Fluorid dusnatý

Fluorid dusnatý
Obecné
Systematický název	Fluorid dusnatý
Anglický název	Nitrogen difluoride
Sumární vzorec	NF2
Identifikace
Registrační číslo CAS	3744-07-8
PubChem	138039
SMILES	[N](F)F
InChI	InChI=1S/F2N/c1-3-2 Key: BBZREMAMWBDNHH-UHFFFAOYSA-N
Vlastnosti
Molární hmotnost	52,004 g/mol
Struktura
Dipólový moment	0.13 D (4.5×10−31 C·m)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid dusnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem NF₂, která patří mezi fluoridy dusíku. Fluorid dusnatý je v rovnováze se svým dimerem tetrafluorhydrazinem, která se s rostoucí teplotou posouvá na stranu fluoridu dusnatého:^[1][2]

N₂F₄ ⇌ 2 NF₂

Molekula je neobvyklá v tom, že má lichý počet elektronů, přesto je dostatečně stabilní pro experimentální studium.^[3]

Vlastnosti

Při pokojové teplotě je tetrafluorhydrazin disociován z 0,7 % do formy fluoridu dusnatého při tlaku 5 mmHg (670 Pa). Při nárůstu teploty na 225 °C již převažuje fluorid dusnatý z 99 %.^[4]

Délka vazby ve fluoridu dusnatém je 1,3494 Å a úhel vazby je 103.33°.^[5]

V infračerveném spektru má vazba N-F ve fluoridu dusnatém symetrickou valenční vibraci 1075 cm⁻¹. V porovnání s 1115 cm⁻¹ ve fluoridu dusném, 1021 cm⁻¹ ve fluoridu dusitém a 998 cm⁻¹ v tetrafluorhydrazinu.^[3]

Základní stav molekuly je ²B₁.^[5]

Plyn je často kontaminován oxidem dusnatým nebo oxidem dusným.^[3]

Využití

Fluorid dusnatý vzniká při práci excimerového laseru xenonného fluoridu. Fluorid dusitý je nosný plyn halogenu, která při dopadu elektronů uvolňuje fluoridové ionty:^[6]

NF₃ + e⁻ → NF₂ + F⁻

Volné fluoridové ionty reagují s kationty xenonu.^[6]

Fluorid dusnatý může být spotřebován následně na fluorid dusný:^[6]

NF₂ + e⁻ → NF + F⁻

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nitrogen difluoride na anglické Wikipedii.

1. JÄGER, Susanne; VON JOUANNE, Jörn; KELLER-RUDEK, Hannelore. F Fluorine. Příprava vydání Dieter Koschel, Peter Kuhn, Peter Merlet, Sigrid Ruprecht, Joachim Wagner. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg Dostupné online. ISBN 978-3-662-06341-5, ISBN 978-3-662-06339-2. DOI 10.1007/978-3-662-06339-2. (anglicky) 
2. JOHNSON, Frederic A.; COLBURN, Charles B. The Tetrafluorohydrazine-Difluoroamino Radical Equilibrium 1. Journal of the American Chemical Society. 1961-07, roč. 83, čís. 14, s. 3043–3047. Dostupné online [cit. 2023-11-24]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01475a018. (anglicky) 
3. BROWN, R. D.; BURDEN, F. R.; HART, B. T. The electronic structure of the NF2 radical. Theoretica Chimica Acta. 1973, roč. 28, čís. 4, s. 339–353. Dostupné online [cit. 2023-11-24]. ISSN 0040-5744. DOI 10.1007/BF00529015. (anglicky) 
4. BOHN, Robert K.; BAUER, Simon Harvey. An electron diffraction study of the structures of NF2 and N2F4. Inorganic Chemistry. 1967-02, roč. 6, čís. 2, s. 304–309. Dostupné online [cit. 2023-11-24]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50048a024. (anglicky) 
5. BROWN, R.D.; BURDEN, F.R.; GODFREY, P.D. Microwave spectrum of NF2. Journal of Molecular Spectroscopy. 1974-08, roč. 52, čís. 2, s. 301–321. Dostupné online [cit. 2023-11-24]. DOI 10.1016/0022-2852(74)90121-0. (anglicky) 
6. TRAINOR, Daniel W. Electron dissociative attachment to nitrogen difluoride radicals. The Journal of Physical Chemistry. 1989-02, roč. 93, čís. 3, s. 1134–1136. Dostupné online [cit. 2023-11-24]. ISSN 0022-3654. DOI 10.1021/j100340a022. (anglicky) 

Portály: Chemie