Karel Evžen z Neippergu[1], Reinhard František z Neippergu[1], Marie Anna Gabriela Eleonora z Neippergu[1], Františka z Neippergu[1], Štěpán Kryštof z Neippergu[1], Kryštof z Neippergu[1], Marie Barbora z Neippergu[1] a Jan Alfred z Neippergu[1] (vnoučata)
Eugen Ledebur-Wicheln absolvoval státní gymnázium v Praze a následně studoval na Německé univerzitě v Praze. Po promoci v roce 1895 byl úředníkem na úřadu guvernéra v Praze a Znojmě. Mezi lety 1901 a 1909 podnikl obchodní a vědecké cesty do Německa, Anglie, Francie, Itálie a Ameriky. V roce 1903 převzal správu majetku po otci.
První světové války se účastnil jako válečný dobrovolník a od roku 1917 až do konce války byl přidělen misi císařské a královské vlády v Bukurešti.
Byl kritický k československému státu a jeho národnostní politice. Ve 30. letech byl členem vedení spolku Deutscher Kulturverband.[9] V roce 1936 navrhl sloučení Německé křesťansko-sociální strany lidové se Sudetoněmeckou stranou (SdP). Před rokem 1938 veřejně kritizoval litoměřického biskupaAntona Aloise Webera za jeho odmítavý postoj vůči SdP.[3] Profesí byl majitelem velkostatku v Křemýži.[10]
V květnu 1945 byl československými úřady internován v Terezíně. Zde v důsledku špatného zacházení v listopadu 1945 zemřel.[3]
Dílo
Friedensvertrag mit Rumänien: K. K. Orient- u. Überseegesellschaft; Die offiziellen Aktenstücke nebst einer Denkschrift. Manz, Wien 1918.
Die Finanzen der tschechoslowakischen Republik. In: Die Börse. Zeitung für das gesamte Wirtschaftsleben, 24. Mai 1923, S. 19f. (Digitalisat).
Außenpolitik und Volkstum: Přednáška na sudetoněmeckém týdnu v Reichenberg (Liberci) 1926. V: Sudetendeutsches Jahrbuch (1927).
Die Nachfolgestaaten und die Auchlußfrage. V: F. G. Kleinwaechter (Hrsg.): Die Anschlussfrage in ihrer kulturellen, politischen und wirtschaftlichen Bedeutung. Braumüller, Wien [u. a.] 1930, S. 172–183 (Digitalisat[nedostupný zdroj]).
↑Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1312.
↑ abcKOUŘIMSKÝ, Jan: Postavení československého Senátu v politickém systému První republiky [online]. cuni.cz [cit. 2014-11-25]. Dostupné online.