Emilio Fernández Romo (26. března 1904 Sabinas – 6. srpna 1986 Ciudad de México) byl mexický filmový režisér, scenárista a herec.
Měl přezdívku El Indio (Indián), protože jeho matka pocházela z kmene Kikapú. Jeho polorodým bratrem byl herec Jaime Fernández. Dcera Adela Fernández y Fernández se uplatnila jako dramatička.
V mládí se zapojil do povstání Adolfa de la Huerty proti prezidentu Obregónovi a po jeho potlačení strávil deset let v exilu v USA. Hrál zde ve westernech Oklahoma Cyclone a The Western Code. Po návratu do Mexika se vedle herectví živil také jako boxer nebo potápěč. Jeho rozhodnutí stát se režisérem ovlivnil Sergej Michajlovič Ejzenštejn.[1] Fernández byl vůdčí osobností zlaté éry mexické kinematografie okolo poloviny dvacátého století. Zaměřil se na realisticky pojaté silné příběhy v exotických reáliích, spolupracoval nejčastěji s kameramanem Gabrielem Figueroou a herci Pedrem Armendárizem, Dolores del Río, Maríou Félixovou a Columbou Domínguezovou.
Debutoval v roce 1941 filmem La Isla de la Pasión, následovalo sociální drama Polní květ. V roce 1943 natočil romantický příběh z období mexické revoluce María Candelaria, za který získal Zlatou palmu v Cannes.[2] Film Perla, natočený podle knihy Johna Steinbecka, byl oceněn na benátském filmovém festivalu. Mezinárodní úspěch sklidily také filmy Río Escondido, Vesničanka, Závrať a Vzpoura pověšenců, natočená podle románu B. Travena. V Argentině vytvořil film Ohňová země uhasíná. Jeho posledním významným dílem byla v roce 1974 Poznamenaná. Čtyřikrát získal mexickou cenu pro nejlepšího režiséra Premio Ariel.
Jako herec se Fernández uplatnil i v Hollywoodu. Sam Peckinpah ho obsadil do svých filmů Divoká banda, Pat Garrett and Billy the Kid a Přineste mi hlavu Alfreda Garciy.[3] Hrál také ve filmech Johna Hustona Noc s leguánem a Pod sopkou a ve filmech Burta Kennedyho Návrat sedmi statečných a Válečný vůz.
Soška Oscara byla údajně vytvořena podle postavy nahého Emilia Fernándeze.[4]
Reference
Externí odkazy
