Dvojhvězda Albireo ze souhvězdí Labutě. Každá hvězda má jinou povrchovou teplotu, proto mají každá jiný barevný nádech. Oranžová je na povrchu chladnější, namodralá teplejší.
Dvojhvězda jsou dvě hvězdy, které jsou na obloze blízko sebe. V zásadě může jít o blízkost dvojího druhu:
optická dvojhvězda – hvězdy jsou v prostoru daleko od sebe, ale z pohledu pozorovatele na Zemi se promítají na stejné místo na obloze, např. Mizar a Alkor v souhvězdí Velké medvědice
Více než 70 % všech hvězd tvoří dvojhvězdy a v Mléčné dráze
je to více než polovina hvězd. Jen asi sedmina hvězd jsou osamocené jako třeba Slunce.
Fyzická dvojhvězda
Fyzická dvojhvězda má společné těžiště. Obě dvě hvězdy vznikají ve stejný okamžik, ale mohou se vyvíjet různě. Může tak docházet třeba k vývinu jedné rychleji než druhé, což můžeme pozorovat u Algolu nebo jiných jemu podobných dvojhvězd. V takovém případě může nastat situace, kdy jedna hvězda předává té druhé svou hmotu přes Rocheův lalok. V jiných případech mohou zase vznikat hvězdy, které jsou si sobě podobné i se podobně vyvíjí a dospějí do konečného stádia. Na těchto tělesech se pak dají pozorovat velice dobře například efekty gravitačních vln.
Podle třetího Keplerova zákona lze spočíst hmotnost celé soustavy:
Fyzické dvojhvězdy lze ještě rozdělit na:
vizuální dvojhvězdy – obíhají kolem sebe ve větší vzdálenosti než ostatní typy, dalekohledem tedy můžeme pozorovat každou hvězdu zvlášť. Méně hmotná hvězda obíhá kolem hvězdy hmotnější. Vizuální dvojhvězdou je například Mizar v souhvězdíVelké medvědice.
astrometrické dvojhvězdy – jsou vlastně vizuální dvojhvězdy, ale lze u nich pozorovat jen jednu z hvězd. To že je pozorovaný objekt dvojhvězdou rozpoznáme podle toho, jak na sebe hvězdy (složky) působí. Příkladem je γ Velorum B v souhvězdí Plachet
spektroskopické dvojhvězdy – dochází k pravidelnému posouvání spektrálních čar k fialovému a pak k červenému konci spektra nebo rozdvojování a spojování čar – vidíme, že se zdroj světla přibližuje pak vzdaluje, např. Menkalinan v souhvězdí Vozky
Schéma oběhu zákrytové dvouhvězdy
zákrytové proměnné dvojhvězdy – hvězdy (složky) se pravidelně překrývají, což je způsobeno rovnoběžnou nebo téměř rovnoběžnou dráhou jejich oběhu se zorným paprskem pozorovatele ze Země. Překrýváním dochází ke změnám v jasnosti, podle toho rozpoznáme zákrytovou dvojhvězdu (například Algol).
volné dvojhvězdy – velmi málo se ovlivňují, protože kolem společného těžiště obíhají ve vzdálenosti několikanásobně větší než je jejich průměr. Periody překrytí jsou dlouhé a změny ve spektru lze jen těžko rozpoznat.
těsné dvojhvězdy Kolem společného těžiště obíhají ve vzdálenosti blízké jejich poloměru.
Mají tři podskupiny:
dotykové – hvězdy vyplňují Rocheovu mez a dochází mezi nimi k výměně hmoty.
polodotykové – Rocheovu mez vyplňuje jen jedna z hvězd, ze které může hmota přetékat na druhou složku.
oddělené – nedochází k výměně hmoty, žádná z hvězd Rocheovu mez nevyplňuje. Dochází jen ke vzájemnému působení slapových sil.
