Druhý posel (angl. second messenger) je označení pro malou signální molekulu, jejíž koncentrace v buňce prudce vzrůstá po navázání ligandů („prvních poslů“) na membránovýreceptor. Výhodou druhých poslů je, že výrazně zesílí přicházející signál a navíc díky svým malým rozměrům rychle difundují po celé buňce. Následně se navážou nebo mění chování signálních či cílových proteinů. Po vykonání této funkce jejich koncentrace zase rychle klesne.[1] Používání druhých poslů je typické pro systémy receptorů spřažených s G-proteinem.