeles, CaliforniaGenre Avant-rock[1] blues[1][2] electronica[3] dream pop[4] Length50:14Label Sacred Bones Sunday Best Producer Dean Hurley David Lynch David Lynch chronology Crazy Clown Time(2011) The Big Dream(2013) The Big ...
Policy on permits required to enter South Sudan Not to be confused with Visa policy of Sudan. Politics of South Sudan Constitution Executive President Salva Kiir Mayardit Vice Presidents Riek Machar Taban Deng Gai James Wani Igga Rebecca Nyandeng De Mabior Hussein Abdelbagi Government Cabinet of South Sudan Legislature Council of States Speaker: Deng Deng Akon National Legislative Assembly Speaker: Jemma Nunu Kumba Judiciary Supreme Court Administrative divisions States and administrative are...
An editor has performed a search and found that sufficient sources exist to establish the subject's notability. These sources can be used to expand the article and may be described in edit summaries or found on the talk page. The article may include original research, or omit significant information about the subject. Please help improve this article by adding citations to reliable sources. Unsourced material may be challenged and removed.Find sources: Asterix in Corsica – ne...
2006 filmO JerusalemDirected byElie ChouraquiWritten byElie ChouraquiDidier Le PechuerProduced byJeffrey KonvitzStarringJJ FeildSaïd TaghmaouiMaria PapasPatrick BruelIan HolmTovah FeldshuhMel RaidoCécile CasselMhairi SteenbockTom ContiShirelPeter PolycarpouNatalie LathamRelease date 18 October 2006 (2006-10-18) CountriesFranceUnited KingdomLanguagesEnglishArabicHebrew O Jerusalem is a 2006 drama film directed by Elie Chouraqui. It is based on the historical documentary novel ...
هذه المقالة يتيمة إذ تصل إليها مقالات أخرى قليلة جدًا. فضلًا، ساعد بإضافة وصلة إليها في مقالات متعلقة بها. (مايو 2020) صاروخ شلمجه: هو صاروخ متوسط المدى أرض-جو إيراني الصنع. وتم إنتاج كافة أجزاء صواريخ شلمجه الجوية على أيدي الخبرات الوطنية الإيرانية واعتماداً على الطاقات المح...
Ancient Egyptian greywacke palette Bull PaletteFrench: palette célébrant une victoireYear3200 to 3000 BCMediumGreywackeDimensions26.5 cm × 14.5 cm (10.4 in × 5.7 in)LocationLouvre, Paris The Bull Palette (French: palette célébrant une victoire) is the fragment of an Ancient Egyptian greywacke palette, carved in low relief and used, at least in principle, as a cosmetic palette for the grinding of cosmetics. It is dated to Naqada III, the final tw...
Character in the TV series Doctor Who This article has multiple issues. Please help improve it or discuss these issues on the talk page. (Learn how and when to remove these template messages) This article describes a work or element of fiction in a primarily in-universe style. Please help rewrite it to explain the fiction more clearly and provide non-fictional perspective. (February 2022) (Learn how and when to remove this template message) This article needs additional citations for verifica...
Building in Tochigi Prefecture, JapanUtsunomiya Museum of Art宇都宮美術館General informationAddress1077 Nagaoka-chōTown or cityUtsunomiya, Tochigi PrefectureCountryJapanCoordinates36°36′25″N 139°52′26″E / 36.607072°N 139.873889°E / 36.607072; 139.873889Opened23 March 1997WebsiteOfficial website Utsunomiya Museum of Art (宇都宮美術館, Utsunomiya Bijutsukan) opened in a wooded area some 5 kilometres (3.1 mi) north of the centre of Utsunomiy...
.jpg)
.jpeg)
