Konkrétní problémy: Rozčlenit na více kapitol a vytvořit úvod, který bude stručným výtahem obsahu článku.
Dějiny webového prohlížeče mapují vývoj softwaru, který umožňuje uživatelům přístup k informacím na internetu pomocí prohlížení webových stránek. Od prvních pokusů s hypertextem v 70. a 80. letech až po moderní prohlížeče 21. století prošly prohlížeče zásadními změnami. Vývoj začal u jednoduchých textových systémů pro propojení dokumentů a vedl k vytvoření prvního webového prohlížeče v roce 1990. Následné dekády přinesly grafické rozhraní, rychlý rozvoj webových technologií, soupeření hlavních hráčů na trhu a postupný přechod k moderním standardům a bezpečnostním prvkům. Vývoj webových prohlížečů formoval internet tak, jak ho známe dnes.
Historie webových prohlížečů
Počátky webových prohlížečů (1970–1980)
Dějiny webových prohlížečů sahají až do 70. let, kdy byly poprvé zkoumány možnosti hypertextu – tedy systému, který umožňuje propojení různých částí textu odkazy. V roce 1977 vytvořil Neil Larson program TRS-80, který využíval hypertext k přecházení mezi dokumenty. Tento program sice nepracoval s internetem, ale jeho myšlenka hypertextového propojování dokumentů tvořila základ pozdějšího vývoje webu.[1]
V roce 1976 Ted Nelson vytvořil prohlížeč DOS Houdini, který obsahoval 2 500 témat propojených 7 500 odkazy na různé soubory. Tyto rané experimenty s hypertextem předznamenaly vývoj budoucích webových technologií a přinesly první pokusy o interaktivní práci s textem a daty.[1][2]
Rozvoj hypertextových prohlížečů (1980–1988)
V 80. letech pokračoval vývoj hypertextových systémů. V roce 1984 vznikl program DOS Maxthink, který stavěl na idejích Teda Nelsona a přidal podporu pro ASCII znaky. Tato fáze vývoje se zaměřovala na zlepšení funkcí pro práci s textem, což připravovalo cestu pro sofistikovanější webové prohlížeče.
Rok 1987 byl významný díky vytvoření programu Silversmith, který vytvořil John Bottoms. Silversmith byl první program, který použil SGML tagy, tehdy běžně využívané k formátování tištěných dokumentů, k propojování elektronických textů. Tento krok měl zásadní význam pro elektronické publikování, i když se setkal s odporem tradičních vydavatelů. Silversmith obsahoval pokročilé indexovací funkce a systém pro prohledávání dokumentů pomocí SGML.[1]
Počítač NeXT, který Berners-Lee použil jako první webový server.
Vznik prvního webového prohlížeče (1989–1991)
Na konci 80. let se hypertextové systémy začaly více rozšiřovat. Roku 1989 byly vytvořeny programy jako HyperBBS a HyperLAN, které umožňovaly vyhledávání a ukládání informací prostřednictvím hypertextových odkazů. V téže době vznikl TransText, nástroj určený k budování rozsáhlých databází znalostí, který obsahoval přes 50 000 souborů s 200 000 hypertextovými odkazy.[3]
Zásadní změna však přišla v roce 1990, kdy Tim Berners-Lee, vědec z CERNu, vytvořil první webový prohlížeč nazvaný WorldWideWeb (později přejmenovaný na Nexus). Berners-Lee použil počítač NeXTcube jako první webový server a představil koncept webového prohlížeče jako nástroje pro navigaci mezi stránkami propojenými hypertextovými odkazy.[1][4]
Nástup grafických webových prohlížečů (1992–1994)
V roce 1992 byl představen prohlížeč MidasWWW, který vytvořil Tony Johnson. Dalším průkopníkem byl ViolaWWW, který vycházel z konceptu HyperCard. Tyto rané prohlížeče byly předchůdci moderních grafických prohlížečů, protože začaly experimentovat s vizuálními prvky a grafikou.
V roce 1993 byla uvedena první verze Mosaic, grafického prohlížeče, který běžel na platformách UNIX, Macintosh a později i na Microsoft Windows. Mosaic umožnil zobrazovat text i grafiku na jedné stránce, což výrazně zlepšilo uživatelskou zkušenost a přispělo k popularizaci internetu. Tento prohlížeč se často označuje jako "killer application of the Internet", neboť přinesl web široké veřejnosti. Marc Andreessen, vedoucí vývoje Mosaic, později spoluzaložil společnost Netscape, která v roce 1994 vydala prohlížeč Netscape Navigator.
Válka prohlížečů (1995–2004)
Rok 1995 přinesl přelom ve vývoji webových prohlížečů. Microsoft vydal svůj vlastní prohlížeč Internet Explorer, který byl distribuován společně s novým operačním systémemWindows 95. Díky tomu dosáhl Microsoft rychle velkého tržního podílu a stal se silným konkurentem Netscape. Tento konflikt se stal známým jako válka prohlížečů, během které oba hráči soupeřili o dominanci na trhu.
Microsoft integroval do svého prohlížeče technologie jako ActiveX a definoval nové standardy HTML, čímž se snažil zajistit si výhodu nad konkurencí. Integrace prohlížeče s operačním systémem mu umožnila dosáhnout dominantního postavení – v roce 2004 používalo Internet Explorer přibližně 92 % všech uživatelů internetu.[5]
Podíl používání webových prohlížečů
Návrat otevřených standardů a moderní éra prohlížečů (2004–2009)
Po svém pádu Netscape učinil rozhodnutí uvolnit zdrojové kódy svého prohlížeče jako open-source projekt nazvaný Mozilla. Na základě tohoto kódu vznikla organizace Mozilla Foundation, která vytvořila nový prohlížeč nazvaný Mozilla Firefox. Firefox nabízel alternativu k Internet Exploreru a zaměřoval se na dodržování otevřených webových standardů, bezpečnost a rychlost.[5]
Do roku 2009 si Firefox získal asi 22% podíl na trhu, což znamenalo návrat konkurence na poli webových prohlížečů. Firefox se stal symbolem nového přístupu k vývoji webových technologií, který stál na principech otevřenosti a spolupráce s komunitou vývojářů.
.svg)
