Po skončení druhé světové války bylo Eiselemu právě 15 let. Napřed se rozhodl ke studiu na námořní akademii v Annapolisu (United States Naval Academy) a hned poté navázal školou pro zkušební piloty na Edwardsově základně. Pak sloužil v Novém Mexiku na základně Kirtland a postupně zvyšoval své schopnosti letce. Pak se rozhodl ke studiu na technologickém institutu vojenského letectva. V roce 1964 se z Kirtlandu odstěhoval do Houstonu a vstoupil do týmu připravujících se astronautů. Podílel se také na kontrolách výroby raketové techniky u výrobců. U NASA byl napřed zařazen do posádky AS-206, po zrušení letu se po čase objevil na listině pro Apollo 7.
Byl jmenován do záložní posádky letu Apollo 10. V červnu 1970 tým astronautů opustil, u NASA však zůstal v jejich výzkumném středisku ve městě Hampton ve Virginii. Odtud, a také z armády, odešel v roce 1972. Pak se stal ředitelem Mírových sborů v Thajsku. V roce 1978 byl manažerem společnosti Marion Power Showel ve Williamsburgu ve Virginii. Se svou manželkou Susan se rozvedl.
Zemřel ve věku 57 let na infarkt v Tokiu, když zde byl za obchodem. V Japonsku byl zpopelněn a ostatky uloženy na Arlingtonském národním hřbitově s vojenskými poctami.[3][4]
Odkazy
Reference
↑VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti USA, s. 358.
↑CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Donn Fulton Eisele, s. 312.
↑MCQUISTON, John. Donn F. Eisele, 57; One of 3 Crewmen On Apollo 7 Mission. New York Times. December 3, 1987. Dostupné online [cit. 2017-12-04].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Astronaut Eisele to Be Buried at Arlington. Los Angeles Times. December 4, 1987. Dostupné online [cit. 2017-12-04].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.